Iluze

Spike se s mohutným zíváním vyškrábal z postele. „Brácho?“ zavolal, ale odpovědi se nedočkal. Ticho v celém bytě ho přesvědčilo, že Stew nejspíš odešel do práce. Při zběžném pohledu na hodinky s hrůzou zjistil, že je deset dopoledne. Pak si ale uvědomil, že ho včera vyhodili a zase se uklidnil.

Tichounké mňouknutí upoutalo jeho pozornost a on se zvědavě podíval na kotě, které na něj zvědavě hledělo z postele. Přešel k němu a podrbal ho po hlavičce. „Co ty tady?“ zeptal se s úsměvem. „Asi bys tu ale neměl být!“ káral ho naoko. Kocourek, jako by si ho chtěl uchlácholit, mu olízl prst.

„Tak pojď, dáme ti nažrat,“ prohodil a přešel do kuchyně. Zvíře mu šlo zvědavě v patách. Na ledničce našel vzkaz: Dej Theovi granule. Klidně tu zůstaň, jak dlouho budeš potřebovat. Přijdu nejspíš později. S

V duchu bratrovi poděkoval za nabídku. Nasypal zvířeti granule a přemýšlel, co bude dělat dál. V prvé řadě musí najít práci. Zabavil Stewovi notebook a dal se do hledání.

Doufal, že jeho „odchod“ ze zaměstnání nebude mít dohru. Nebyl z těch, co by se zbytečně trápili nad něčím, co se ještě nestalo, takže pokrčil rameny a dál nad tím nedumal. Bude to řešit, pokud něco vznikne.

Rozeslal pár životopisů, sem tam někam zavolal, zda daná nabídka platí. Takhle uběhlo dopoledne celkem rychle, ale v jednu zjistil, že nemá co dělat. A začal se nudit. A když se Spike nudil, dělal kraviny.

Sledoval kotě, kterak šmejdí okolo balkonových dveří a jako by se mu nad hlavou rozsvítila žárovička. Opatrně se kolem něj protáhl a otevřel mu vstup do zakázané oblasti. Bedlivě ho přitom sledoval, protože mu bylo jasné, že by ho brácha zabil, kdyby to jeho milované kotě spadlo z pátého patra.

Představa rozplácnutého kotěte dole na chodníku ho z nějakého důvodu morbidně pobavila. Zatřásl hlavou a čekal. Theo zvědavě šmejdil po malém prostoru, ale na vedlejší balkon se mu očividně nechtělo. Přemýšlel, jak ho tam nalákat. Zrovna se chystal nenápadně mu hodit na ono křeslo, kde ho včera soused našel, nějaký pamlsek, když se otevřely dveře.

Nestihl se schovat, tak zůstal stát bez hnutí v naději, že si ho nevšimne. Blonďák se opřel o zábradlí a zapálil si cigaretu. Spike využil toho, že o něm dosud neví a zvědavě si ho prohlížel. Už včera si všiml výraznějších lícních kostí, které z profilu ještě vynikaly. Bradu měl hranatou s ďolíčkem, který trošku ubíral na ostrosti jeho obličeje. Vlasy měl stažené do ležérního culíku. Chápal, co na něm Stewa tak rajcuje. I když jeho typ rozhodně nebyl.

„Uspokojující pohled?“ prolomil náhle ticho a otočil k němu hlavu. Spike sebou provinile netrhl, což mu Dylan připsal k dobru. Jen ho zajímalo, proč tady Stewův milenec stojí a tak zvědavě si ho prohlíží.

„Řekl bych, že ano,“ souhlasil. Spike se sklonil a vzal Thea do náruče. Bezmyšlenkovitě ho hladil. „Prý se k vám Theo včera zatoulal?“

Dylan potáhl z cigarety a kývl. „Tak trochu,“ souhlasil. Co to má být za výslech? Chystá se zjistit, jestli mu chci přebrat milence? Ne že by to Dylana nenapadlo. Stew ho zaujal a představa, že je s tímhle floutkem se mu moc nelíbila. Měl určité charisma, ale nechápal, co ho na něm může přitahovat.

Žárlíš! ozvalo se jeho potutelné já, které umlčel ostrým syknutím.

„Jsem Spike,“ představil se druhý blonďák a natáhl k němu ruku.

„Dylan,“ zamumlal a stiskl nabízenou dlaň. Snažil se, být příjemný a milý. Jindy takový býval, opravdu. Jenže s ním mu to prostě nešlo. Překvapeně proto mrkl, když se Spike najednou rozesmál. „Něco vtipného?“ sekl ostře a povytáhl obočí.

„Jsme bratři, Dylane.“

Okamžik mu trvalo, než mu došel význam těch slov. „Bratři,“ zopakoval tupě, jako by to slovo nikdy neslyšel a jeho význam mu byl zcela neznámý.

„Ano,“ zašklebil se pobaveně. „To je příbuzenský vztah – to znamená žádné intimnosti ani nic jiného.“

Na Dylanově tváři se objevil upřímný úsměv. První, který Spikovi věnoval. „Nejste si moc podobní,“ podotkl, když se vzpamatoval z prvotního šoku. Nechtěl nikomu rozvracet vztah. Takový nebyl.

„To asi nejsme,“ pokrčil rameny. „Na!“ podal mu do náruče Thea a spiklenecky na něj mrkl. „Ale ode mě ho nemáš.“ S těmito slovy zmizel zpátky v bytě.

Zamyšleně za ním hleděl. Měl takový neodbytný pocit, že se mu právě pokusil dohodit bratra. Pokrčil rameny. Když už nic jiného, tak mohou být přáteli. Přece jenom spolu poprvé pořádně mluvili teprve včera. A to už tady bydlel osm měsíců. Stew ho vždy jen zdvořile pozdravil a šel dál.

Krom toho jaká je pravděpodobnost, že v sousedovi najdete svou budoucí polovičku, ještě k tomu homosexuální?

Kotě, které stále držel v náručí, jako by souhlasně mňouklo. Podíval se dolů a pohladil ho za ušima. „Mám pravdu, viď?“ Ačkoliv upřímně příliš nevěděl, o čem to vlastně mluví. Ještě naposledy hodil okem po vedlejším balkónu, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by Spike šmíroval za záclonou. Tak se otočil a vrátil se do bytu. Vypadá to dneska na zajímavý den.  

Spike se zatím spokojeně uculoval v koupelně na svůj odraz. Líbilo by se mu, kdyby brácha konečně nebyl sám. Věděl, co Stew chce. Šťastný vztah. Kdo ho v dnešní době nechce, že?  Chápal ho. Dokonce se i divil, že v něco takového brácha ještě věří. On sám byl skeptičtější. Rád si užíval, to ano, ale nehynoucí láska? Ne díky. Jednou tomu uvěřil a neskončil příliš dobře, ale to je trošku jiný příběh.

Doufal, že brácha konečně najde, co hledá. A pokud by to našel v Dylanovi, Spikovi by to až tak moc nevadilo. Zdál se být v pohodě. Tedy až od chvíle, kdy mu sdělil, že jsou bratři. On si nejspíš vážně myslel, že jsem milenci, pomyslel si pobaveně. Vlastně se jim do soukromí nepletl. Jen odstranil možnou překážku v pokračování příběhu.

Věděl, že Stew by Dylanovi jen tak neřekl, že je Spike jeho bratr. A Dylan by se na to nejspíš z hrdosti nezeptal.

Dokončil hygienu a rozhodl se, že je čas jít domů. Rodiče byli zvyklí, že zůstával celou noc pryč, ale i tak museli už být nervózní.

Rozhodně nechce být u toho, až se Stew vrátí domů a zjistí, že jeho kočka je pryč. Tušil, že první komu bude volat, bude on sám, ale kupodivu se na ten rozhovor těšil. S veselým pohvizdováním odešel z bratrova bytu.

Unaveně se dovlekl domů. Dneska byl obzvlášť náročný den. Příliš mnoho klientů, příliš mnoho zakázek, příliš mnoho všeho. Odemkl si, hodil tašku do rohu chodby a došoural se do obýváku. Plácl sebou na pohovku a odmítal se pohnout.

Prsty si promnul kořen nosu. Byl vyčerpaný. Hlava mu třeštila jako střep, ale neměl ani sílu na to, jít sprchu. Opřel se o zadní opěrku sedačky a zadíval se na strop. Věděl, že by se měl zvednout a dát Theovi nažrat.

Nepřekvapilo ho, že Spike už tu nebyl. Vždycky se o sebe snažil starat sám, ale tentokrát o něj měl Stew vážně obavy. Co když se to zvrhne? Co když to neskončí jen vyhazovem z práce a ona bude pokračovat v útocích? Ta ženská mu nepřipadala příliš v pořádku. Nelíbilo se mu to. Ani trochu.

Konečně se přinutil zvednout a jít nasypat granule Theovi. „Theo!“ zvolal a předpokládal, že kocourek přiběhne, protože si na jméno, jak se zdálo, již zvykl. Jenže kde nic, tu nic. Zmateně nakrčil obočí.

Prohlédl koupelnu, protože ho napadlo, že ho Spike třeba omylem zavřel, když odcházel. Jenže tam nebyl. Prolezl celý byt, ale kocourka nenašel. Balkonové dveře, ale byly zavřené. Zamračil se.

Sáhl po mobilu a vytočil bratra.

„Ahoj, brácho,“ ozval se Spike po druhém zazvonění. Zněl až podezřele pobaveně. Zamračil se ještě víc.

„Okamžitě mi řekni, kde je moje kočka!“ vypálil bez pozdravu a Spike z nějakého důvodu vyprskl smíchy. „Co je na tom sakra směšného?!“ Byl nepříjemný a věděl to. Jenže v práci na něj tlačili a on neměl náladu na stupidní žerty. Čekal, že mu řekne, že si Thea půjčil na pár dní domů, nebo nějakou jinou podobnou békovinu. Odpověď bratra ho však dokonale odrovnala.

„Zkus zazvonit u souseda,“ pronesl Spike se smíchem a hovor ukončil.

Stew několik vteřin nevěřícně hleděl na mobil. Jak to sakra myslel?

Nechtěl se dnes s Dylanem vidět. Vždycky když byl ve stresu z práce, byl dokonale nepříjemný a rozhodně nestál o to, aby si o něm jeho soused myslel, že je náladová hysterka. Ovšem pokud chtěl zpátky Thea, vypadalo to, že mu nic jiného nezbývá. Kdyby zvíře nechal u Dylana, ten by si mohl myslet, že o něj nemá zájem.

Zhluboka si povzdechl a došoural se ke dveřím. Tak nějak automaticky, ostatně pokaždé když hrozilo náhodné setkání s fešným sousedem, se zběžně prohlédl v zrcadle na chodbě a poupravil vzhled.

Zazvonil a čekal. Napadlo ho, že nemusí být vůbec doma. Nevěděl, kdy chodí do ordinace. Odpověď dostal vzápětí. Otevřel mu rozespalý Dylan jenom v teplákách.

Sakra!

„Ahoj, promiň, vzbudil jsem tě, že?“ omlouval se o překot, snažíc se zastavit zběsile bušící srdce. Tohle není normální!

„Ahoj,“ pozdravil ho Dylan. Samozřejmě, že nespal. Udělal to naprosto úmyslně, zvědav na jeho reakci. Dle rozšířených zorniček soudil, že to není zas tak špatné. „To je v pohodě, co potřebuješ?“

„Nenechal ti náhodou Spike Thea?“

„Theo, Theo…,“ poškrábal se na bradě, kde rašilo denní strniště. Stew nebyl schopný od té ruky odtrhnout oči. „Áááá ty myslíš, toho nezbedného kocoura, který se mi zase usadil na balkoně na křesle?“

Zamračil se. „Jak mohl… Spike nezavřel okno!“ vrčel nevrle.

„Zas tolik se toho nestalo,“ chlácholil ho Dylan. „Dáš si pivo? Vypadáš, že bys ho potřeboval,“ podotkl. Bylo vidět, že je opravdu unavený. Kruhy pod očima byly jasným důkazem.

Stew váhal. Opravdu nechtěl být nepříjemný zrovna na Dylana. Jenže jak se z toho nějak slušně vykroutit a zároveň se moci těšit na sobotu?

Váhal příliš dlouho. „Chápu,“ kývl Dylan. „Přemýšlíš příliš dlouho, stačilo říct, že nechceš,“ pousmál se na něj a otočil se, aby došel pro Thea.

Stew zpanikařil a chytil ho za ruku, aby mu zabránil odejít bez vysvětlení. „Tak jsem to nemyslel. Mám teď docela stres v práci, a když jsem ve stresu, bývám dost nepříjemný. Nepotřebuješ mě vidět v takové náladě,“ ušklíbl se.

Blonďák se otočil zpět. Zkoumavě si muže před sebou prohlížel, až z toho byl Stew maličko nesvůj. Dylan přemýšlel, co vidí. Pořádný kus chlapa, o tom nebylo pochyb. Ne jen že byl hezký s těmi uhlově černými vlasy a šedýma očima, které mu připomínaly mlhu. Dolíčky ve tvářích nebyly ani tak roztomilé, jako spíš zatraceně sexy a jeho rty – mimoděk k nim sjel pohledem – jeho RTY, to byla kapitola sama o sobě.

„Dylane?“ ošil se nervózně.

Byli téměř stejně vysocí, jen Dylan byl tak o pět centimetrů vyšší. Hleděli si zpříma do očí a mlčeli.

„V tom případě potřebuješ to pivo ještě víc, než jsem si myslel!“ pronesl rázně a snažil se z mysli vytěsnit představy nahého Stewa. Využil toho, že ho stále drží za zápěstí a vtáhl ho dovnitř. Zabouchl za ním dveře a postrčil ho do obýváku. Ne že by byl Stew nějaká třasořitka, ale byl z toho tak vyveden z míry, že bylo jednoduché s ním manipulovat.

Uvědomil si, že vlastně ani nechce protestovat. Pokrčil rameny, sundal si boty a vešel do nyní již známého obýváku. „Zrádče,“ zamumlal tiše, když uviděl, jak se Theo pohodlně rozvaluje na sedačce.

„Co jsi říkal?“ zeptal se Dylan, který mezitím přinesl z ledničky plechovku piva a nyní mu s ní mával před očima. Chňapl po ní a zhluboka se napil.

„Ale nic!“

Zvědavě po něm pokukoval, ale neřekl ani půl slova. Stew si sedl na pohovku vedle kocoura, který mu okamžitě přelezl na klín a začal příst. „Teď se lísáš, co?“ syknul.

„Trpíš samomluvou často?“ zeptal se Dylan se smíchem. Zničehonic stál za Stewem a masíroval mu ztuhlá ramena. Ani netušil, jak moc něco takového potřeboval.

„Ach, ano tam,“ vydechl, když se věnoval obzvlášť ztuhlému místu. Po chvíli na něj masáž začala mít trošku jiný efekt. V tu chvíli byl vděčný Theovi, že mu sedí na klíně!

Dylan ho zamyšleně pozoroval a i na něm si začala zpočátku nevinná (na nic jiného samozřejmě nepomyslel!) masáž vybírat svou daň. Cítil, jak mu tělem proudí vzrušení, když sledoval zavřené oči a naprosto uvolněný výraz. A lehce pootevřené rty. Nedokázal od nich odtrhnout pohled.

Bože! Vyschlo mu v krku. Asi ho políbím, pomyslel si. Začal se k němu sklánět, ruce na jeho ramenou se zastavily. A přesně v tu chvíli Stew otevřel oči. Dylan se okamžitě zarazil, pár centimetrů od jeho svůdných rtů.

Stew se neodvažoval ani dýchat a proklínal se za to, že otevřel oči. Chystal se ho políbit, o tom nebylo pochyb! Jenže teď to vypadalo, že zrušil kouzlo. Nenechám tě vyklouznout tak lehce, pomyslí si lstivě a rukou ho chytí za zátylek.

Dylan se nebrání, když si ho přitáhne k sobě a lapí jeho rty svými. Bože! Napadne ho už podruhé, když se jejich polibek prohloubí. Neměl ani tušení, že to na něj bude mít takový vliv. Nohy měl najednou jako z rosolu, ruce samovolně začaly bloudit po těle před sebou.

„Pojď sem,“ zachraptí Stew a přinutí ho obejít sedačku a posadit se vedle něj. Pak se na něj zase vrhne v dech beroucím polibku.

Ani jeden z nich nehodlá zajít nijak daleko. Jen se hladí a vzájemně poznávají. A líbají. Hodně líbají. Jako by se nemohli nabažit chuti toho druhého.

Dylan mu vtiskne poslední polibek na rty. Dlouho si hledí do očí, ani jeden neví co najednou říct. „Netušil jsem, že jsi taky gay,“ vyhrkne nakonec Dylan.

„To samé bych mohl říct já o tobě,“ zasměje se Stew. Byl to jen polibek, nedělej předčasné závěry, varuje sám sebe.

„No nějak mě nenapadlo, jak to vpasovat do konverzace,“ pokrčí rameny. Těmi úžasnými, rozložitými rameny. Stewe! Snaží se soustředit na rozhovor.

„V podstatě nebyla ani příležitost, při mém každodenním ‚dobrý den‘ jsi mi těžko mohl odpovědět ‚dobrý den, mimochodem jsem gay‘.“

„To se rýmovalo, víš to?“

Stew se rozesmál a veškeré napětí z něj najednou spadlo. Bál se, že se budou k sobě chovat křečovitě, ale Dylan s tím očividně neměl problém. Ulevilo se mu. Ať se stane cokoliv, aspoň zjistil jak chutná.

„Asi bych měl jít,“ začne se zvedat, ale pak si uvědomí stále trvající erekci a zase se prudce posadí.

Dylanovi v očích svitne pobavení. Skloní se k němu a šeptne mu do ucha: „Mám stejný problém, takže klid.“

Stewovo srdce vynechalo dva tři údery a vzápětí se proklel, protože mimoděk očima zabloudil k bouli na kalhotách, která jasně křičela, že se Dylanovi opravdu zamlouvá. Polkl a najednou nevěděl jak se zachovat.

Blonďák se ho rozhodl ušetřit takových úvah, sklonil se k němu a rychle ho políbil. „Později,“ šeptl, než se od něj odtáhl. Stew naprosto automaticky přikývl. Věděl, že k tomu dojde, protože to sexuální napětí mezi nimi už se nedalo ignorovat. Proč tedy spěchat?

„Uvidíme se v sobotu,“ zamumlal a vstal i s Theem v náručí. Dylan přikývl a šel ho vyprovodit.

„Budu se těšit,“ ujistil ho a usmál se. Stew úsměv opětoval, a pak jen jako by mimochodem ho políbil na rozloučenou. Než stačil Dylan cokoliv říct, bouchl dveřmi a s pískotem zalezl do vlastního bytu. Blonďák šťastně potřásl hlavou a odšoural se do koupelny. Bylo načase si vypomoci od nepříjemného tlaku v kalhotách.

Stew o dveře dál měl naprosto totožný problém. Zasněně se opřel o dveře a zavřel oči, vychutnávaje si dozvuk jejich polibků. Pustil kocourka na zem a nechal ho, ať si dělá, co chce. On potřeboval sprchu. Svlékl se cestou do koupelny, svršky nechal tam, kde odpadly.

Pustil vodu a nechal na sebe dopadat horké kapky. Jeho vzrušení ještě vzrostlo. Povzdechl si. Nedá se nic dělat, pomyslel si, když rukou sjel k vzrušenému mužství. Stačilo si představit Dylana a za chvíli bylo po problému. Z hrdla mu unikl sten. Rozechvěle dokončil očistu těla a zalezl do postele.

Nyní se na sobotu těšil ještě o něco více.

Z nepříliš klidného spánku ho vytrhlo zvonění telefonu. Zamžoural na digitální hodiny vedle na stolku, které oznamovaly 23:00.

„Prosím!“ zavrčel, když hovor přijal.

„Tady Cameron. Doufám, že tě nebudím. Promiň, nemohl jsem se ozvat dříve, co jsi mi včera chtěl?“

Stew, již dokonale probuzený, najednou nevěděl, jestli má právo říkat mu o Spikově problému.

„Stewe?“

„Promiň, Camerone. Včera jsem ti volal kvůli bratrovi, ale nepřeje si, abych tě do toho zatahoval,“ vysvětlí nakonec pravdivě.

„Samozřejmě, chápu. Promiň, že jsem tě vyrušoval.“

Než stihne Stew cokoliv říct, tak je telefon němý. Nechápavě na něj hledí. Co se to teď stalo? Měl neodbytný pocit, že mu něco uniklo. Něco hodně důležitého. Co to jen bylo?

Bez ohledu na čas, zavolal Spikovi.

„Stewe? Stalo se něco?“

„Co se stalo mezi tebou a Cameronem?“ vypálil na něj bez úvodu a totálně mu vzal vítr z plachet.

„Prosím?“ chtěl se ujistit, že slyšel dobře.

„Opravdu to chceš zopakovat, Spiku?“

„Ne,“ povzdechl si. „Nestalo se mezi námi nic, Stewe. Jen jsme byli párkrát na kafi, jako přátelé samozřejmě. Víš, jaký mám na randění a vztahy jako takové názor.“

„Nenecháš mě na to zapomenout,“ upozornil ho tiše.

„Já vím, brácho, já vím.“ Jako by doslova slyšel, jak si Spike zoufale prohrábl vlasy.

„Nemyslíš, že je načase se přes to pokusit přenést?“

„Dobrou noc, Stewe,“ rozloučil se téměř chladně a zavěsil.

Povzdechl si. Nechce se do toho bratrovi plést, ale zdálo se mu, že Cameron o něj má zájem. Nerad by přišel o dobrého kamaráda. Nicméně pokud by si z nějakého důvodu musel vybírat mezi Cameronem a Spikem, jednoznačně by vyhrál Spike.

Co mě to napadá za blbosti? Proč bych se měl mezi někým rozhodovat? Potřásl nad sebou hlavou a vstal. Vyšel na balkon, aby se nadýchal čerstvého vzduchu. Potřeboval si trochu pročistit hlavu, ale ven se mu jít nechtělo. Mimoděk otočil hlavu nalevo, kde měl balkon Dylan.

Měl zhasnuto. Asi už spí, pomyslel si s úsměvem. Taky by rád spal, protože jinak ráno asi nevstane do práce. Ještě, že je pátek.

Další den prožil víceméně v mlze. Pracovní úkony prováděl v podstatě ze setrvačnosti a s každodenní rutinou. Domů se neobvykle těšil, což nebylo způsobeno pouze přítomností Thea v jeho bytě.

„Hej! Mohl bys mě vnímat?“ mávala mu před rukou jeho kolegyně a zároveň dobrá kamarádka Candys, se kterou zašli na oběd.

„Co? Promiň,“ usmál se na ni omluvně.

„Jsi dneska nějaký roztěkaný, co se děje?“ ptala se pobaveně.

„Jen přemýšlím nad Theem,“ zalhal statečně. Ve skutečnosti na kočku ani nepomyslel.

„Lháři!“ vyplázla na něj jazyk. „Nech si svá tajemství Stewe. Stejně mi to nakonec řekneš,“ smála se a on jí musel dát za pravdu. Byla jeho důvěrnicí už několik let. Jenže tentokrát si chtěl tohle tajemství uchovat jen pro sebe, co nejdéle.

„A co Joseph, jak se má?“

Na tváři se jí objevil zasněný výraz. „Pořád stejné zlatíčko to je.“ Jak ji tak Stew pozoroval, měl pocit, že tak nějak se tvářil včera, když odešel od Dylana. Musel ale přiznat, že mu to vůbec nevadí. Byl rád, když se Candys rozhovořila o své současné lásce, se kterou byla již půl roku. A očividně stále stejně zamilovaní.

Žárlím, pomyslel si po chvíli překvapeně. Přesně to o čem ona vyprávěla, chtěl on sám pro sebe. Mohl by to ale mít s Dylanem? Přinutil se na to nemyslet a v duchu proklel svou příliš bujnou fantazii, která se rozjela naplno.

Bylo by příjemné, kdyby na něj Dylan čekal doma s večeří a napuštěnou vanou, kterou by pak znehodnotili společně. Ovládl zavzdychání, které hrozilo, že unikne z hrdla a donutil se věnovat pozornost přítelkyni.

Konečně byl konec. V tak rekordním čase doma ještě nebyl. Namlouval si, že měl starosti o Thea, ale ve skutečnosti doufal, že potká Dylana, jak se vrací z ordinace.

Neměl štěstí, potkal jenom sousedku, která bydlí pod ním. Zdvořile ji pozdravil a vystoupil o patro výš.

„Jsem doma!“ zavolal do prázdného bytu. Jako by se to dneska rozlehlo celým bytem. Setřásl ze sebe počínající depresi a nakoukl do lednice.

Něco by se z toho dalo ukuchtit, pomyslel si a rozhodl se pro zapečené těstoviny s kuřecím masem. Během vaření se kolem něj motal Theo tak blízko, až se bál aby ho nezašlápl. Kotě se mu otíralo o kotníky a dožadovalo se pozornosti.

Jakmile dal misku do trouby na zapečení, sklonil se k němu a vzal ho do náruče. „Copak, maličký, stýskalo se ti?“ zeptal se a podrbal ho za ušima.

Mňau!

Zasmál se. „Vypadá to, že ano. Víš, co je zítra? Zítra je sobota! A víš, co to znamená? Že se uvidím s Dylanem,“ oznamoval mu a samotného ho zarazilo, jak nadšeně jeho hlas zní. Theo se o něj otřel čumáčkem, jako by mu chtěl říct, že je za něj rád.

Z mazlení se s kočkou ho vytrhlo zazvonění u dveří. Pohlédl zběžně na hodiny, které ukazovali půl deváté večer. Ani si neuvědomil, že byl dnes v práci tak dlouho. Kdo to může být?

Ve chvíli, kdy otevřel, mu srdce poskočilo dvakrát rychleji než obvykle.

„Zrovna se vracím z práce a od tvých dveří se line tak úžasná vůně, že jsem se pozval na večeři,“ usmál se na něj Dylan mezi veřejemi. Stew několikrát rychle zamrkal, aby se přesvědčil, že se mu to nezdá. Čekal nějakou trapnou výmluvu typu: ‚Došel mi cukr, nemáš trochu?‘ ale tohle skutečně ne.

Nemohl si pomoci, prostě se rozesmál. I Dylan se uvolněně usmíval. „Račte dál, pane, večeře bude za minutku,“ vyzval ho Stew pobaveně a o krok ustoupil.

Když kolem něj procházel, blonďák se maličko sehnul a vlepil mu polibek. „A jinak ahoj,“ zamumlal a pokračoval dál do bytu. „Theo! Tebe samozřejmě taky zdravím. To víš, že jo ty jeden,“ žvatlal.

Stew se s lehce připitomělým úsměvem odlepil od kliky, kterou stále zasněně svíral a vykročil za ním do obýváku. Tam na bobku dřepěl Dylan a hrál si s kocourkem. Stew si nemohl pomoct, ale po dlouhé době si připadal opravdu doma. Zaplašil takové myšlenky.

„Dlouhý den v práci?“ zeptal se se zájmem, protože se na blonďákově obličeji zračila únava.

„Až příliš,“ přitakal a otočil se na něj. Mimoděk si rukou pohrábl vlasy a prsty se mu zastavily na gumičce, která je držela na místě. „Bude ti vadit, když…“ nedokončil, jen se výmluvně zatahal za culík.

„Samozřejmě, že ne. Udělej si pohodlí,“ vyzval ho. Uvědomil si, že ho nikdy neviděl s rozpuštěnými vlasy. Nebyl připravený na to, jak na něj něco takového zapůsobí. Nebyl si jistý, jestli dokázal ovládnout zalapání po dechu.

Nikdy ho „nerajcovali“ chlapi s dlouhými vlasy. Na Dylanovi bylo něco jiného. Něco, co ho přitahovalo. Musel zatnout pěsti, aby odolal nutkání mu zajet prsty do vlasů a prohrábnout je až ke konečkům končících na ramenou.

Dylan se mu zadíval do očí, jako by přesně věděl, co se mu honí hlavou. Když hrozilo, že napětí kolem nich dosáhne pomyslné poslední kapky a oni na to prostě vlítnou, cinkla trouba, oznamující hotovou večeři.

Stew si nebyl jistý, jestli je rád, že budou pokračovat v pomalém seznamování, nebo jestli je zklamaný, že se TO prostě nestalo. Dylan, stále dřepící u kocourka, měl na vlas stejné myšlenky, když pozoroval, jak zmizel v kuchyni.

Zvedl se ze země a přešel ke stolu. Sledoval, jak před něj postavil talíř s něčím, co vypadalo velice dobře, a usmál se.

Atmosféra se nad dobrým jídlem zase uvolnila, a tak se Dylan rozhovořil o své práci a složitém případu, který dnes měl a díky němuž přišel tak pozdě. Stew ho se zájmem poslouchal a kladl všetečné otázky, protože byl zvědavý. Tak se taky dostali na téma Stewovi práce a on se rozpovídal o jednom večírku, který se tak trochu nepovedl.

„… a on prostě odmítal stát,“ zarazil se uprostřed věty, protože si všiml, jak se na něj Dylan dívá.

„Já bych mu s tím problémem moc rád pomohl,“ pronesl chraplavě s tak žhavým pohledem až měl Stew pocit, že se roztopí na louži.

„Ehm… Bavíme se stále o mém opilém kolegovi, že ano?“ Žár v Dylanových očích mu dal jasnou odpověď. „Jestli se na mě nepřestaneš takhle dívat, tak asi přehodnotím své rozhodnutí začít pozvolna. Víš, ložnice je jen pár kroků,“ téměř zasípal Stew, jak měl náhle sucho v krku.

Dylan se zvedl, přešel k němu a naklonil se tak blízko, až se téměř dotýkali nosy. „Tak na to zapomeň,“ zašeptal a prudce ho políbil. Svět jako by explodoval. A stejně tak i jejich sebeovládání.

„Sundej ty hadry!“ přikázal ochraptěle Stew, který se marně snažil z Dylana strhnout košili. Ten se jen zasmál a rychle ji shodil na zem společně se Stewovým trikem.

„Tak kde je ta ložnice?“

„Mám pocit, že tak daleko už nedojdu!“

Začal Dylana líbat na obnaženou hruď, zatímco se snažil rozepnout kalhoty, které vzdorovaly.

„Já sám,“ zamumlal Dylan, když se zase zmocnil jeho úst. Rychle se svlékl, až zůstal před Stewem jen v černých boxerkách a ten nasucho polkl. Zamlouval se mu lesk Stewových očí, když po něm klouzal pohledem. Chytil ho za ruku a vytáhl ze židle.

„Dvě věci,“ zašeptal, když se k němu začal zase sklánět. „Zaprvé máš na sobě příliš mnoho oblečení! Zadruhé, kde je zatraceně ta ložnice?“

Stew neurčitě mávl rukou, přičemž se druhou pokoušel dostat z vlastních džínsů. Dylan mu pomohl a klekl si před něj. Zahákl ruce za jeho spodní prádlo. Stewovi se zatočil svět, protože věděl, na co se chystá. Přesto ho zastavil, ačkoliv si nic nepřál více. Tázavě k němu vzhlédl.

„Bylo by to moc rychle,“ vysoukal ze sebe namáhavě a Dylan se vědoucně usmál. I on byl už na pokraji a stačil krok, aby padl do propasti. Přesunuli se do ložnice, jak nejrychleji to bylo možné, a zabouchli za sebou dveře, aby je příštích několik hodin, nikdo nevyrušoval.