Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Za vším hledej Stewa!

25. 3. 2015

Přehodil si nákupní tašku do druhé ruky a zalovil pro klíče. Dnes by neměl být Dylan doma dřív, než v sedm, tak se rozhodl ho překvapit a udělat večeři. Nemohl uvěřit, že už uběhly dva měsíce, co spolu oficiálně začali chodit. Za tu dobu se Dylan seznámil se Spikem, oficiálně, a Spike si našel práci. Vypadalo to, že je vše v naprostém pořádku. 
Za pár vteřin se měl dozvědět, jak příšerně se mýlil. 
Otevřel dveře a přibouchl nohou. Ani se nenamáhal rozsvěcet, skopl boty a přešel do obýváku. Překvapeně se zamračil, když za ním bouchly dveře koupelny. Otočil se a zůstal nevěřícně zírat na Camerona, oděného jen do ručníku. 
„Stewe,“ vydechl ten překvapeně. 
„Našel jsem ti nějaké čisté oblečení, Came, mělo by ti být od posledně ses nijak nezměnil.“ 
Z ložnice vyšel Dylan, přes ruku přehozené kusy oděvů. Stew na něj chvíli jen zíral, jako by spadl z jiné planety. Pak si ale všiml, že blonďák má dlouhé vlasy vlhce rozprostřené po ramenou a na sobě pouze tepláky. Mohlo to znamenat jen jediné…
Tašky mu vypadly z náhle zmrtvělých rukou. Připadal si jako ve zpomaleném filmu. Otočil se a vyrazil ven. 
„Stewe!“ zvolal Dylan a rozběhl se za ním. Cameron zachytil jeho zoufalý pohled a pokusil se přítele zastavit, ale ten se mu prudce vyškubl a zmizel na chodbě. 
Dylan kolem něj prolítl jako šipka, ale mohl vidět, už jen zabouchnutí dveří vedlejšího bytu. Začal na ně bušit. „Stewe! Otevři prosím a nech si to vše vysvětlit,“ žádal ho přes masivní dřevo. 
Z druhé strany se tmavovlasý muž zoufale opíral čelem o chladivou zeď. „Jdi pryč,“ zašeptal zlomeně. Mělo mu dojít, že je to moc hezké, než aby to vytrvalo příliš dlouho. 
„No tak zlato, nechtěj, abych tady dělal scény. Nehnu se odtud, dokud neotevřeš!“ Teď už žadonil, ale bylo mu to jedno. Musel mu to vysvětlit. 
Jenže Stew neotvíral. Odpoutal se od stěny a přešel tiše ke dveřím, aby se podíval kukátkem ven. Stál tam Dylan a vedle něj Cameron a cosi mu tiše říkal. Bodlo ho u srdce. Otočil se do obýváku a sedl si na sedačku. 
Theodor, který ho zvědavě pozoroval, mu vyskočil na klín. Začal ho hladit a jeho jemná srst ho podivně uklidňovala. Trhl sebou, když opět zaslechl zabušení na dveře. 
„Stewe! Otevři mi ty dveře,“ prosil Dylan na druhé straně, ale on nemohl. Potřeboval si utřídit myšlenky. Dumal nad tím, jestli poslední dobou neprojevoval jeho partner nějaké známky možné nevěry. Ale byl zamilovaný blázen a neviděl nic jiného než Dylana v těch nejjasnějších barvách. 
Zoufale si prohrábl vlasy. 
„Stewe, mohl bys otevřít?“ To byl Cameron a on prudce vyskočil z pohovky, až shodil chudáka Thea z klína. Ten ublíženě zamňoukal a uklidil se mu z dosahu. Zřejmě si uvědomil, že páníček není v rozpoložení na hraní. 
Náhle zachrastil klíč a Stew se prudce rozběhl do chodby, aby zabránil tomu, co se muselo stát. Úplně zapomněl, že dal Dylanovi klíč stejně jako on jemu. 
Nestihl to. Vběhl mu prakticky do náruče a blonďák ho pevně sevřel, aby mu znemožnil utéct. 
„Pusť mě!“ zavrčel. 
„Ani náhodou. Came pojď prosím také dovnitř. Třeba si ten tvrdohlavec nechá vše v klidu vysvětlit,“ zavolal na chodbu a Cameron váhavě vstoupil. Stew se mračil jako sám satanáš. Neměl šanci nijak protestovat, protože ho Dylan držel za zápěstí v železném stisku. 
Odtáhl ho do obýváku a přinutil posadit na pohovku. Pustil ho jen proto, aby si propletl jeho prsty se svými. Snažil se protestovat, ale nedovolil mu to. 
„Budeš se mi muset dlouze omlouvat za to, žes mi tak snadno přestal věřit. V posteli,“ zašeptal mu blonďák a on sebou mírně trhl, ale neodvážil se mu podívat do očí. Místo toho hleděl na Camerona, který měl na tváři neproniknutelnou masku právníka. 
„Jsem jeho bratr, Stewe,“ promluvil Cam a jemu samovolně vypadla čelist z pantů. 
„Bratr,“ opakoval tupě. „Jak můžeš být jeho bratr?“ 
Dylan se usmál, chytil ho za bradu a natočil k sobě. „Ve skutečnosti je to bratranec, ale bereme se jako bratři. Když byl Cam malý, kolik ti bylo?“ otočil se na něj. 
„Osm.“ 
„Když mu bylo osm, zemřeli mu rodiče při autonehodě. Můj otec se ho ujal a vyrůstali jsme spolu jako bratři. Jsem jen o rok starší než on, takže když přestal být agresivní kvůli cizímu prostředí a já protivný, že už nejsem jedináček a musím se o všechno dělit, stal se z nás dobrý tým.“ 
Stew těkal očima z jednoho na druhého. Oba se teď usmívali, ponořeni do vlastních vzpomínek na dětství. Prohrábl si vlasy a bezmyšlenkovitě hladil Dylana v dlani palcem. 
Nyní se k němu otočil, v očích provinilý výraz. „Promiň,“ zašeptal. „Neměl jsem dělat tak ukvapený závěr,“ omlouval se. 
Dylan se zazubil. „Jak mi to můžeš vynahradit, jsem ti už řekl.“ Rychle ho políbil. 
„Pochopil bych to úplně stejně,“ ujišťoval ho Cameron. 
„Neměl jsi být v ordinaci?“ zeptal se Stew. 
„Cam mi zavolal, že potřebuje pomoc. Tak jsem zrušil, co šlo, a přišel. Měl jsi ho vidět,“ zamumlal si pro sebe a Stewovo obočí vystřelilo vzhůru. 
„Co se stalo?“ 
„Tak nějak jsem se zamiloval do Spika,“ přiznal Cameron a Stew se oproti jakémukoliv očekávání zle zamračil. Dokonce i Dylan sebou trhl. 
„Co se děje?“  
„Řekl mi, že jste byli párkrát na kafi, Came. Lhal mi, že?“ 
Právník na něj vytřeštěně zíral. „Takže kafe, hm? Tak se dneska říká sexu?“ zašklebil se. Spike ho hned od začátku varoval, že z jeho strany nemá očekávat žádné city. Jenže poručte si, abyste se nezamilovali. 
Stew vstal z pohovky a začal přecházet sem a tam. „Co ti slíbil, Came?“ zeptal se odměřeně. Náhle to byl úplně jiný člověk. Oba na něj zmateně hleděli. 
„Nic. Hned na začátku mi řekl, že se bude jednat čistě o sex,“ pokrčil rameny. „Nemohl jsem tušit, že to dopadne takhle.“  
„Dal ti nějaký podmět, aby sis myslel, že by mohl opětovat tvé city?“ 
„Ne,“ přiznal upřímně. „Je to jednostranné. Nepustí mě blíž. Tedy co se týká emocionální roviny,“ zamumlal. 
„Co očekáváš ode mě, Came?“ 
„Malou pomoc, Stewe?“ pronesl s nadějí. 
Několik dlouhých minut si ho jmenovaný jenom tiše prohlížel. Jak by mu mohl vysvětlit Spikovo chování a neprozradit přitom to nejhorší, co se mu stalo? Je to bratrova věc, přísahal mu, že o tom nikdy nikomu nepoví. Kdyby Spike chtěl, kdyby ke Cameronovi něco cítil, jistě by mu to řekl. 
Tušil, že má strach. Že nechce, aby to věděl kdokoliv jiný než oni dva. Prohrábl si vlasy. Nemůže slíbit něco, co nedokáže vykonat. 
„Nemám jak ti pomoci, Came. Tohle je mezi tebou a bráchou.“ 
Mimoděk si vzpomněl na scénu, kdy chtěl Camovi zavolat, jak vyhodili Spika z práce. Jak mu prudce vytrhl z ruky telefon a zaklapl ho. Je možné, že k právník mu přece jen není lhostejný. Přesto to nebyla jeho věc. Nemohl zradit bráchovu důvěru. 
„Je tu něco, co způsobilo jeho chování, Came. Je potřeba zatraceně moc trpělivosti, aby k sobě někoho pustil. Možná vypadá jako nezodpovědný floutek, co rád flirtuje, ale věř mi, že je to póza. Vybudoval si kolem sebe zatraceně silnou zeď, aby k němu nikdo nemohl blíž. A pěstoval ji roky. Víc ti říct nemohu, promiň mi to.“
„Chápu. Přesto díky. Nebudu vás rušit. Musím o tom přemýšlet.“ Omluvně se na oba podíval a vstal. Vyrazil ke dveřím. 
„A Came?“ zavolal za ním ještě Stew. Otočil se a čekal. „Jestli to s ním nemyslíš zatraceně vážně, tak ho nech být. Bez ohledu na to, jak dlouho se my dva známe. Bez ohledu, že jsi bratr Dylana. Já se vždy postavím na stranu Spika.“ Z jeho hlasu zaznělo takové odhodlání, až Dylana vedle něj zamrazilo. Přesto si nedovolil cokoliv namítat, protože ho chápal. Udělal by totiž přesně to samé, kdyby se jednalo o jeho bratra. 
Cameron jen na srozuměnou kývl a vypadl z bytu. 
Dylan mlčky pozoroval partnera, ale na nic se nevyptával. Jak to tak vypadalo, Spikovi se přihodilo něco moc ošklivého, něco, co ho zatvrdilo. Jestli je někdo, kdo mu dokáže pomoci se té tvrdé slupky zbavit, byl to Cam. 

Spike si pohrával s telefonem a přemýšlel, jestli zavolat Cameronovi. Neviděli se už víc, jak týden a on dostal chuť na pořádně divoký sex. Poslední dobou se ale právník choval jinak než na začátku a to ho děsilo. Od začátku šlo jen o sex. Řekl mu to. Tak proč v tom Cam hledá něco víc? 
Všechny svaly v těle mu bezmála cukaly touhou utéct od toho daleko pryč. Nechce žádné city. Ani je dostávat, ani dávat. V jakémkoliv jiném případě by prostě řekl arrivederci  a skončil to bezbolestně. Proč tedy teď nemohl? Proč se Camerona nedokázal zbavit tak jako ostatních? 
V žádném případě si nepřipouštěl, že by k němu mohl něco cítit. Prostě nemohl! City si zakázal už před mnoha lety. Kolik už to vlastně bylo? Pět, šest let, už ani nevěděl. 
Podrážděně si odfrkl a vytočil číslo. „Nazdaaaaar, Came, nezajdeme na kafe?“ zeptal se přehnaně vesele. Co je to sakra se mnou! 
„Jistě, v kolik se sejdeme?“ 
Neptal se, kde se sejdou. Bylo to jasné. U něj doma. 
„Přijdu v šest?“ 
„Dobře,“ zamumlal a zavěsil. Zavěsil! 
Spike udiveně zíral na mobil. To se ještě nikdy nestalo. Pokrčil rameny a šel se věnovat práci. 
Z aféry v jeho bývalé práci naštěstí nic nebylo. Možná proto, že se Cameron dohmátl, že se něco stalo a pak naléhal tak dlouho, až mu to Spike vysvětlil. Stačil jeden telefonát od právníka Camova formátu a měl dokonalý pokoj. Teď si připadal, jako by mu něco dlužil. Což byla blbost. 
Ve chvíli, kdy ho uviděl poprvé, věděl, že ho musí dostat do postele. Byl tak neuvěřitelně sexy, až se mu začaly sbíhat sliny v ústech. Takové nádherné sousto přímo pro Spika. Scházeli se bezmála tři měsíce. 
Nebylo těžké na něj sehnat kontakt, byl právník a měl číslo v inzertních novinách i na internetu. Soukromé číslo dostal o něco později. Vzpomněl si na jejich první „rande“. Srdce mu při té vzpomínce udělalo pár kotrmelců a tep se zrychlil. Kdyby viděl svůj výraz v tu chvíli zřejmě by už o citech ke Camovi nepochyboval. 
Uvědomil si, že se přihlouple usmívá a okamžitě se začal mračit. Sex mu vyhovoval. Žádné hloupé miláčku, zlatíčko a tak dále. Prostě jen syrová touha, která mu i teď začínala napínat kalhoty. A to ho ani neviděl, probůh! 
Zazvonil mu mobil a on sebou trhl. 
„Stewe? Co se děje brácho?“ podivil se. S bráchou se taky dlouho neviděl, ale umínil si, že ho nechá si do sytosti užívat zamilovanosti do Dylana. Nepotřeboval sledovat tokající páreček gayů. Nejradši by si vlepil pohlavek. Miloval bráchu, a Dylan se mu taky zamlouval, takže ho jeho neveselé myšlenky potrápily. 
Závidíš, Spiku? 
Nazdar, Spiku. Dlouho jsme se neviděli. Nemáš dneska čas? Mohli bychom zajít na pivko. Dylana nechám doma, neboj,“ hlaholil vesele Stew, jako by přesně tušil, co se odehrává v bratrově mysli. Znali se prostě až příliš dobře. 
Spike momentálně řešil dilema. Pivo s bráchou nebo neuvěřitelný sex s Camem? Sex vedl jedna nula. „Promiň, Stewe, dneska už něco mám. Co zítra?“ 
Zítra by to šlo. V šest u Finche?“ 
„Jasně. Uvidíme se tam. Měj se a pozdravuj Dylana.“ 
To víš, že budu.“ 
Chystal se zavěsit, ale Stew dodal ještě něco, čím mu dokonale vyrazil dech a zavěsil sám. 
„A ty pozdravuj Cama.“ 
Píp, píp, píp. 

O pár hodin později zvonil u Cameronových dveřích. Měl náladu pod psa, protože právník očividně mluvil se Stewem a řekl mu, že k němu něco cítí. Jistě, nebyl zas tak blbej, aby nepoznal, že se do něj Cam nejspíš zamiloval. Proto by to měl rychle ukončit a vzít nohy na ramena. Místo toho mu v hlavě běhaly zcela jiné představy. 
Představoval si jak mu právník otevře, on ho natlačí dovnitř bytu, opře o dveře (předtím mu samozřejmě strhá všechno oblečení) a nesmlouvavě si ho vezme. Pak budou moci debatovat o tom, že není fér, aby probíral jejich „vztah“ s bráchou. 
Jenže ve chvíli, kdy Cameron skutečně otevřel se mu to všechno tak nějak vypařilo z hlavy. Vypadal k sežrání, ostatně jako vždy, ale v jeho očích bylo něco, co Spika parádně vyděsilo. Nasadil proto zamračený výraz, protáhl se kolem něj do bytu a dřepl si na gauč. 
Cameron nervózně pozoroval Spika sedícího na jeho pohovce. Ten nic neříkal, jen mlčky zíral do země a mimoděk zatínal pěsti. 
„Zlobíš se na mě moc? Omlouvám se, že jsem to řekl Stewovi, ale špatně si vyložil situaci, kdy mě viděl s Dylanem,“ zablekotal. 
Spike nadále mlčel a Cam nervózně polkl. Tohle není dobré. „Zlobíš se?“ 
„Hm, co?“ vzhlédl k němu Spike. Ten původní plán s opřením o dveře se mu stále honil hlavou, takže se příliš nesoustředil na to, co mu Cam říká. Měl by být naštvaný, ale byl z toho všeho spíš jen unavený. 
„Ptal jsem se, jestli se zlobíš?“ zopakoval potřetí trpělivě. Až ho to samotného překvapilo. 
„Právě si tě představuji nahého, co bys tak řekl?“ vzhlédl k němu. Cam se úlevně usmál a udělal několik kroků k němu. „Vlastně,“ pokračoval Spike, „jsem původně přišel s tím, že tě opřu nahého o zeď a bezohledně si tě vezmu.“ Hlas mu přešel do chrapotu, jak ho ta představa rajcovala. 
Cam na tom byl stejně. 
Spike se natáhl po právníkovi, který stál nyní těsně u pohovky, a za kravatu si ho přitáhl k sobě. Nabídl mu rty k polibku. 
„Už jsem ti říkal, jak moc mě berou chlapi v obleku?“ zamumlal. 
„V tom případě bych neměl nosit nic jiného,“ podotkl ještě Cam, než se jejich rty vášnivě spojily. 
Oba byli natolik vzrušení, že se nenamáhali ani přesouvat do ložnice. Právník rychle shodil kalhoty a Spikovi prostě jenom rozepnul poklopec. Ten na něj zíral zpod přivřených víček a lehce se usmíval. 
Vzrušeně sledoval, jak na něj Cameron nasedá a zasténal, když ho sevřel uvnitř sebe. Cítil jak ztuhl, protože to nejspíš bolelo a tak čekal. Nechal to v režii milence. Ten se za okamžik začal pohybovat. Prudce mu vycházel vstříc a nenamáhal se ovládat své hlasové projevy. 
Stačilo pár přírazů a dokonale se udělal. Cam ho následoval o několik vteřin později. 
Vysíleně si na něj lehl a Spike ho hladil po zádech. Najednou mu vadilo, že jsou oblečení. Že se nemůže dotýkat jeho horké kůže. 
„Půjdu se vysprchovat,“ zašeptal mu do ucha Cam. „Chceš se přidat?“ vrněl. 
„Hm, hm,“ zabručel a nepustil ho z objetí. Nechtělo se mu. Nakonec se mu z objetí vymotal a vyrazil do koupelny. Spike ho hbitě následoval. 
„Obávám se, že nemám k jídlu nic lepšího než špagety. Pokud tedy nechceš zajít někam na večeři?“ volal z kuchyně Cameron, když dokončil očistu svých těl, kterou završili druhým milováním. 
„Špagety budou fajn,“ odpověděl Spike a opřel se o veřeje, aby mohl pozorovat, jak jeho milenec kuchtí. Ten vycítil, že ho pozoruje a otočil se. Usmíval se na něj. V očích mu svítilo neuvěřitelné teplo, které náhle nedokázal snést. Zmocnila se ho panika. Nejspíš se mu odrazila v pohledu, protože se Cam přestal usmívat. 
Otočil se a vyrazil ke dveřím. Cam ho však dvěma rychlými kroky dohnal. Objal ho zezadu a přinutil zastavit. Byl v pokušení se o něj opřít, ale silou vůle se zarazil. Nechápal to. Měl v posteli už mnohem větší kusance, než je Cameron, tak proč zrovna pro něj má takovou slabost?
„Neutíkej přede mnou, Spiku,“ zašeptal a políbil ho do vlasů. 
Něha s jakou to pronesl ho zamrazila až do morku kostí. Najednou věděl, co musí udělat. Otočil se mu v náruči a mlčky hleděl do těch nádherných očí. „Myslím, že je načase ti říct, proč trvám jen na fyzickém vztahu.“ 
Cam mlčel, jen stroze přikývl, aby ho snad nenapadlo si to rozmyslet. 
Spike ho vzal za ruku a přešel s ním k pohovce. Sedli si vedle sebe a Cam vyčkával až se rozhodne mluvit. Blonďák se několikrát zhluboka nadechl. „Před pěti lety, jak už to tak v mladičké naivitě bývá, jsem se zamiloval. Byl o patnáct let starší, kultivovaný, charismatický, vzdělaný, kulturně založený. Jako bych s ním vstoupil do jiného světa.“ 
Na okamžik se odmlčel, jak se ztratil ve vzpomínkách. „Bral mě na různé výlety, kupoval mi dárky, říkal krásná slůvka. Cítil jsem se skutečně milovaný. Brzo jsem měl zjistit, že láska je o něčem zcela jiném. Byli jsme spolu osm měsíců, když jsem konečně svolil k milování. Neměl jsem zkušenosti, chtěl jsem si být jistý, že je to ten pravý. Věřil jsem, že když bude ochotný počkat, je to ten pravý.“ 
Trpce se usmál a Cam mimoděk stiskl čelist, ale nijak ho nepřerušoval. „Nebudu tě zahrnovat detaily. Nebyl zrovna ohleduplný, myslel jen na vlastní uspokojení, bez ohledu na mě či mou bolest. Jenže já nezkušeně myslel, že je to tak v pořádku. Bylo to přeci poprvé,“ ušklíbl se. Cam vedle něj zaťal pěsti a každý sval v jeho těle chtěl toho parchanta zabít. 
„Když ze mě slezl, zapnul si poklopec a řekl, že na zelenáče to celkem ušlo, ale že měl lepší.“ Na dlouhou dobu se odmlčel, jak si připomněl potupu před pěti lety. Dodnes to nedokázal pochopit a překvapilo ho, že to vyprávění bolí méně. 
„Pak bez jediného slova odešel a nechl mě v jakémsi zapadlém motelu kus za městem. V šoku jsem zavolal Stewovi a ten pro mě přijel. Našel mě stále v posteli se zakrvavenými stehny a stopy spermatu. V tu chvíli ho chtěl zabít, řekl mi to o několik týdnů později. Nevím jestli ho našel, to mi neřekl. Nicméně jsem ho už nikdy neviděl. Trvalo dlouho než jsem se s tím dokázal vyrovnat. Stew byl doteď jediná soboa, které jsem to řekl. Ty jsi druhá.“ 
Dokončil vyprávění a odvážil se mu podívat do tváře. Čekal opovržení, nechuť, ale viděl jen vražedný vztek. Cameron se prudce zvedl a začal mašírovat po pokoji. Neklid z něj přímo sálal na kilometry daleko. 
„Ten hajzl tě znásilnil!“ cedil skrz zuby. 
„Technicky vzato ne, podstoupil jsem to dobrovolně.“ 
„Neopovažuj se ho obhajovat!“ sykl hněvivě a Spike poslušně zmlkl. 
Cameron se snažil ovládnout vztek. Klekl si před mladíka a uchopil jeho ruce do svých. „My jsme začali trochu jinak, než ty a on před pěti lety. On tě nejdřív zblbnul, a až pak se s tebou vyspal. U nás je to obráceně. My jsme nejdřív měli sex. Opravdu si myslíš, že za těchto okolností bych ti mohl ublížit stejně jako on?“ 
„Já nevím, Came,“ vydechl nešťastně. „Od toho incidentu jsem se zařekl, že už nikomu nedovolím takhle mi ublížit. Že to budu já, kdo si užije, a pak odkopne. Jenže u tebe mi to nějak nejde,“ zašeptal a pokřiveně se usmál. „Probudil jsi ve mně city, kterých se k smrti děsím,“ pokračoval a konečně byl schopný přiznat, že k němu začal něco cítit. 
„Byli jste spolu osm měsíců, že?“ zeptal se nečekaně Cam. Spike zmateně přikývl. Právník uchopil jeho hlavu do dlaní a opřel se o něj čelem. „Pokud ti po dobu osmi měsíců a jednoho dne budu dokazovat, že ti nehodlám ublížit, budeš ochotný přiznat své city ke mně a dáš šanci vztahu mezi námi?“ 
„Proč bys něco takového děl...“ 
Umlčel ho polibkem. „Nemudruj nad tím a jen mi odpověz, ty trdlo!“ 
Spike ho tiše pozoroval. Jak snadné by teď bylo říct prostě ne a od všeho utéct. Od těch citů, které vůbec nechtěl, od Cama. Jenže, co když tentokrát to může být jiné? Co když Cam je ten pravý? Když uteče, všechno to zahodí a nikdy se nedozví, jaké to mohlo být. Nevyčítal by si právě tohle po celý svůj život? Uvědomil si, že to zahodit nechce. 
Přitáhl si ho k sobě a políbil. „No tak se ukaž, kovboji,“ vyzval ho. Cam se samou úlevou rozesmál.

Netrpělivě stiskl tlačítko zvonku a čekal. 
„Co je?!“ Dveře se prudce otevřely a v nich stál rozcuchaný Stew jen v tmavých boxerkách. Cameron rozpačitě přešlápl, pochopil, že je u něj Dylan a on je pravděpodobně vzbudil po vášnivé noci. 
„Promiň,“ omlouval se překotně. Stew jen mávl rukou a pozval ho dál. V koupelně se ozval zvuk sprchy a Cam se cítil ještě hůř, protože pochopil na co se nejspíš chystali. 
„Kdo je to, Stewe?“ zvolal Dylan. 
„Cameron. Omluv mě na chvilku,“ zamumlal a zmizel v koupelně. 
Dylan zvědavě vykoukl ze sprchy. Stew k němu přešel a rychle ho políbil. Tvářil se mrzutě a Dylan se pobaveně uculil. 
„Nesměj se,“ zavrčel tmavovlasý muž. „Je to tvůj bratr, vynahradíš mi to.“ 
Dylan na něj vyplázl jazyk a Stew se zase ztratil v obýváku. 
„Dylan tu bude hned,“ ujistil ho. „Dáš si něco k snídani?“ 
„Ne, děkuji. Vlastně jsem přišel za tebou, Stewe,“ začal a Stew povytáhl tázavě obočí. „Spike mi řekl, co se stalo před pěti lety.“ 
Hostitel stiskl čelist. „A?“ 
„Jak se jmenuje ten sráč, co mu to udělal?“ zeptal se bez obalu. 
„Myslím, že to není důležité, Came. Je to minulost a Spikovi by se nelíbilo, že se v tom zase někdo vrtá. Navíc bych nerad viděl, kdyby se mu dostal zpět do života. Vím, že k němu už nic necítí, ale nemusíme jitřit staré rány. Krom toho ten hajzl dostal, co si zasloužil.“ 
Cameron na něj tázavě pohlédl. Stew si povzdechl a prohrábl si vlasy. „Před pěti lety, krátce poté, co se odehrál onen incident, jsem ho našel. Spike to neví a ocenil bych, kdybys mu to neříkal. Vypadalo to, že si s ním ten parchant chtěl dál pohrávat. Vysvětlil jsem mu to ručně a stručně. Doporučil jsem mu odjet z města a Spika nekontaktovat. Když jsem se naposledy informoval, kde je, byl někde v Číně jako obchodní zástupce. To bylo před rokem.“ 
Právník na něj zůstal civět s otevřenými ústy. V tu chvíli se v kuchyni objevil Dylan a objal svého partnera kolem pasu. „Copak tady řešíte?“ zeptal se zvědavě. „Ahoj, Came,“ pronesl pobaveně, když viděl bratrův výraz. 
„Stewe už jsem ti řekl, že jsi jednoduše úžasnej?“ zeptal se ten, aniž by nějak vzal Dylana na vědomí. 
„Hele, hele, ruce pryč!“ zamračil se blonďák a tázavě se podíval na partnera. Ten jen zavrtěl hlavou a políbil ho. 
„Neboj se, zlato, nemám zájem o nikoho jiného než o tebe,“ ujistil ho. 
„To bych ti taky radil. Nezapomínej, že jsem veterinář, tudíž mám jisté zkušenosti z kastrací!“ 
Stew se rozesmál. Sklonil se k partnerovi a škádlivě mu zašeptal do ucha: „Taky tě miluju.“ Lehce ho políbil na ušní lalůček a spokojeně se zazubil, když ucítil, jak se zachvěl. 
„Dylane nemusíš se bát, mám zájem výhradně o Spika,“ ujistil ho Cameron a přihlížel, jak se milenecká dvojice propaluje zamilovaným pohledem. Přemýšlel, jestli se i na něj někdy Spike podívá takhle. 
„No nebudu vás rušit,“ pronesl a vstal od stolu. „Omlouvám se, že jsem otravoval takhle ráno. A díky Stewe.“ 
Sotva se za ním zabouchly dveře, Dylan se tázavě otočil na partnera. „Co to mělo znamenat?“ 
„Spike očividně Camovi řekl jeho malé tajemství. Chtěl jen vědět jednu podrobnost.“ 
Dylan se zamračil. „Samozřejmě mi neřekneš jakou, že?“ 
Stew se k němu sklonil a políbil ho na nos. „Promiň, zlato, ale slíbil jsem to bráchovi. Nicméně dnes s ním jdu na kafe, tak se ho zeptám, zda ti to mohu říct, ano?“ 
Blonďák ho bezmyšlenkovitě hladil po odhalené hrudi. „Nemusíš,“ usmál se nakonec. „Nic mi do toho není.“ 
Uchopil ho za bradu a přinutil podívat se mu do očí. „Ale já chci. Nehodlám sledovat, jak se užíráš bůh ví jakými konspiračními teoriemi.“ 
„Co ta sprcha?“ zazubil se lišácky Dylan. Stew víc pobízet nepotřeboval. 

Cameron se rozhodl, že Spika dnes překvapí. Zavolal mu, ať ho čeká v šest hodin a vezme si na sebe oblek. Nyní nervózně postával přede dveřmi Spika a upřeně hypnotizoval hodinky. Jako by se zastavil čas. Dorazil za deset minut šest, z toho už pět minut stál přede dveřmi. Ty se náhle otevřely a Spike se na něj zubil. 
„Proč jsi nezazvonil?“ zeptal se a z jeho výrazu si právník lehce domyslel, že o něm už nějakou chvíli ví. Nervózně popotáhl za kravatu. Spika v obleku ještě nikdy neviděl a skoro mu vypadly oči z důlku. Asi pochopil, co blonďáka rajcuje na chlapech v obleku. 
„Vypadáš fantasticky,“ pronesl, aby se vyhnul odpovědi na jeho otázku. 
„Díky, to ty taky. Ostatně jako vždycky. A teď mi řekni, proč tu už pět minut čekáš?“ 
„Říkal jsem, že tě vyzvednu v šest. Takže zase zavři ty dveře a nech mě to udělat pořádně!“ 
Spike přemáhal smích, ale poslušně dveře zase zabouchl. Na to Cameron zazvonil, protože zrovna odbily šestou. 
„Dobrý večer,“ pozdravil Spike, který celý rozesmátý otevřel dveře. Smích ho přešel, když se k němu právník naklonil a něžně ho políbil. Chtěl polibek prohloubit, ale Cam se odtáhl. Vyčítavě se na něj zahleděl. 
„Jsi připravený na úžasný večer?“ zeptal se Cameron rozverně. 
„Samozřejmě. Už se nemůžu dočkat, co jsi na mě vymyslel.“
Náhle byl Cam celý nejistý. Nevěděl, jestli udělal správně, že zamluvil lóže v divadle, a pak domluvil večeři při svíčkách v nejluxusnější restauraci ve městě. Co když to ve Spikovi vyvolá špatné vzpomínky. 
Vše se mu vypařilo z hlavy, když ho Spike chytil za ruku a povzbudivě stiskl. Vděčně si s ním propletl prsty. 
„Snad nebudeš zklamaný,“ usmál se. „Jak dopadlo kafe se Stewem?“ zeptal se konverzačně, když kráčeli k taxíku. 
„Vypadá to, že chtěl vědět, jak to mezi sebou my dva máme. Tak jsem mu řekl o naší dohodě. Nezdál se moc překvapený. Poprosil mě, jestli by mohl říct o tom, co se stalo i Dylanovi. Jak se zdá, jeho přítel zaslechl část rozhovoru mezi tebou a Stewem.“ 
„Nic konkrétního neví,“ vykoktal Cam zahanbeně. 
„Klid,“ ujistil ho Spike, „řekl jsem mu, že mu to může říct. Věřím Dylanovi stejně jako tobě nebo bráchovi.“ 
Konečně taxík zastavil před divadlem a právník bedlivě sledoval Spikovu reakci, když mu došlo, že jdou na představení. Ten se na něj otočil se zářivým třpytem v očích. „Na co jdeme?“ tázal se nadšeně a Cameronovi spadl kámen ze srdce. 

O osm měsíců a dva týdny později 

„Came? No tak Came, přijdeme pozdě, kde se flákáš?“ volal Spike směrem ke koupelně, kde před několika minutami zmizel jeho partner. 
Ten nyní vykoukl ze dveří a zazubil se na něj. „Už jdu. Bydlí jen o dveře vedle, zlato,“ ujišťoval ho. Spike k němu přešel a políbil ho. 
„Dneska se mi o tebe nějak nechce dělit,“ zamumlal, když právník s radostí opětoval jeho polibek. Přitáhl si ho blíž k sobě. „Miluji tě,“ zašeptal mu do úst a cítil jak právník na okamžik ztuhl. Bylo to poprvé, co byl ochotný své city přiznat nahlas. Pak se na Cameronově tváři objevil nejkrásnější úsměv jaký u něj Spike za tu dobu, co jsou spolu, viděl. 
Nemusel mu odpovídat, veškerou lásku, kterou k němu cítil, mohl Spike vidět v jeho očích. Znovu ho začal líbat a zvažoval, že by mohli dnešní filmový večer, který si domluvili s Dylanem a Stewem odvolat.  
Jako by obyvatelé bytu vedle tušili, co se mu honí hlavou, ozvalo se zabušení na stěnu. Oba zasténali. „Vypadá to, že si žádají naši společnost,“ zamumlal Cameron a neochotně se od něj odtáhl. 
„Hm, hm,“ zamumlal Spike nepřítomně. „Tak můžeme jít?“ 
„Samozřejmě,“ usmál se právník. Objal ho kolem ramen a vyrazili za bratry. 
Otevřel jim rozesmátý Stew a pozval je dovnitř. Vše bylo přichystané na jejich společný video večer. 
„Tak jak se vám bydlí, Spiku?“ zeptal se zvědavě Dylan. Spike vrhl pohled na Camerona, který se začal ošívat. Pohladil ho palcem v dlani a usmál se. Před třinácti dny skončila jejich dohoda a Spike byl konečně ochotný přiznat své city ke Cameronovi, v tu chvíli ale jen sám sobě. Přesně v ten samý den mu nabídl, zda by se nechtěl nastěhovat do bytu, který mu přenechal Stew a ve kterém už tři měsíce bydlel. 
„Neměl by ses na to spíše zeptat, Cama? Já už tam nějakou dobu bydlím,“ usmál se Spike a tázavě se otočil na právníka. Ten ho zezadu objal kolem pasu a položil si bradu na jeho rameno. 
„Jak bys řekl, že se mi asi bydlí, brácho?“ zamrkal na něj. Dylan se rozesmál. Do pokoje vstoupil Stew s občerstvením a zadíval se na tři muže před sebou. Ještě před několika měsíci by ho tohle nenapadlo. 
Prohlédl si muže, do kterého se bláznivě zamiloval. Ten mu pohled oplatil a rozverně na něj mrkl. 
Pak tu byl jeho bratr, který se spokojeně opíral o muže, jež do něj byl stejně šíleně zamilovaný jako byl Stew do Dylana. 
A pak tu byl Cameron, jeho nejlepší kamarád. Nikdy by ho nenapadlo, že by se mohl dát dohromady se Spikem a dokázat, aby bratr jeho city opětoval. 
„Tak můžeme začít?“ zeptal se posadil se na pohovku. Dylan se uvelebil vedle něj a stočil se k němu, aby mu byl co nejblíž. Objal ho kolem ramen a spokojeně si vzdychl. Dylan ho lehce políbil zespodu na bradu. Na klín mu vyskočil Theo, jako by se chtěl připomenout. Stew ho začal hladit a v duchu mu poděkoval, jako už několikrát předtím, že tenkrát utekl k Dylanovi na balkon. Při té vzpomínce se lehce usmál. 
Konečně mohli zkouknout všechny tři díly Expendables, aby porovnali, který je nejlepší. Jen budou mít o dva názory víc. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Paráda.

(Karin, 2. 8. 2017 21:48)

Dobře to skončilo.

nadhera

(vivien, 26. 5. 2016 22:52)

kawaii - nejdriv slzy v ocich a pak kdyz se vse vysvetlilo a dopadlo to mezi nima dobre , tak mi spadl obrovsky kamen ze srdce
diky moc za krasne dilo :)

:)

(Wierka, 1. 5. 2015 0:27)

krásná serijka vdaka za ni :)

bezva:)

(angie, 26. 3. 2015 10:58)

Posledný diel sa mi veľmi páčil. Len to "som jeho brat" mi prišlo trochu ako klišé, také párovanie každý s každým. Ale inak som si poviedku užila, bola krásne napísaná a jednotlivé postavy boli super. Hlavne Stew.:)

Re: bezva:)

(Keiro, 26. 3. 2015 11:45)

Nj, klišé to je moje. :D Už ani nevím, proč jsem z nich udělala "bratry". Prostě to tak nějak vyplynulo. Ale jsem ráda, že i tak se Ti to líbilo. :3

Re: bezva:)

(Keiro, 3. 4. 2015 17:49)

A mimoto Angie, jsou to BRATRANCI! :D

Re: Re: bezva:)

(angie, 6. 4. 2015 12:13)

Hej, ale "berú sa ako bratria". Nie, že by mi to vadilo, len som mala pocit, že toho spárovania každý s každým je tam veľa.

Re: Re: Re: bezva:)

(Keiro, 7. 4. 2015 0:08)

Ono to tak původně ani být nemělo. :-D Jen mě pak nějak v průběhu napadlo a spolužáci z vysoké být nemohli, protože pak by Stew znal Dylana z dřívějška. :-)

:-)

(Eclair (www.eclairsstories.estranky.cz), 1. 4. 2015 13:50)

Pěkná povídka:-)

***

(Maris, 28. 3. 2015 0:08)

Jop, díky moc za třetí díl. Stál za to :-)

,,,,

(katka , 26. 3. 2015 17:35)

nádhera děkuji tak nějak mám Spika a Cama moc ráda trošku jim nadržuji a jsem moc spokojená že jsou spolu

<3!

(Nai , 26. 3. 2015 0:14)

Dokonaly zaver teto povidky! :) Neprestavaji me prekvapovat tve napady a at ctu od tebe cokoliv, vzdy je to skvele! :) Bohuzel, jen malo autorum se nepostesti spadnout do stereotypu...

Sklanim poklonu tvemu umu a talentu! ;)

Tesim se na dalsi dil cehokoliv! :)

Re: <3!

(Nai , 26. 3. 2015 0:16)

Tim jsem myslela, ze rozhodne ty stereotypni nejsi! :)

Bohuzel jsem matlal a sve myslenky nestiham... :D