Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Možnost volby

10. 6. 2017

Nevšímal si krůpěje potu, která mu stékala po spánku a dál upřeně hleděl na místo, kde se měl objevit jeho cíl.

Ležel nehybně, oko přitisknuté k zaměřovači na odstřelovací pušce a čekal. V jeho povolání byla trpělivost na prvním místě. Hned za přesností. Tentokrát nedostal žádnou fotku oběti, ale byl si jistý, že ho pozná. Jeho cíl je dobře hlídaný a budou ho provázet nejméně čtyři další muži.

Slunce pražilo, jako by to snad mělo být naposledy. Navzdory nepohodlí, které tak pro něj vzniklo, se ani nepohnul. Konečně se otevřely dveře, které celou dobu sledoval.

Nejprve se objevili dva obrovští muži, pak ven vystrčili nějakého muže s kápí přes hlavu a následovali je další dva hromotluci. Lehce se zamračil, protože tohle nevypadalo jako dobře hlídaná osoba, ale jako rukojmí. Nepochyboval, že cílem je onen muž s kápí.

Po zádech mu přejel mráz, protože na něm bylo něco až děsivě povědomého. Rychle ten pocit setřásl, zhluboka se nadechl, připraven zacílit a vystřelit. Náhle jeden hromotluk strhl kápi, která bránila přesné střele. Cesta pro kulku byla volná.

Muž několikrát třepl hlavou, jak se snažil zorientovat a uvyknout na náhlé prudké světlo. Pak otočil hlavu a zabiják si ho mohl prohlédnout.

Zkameněl s prstem těsně u spouště. Už pochopil, proč mu přišel tak děsivě známý.

"Alexandře?"

Tam dole byl jeho manžel.

Trhl sebou, když mu zazvonil mobil s předplacenou kartou. Na tohle číslo mu v tuto chvíli může volat jen jediná osoba. Zákazník.

Stiskl tlačítko pro zvednutí na svém handsfree a vyčkával. Z hlasu, který uslyšel se mu zatmělo před očima.

"Zdravím tě, Vlku."

Ten hlas neslyšel přes deset let. Upřímně si myslel, že už ho nikdy neuslyší. V myšlenkách se vrátil do minulosti. Do dne, kdy poprvé ve své kariéře odstřelovače nedokázal stisknout spoušť.

 

Pracoval v jednotce Navy Seal na případech extrémního utajení jako odstřelovač. Vybudoval si celkem slušnou reputaci a dostával stále nebezpečnější úkoly. Začali mu přezdívat Šedý vlk nebo jen Vlk. Dokázal se proplížit přímo do středu nepřátelských jednotek a získat pro co byl vyslán. Nebo dokázal krýt ústup, aniž by přišli o jediného vojáka.

Stal se legendou.

Právě proto si ho vybrali, aby spolupracoval s elitní jednotkou na zneškodnění jedné teroristické buňky. Úkol spočíval v proniknutí agenta do tábora, nalezení velitele a jeho rychlá eliminace, a pak honem pryč. Zdálo se to jednoduché.

Agent se jmenoval Alan Hook a s Vlkem se znali velice dobře. Začali se spolu přátelit už na BUDs, elitním výcvikovém programu pro Navy Seal. Během let u jednotky se jejich vztah prohloubil, byli si blízcí jako bratři. Naprosto si důvěřovali a byli sehraní. Proto je vybrali pro akci, říkejme jí třeba Deadwings.

Večer před samotným zahájením operace si vzal Alan Vlka stranou. Požádal ho, kdyby se cokoliv pokazilo a Alan upadl do zajetí, aby ho Vlk zastřelil. Chtěl tak předejít strašlivému mučení, které by následovalo poté, co by ho zajali.

Vlk mu slíbil, že to udělá. Ani jeden nepředpokládal, že se něco takového stane.

Stalo.

Někdo teroristy informoval, co se na ně chystá a na Alana už čekal uvítací výbor. Když ho chytili, obrátil se směrem k místu, kde tušil Vlka a doufal v rychlou smrt.

Nepřišla.

Vlk hleděl na přítele, na svého bratra a nedokázal zmáčknout spoušť své zbraně. Odsoudil tak Alana k několika dnům mučení a velice pomalé smrti.

Nikdy si to neodpustil a z armády záhy odešel. Začal pracovat jako nájemný vrah. Tak se seznámil se svým manželem Alexandrem.

Alexandr fungoval jako zprostředkovatel.

 

"Dlouho jsme se neslyšeli," vytrhl ho hlas v mikrofonu ze vzpomínek.

"Alane," zachraptěl. Nevěděl, co jiného říci. Myslel si, že je mrtvý.

"Dal jsi mi slib, Vlku, pamatuješ si na něj?"

Měl tak stažené hrdlo, že nedokázal promluvit. Jen přikývl, ačkoliv ho Alan nemohl vidět. "Já myslím, že pamatuješ," pokračoval. "A nesplnil jsi ho. Nechal jsi je, aby mě vzali do zajetí. Dovedeš si představit, jak strašlivě se na mě vyřádili?"

Věděl, že nemusí odpovídat. Byly to jen řečnické otázky. "Ale víš, co? Já ti teď dám pocítit něco málo z toho, co jsem zažil já. Utrpení hodné legendy zvané Šedý vlk."

"Alane tohle nemusíš dělat," zašeptal. Během celé řeči neodtrhl pohled od Alexandra.

Zasmál se. Byl to krutý, nesmyslný smích na pokraji šílenství. "Já myslím, že ano. Zdravý rozum jsem nechal v tom táboře," zasmál se znovu a Vlk se mimoděk otřásl.

"Dám ti možnost volby, Vlku. Tu já neměl, pamatuješ? Byl jsem závislý na tobě, na tvém rozhodnutí. Ale tobě ten luxus dopřeju. Jsou dvě možnosti. Buď Alexandra, ach ano vím, jak se jmenuje, zastřelíš a dopřeješ mu rychlou smrt nebo ho nezastřelíš a necháš ho napospas těm čtyřem chlapům. Věř mi, že jsou vyškoleni speciálně pro mučení. Pro takový druh mučení, které oběť udrží naživu několik dní. Jaká bude tvá volba? Máš na rozhodnutí deset minut. Čas běží. Tik tak... Tik tak.."

V hlavě mu zběsile běžely myšlenky, jedna za druhou. Kdyby dokázal sestřelit ty čtyři, co byli kolem Alexandra, třeba by měl šanci ho zachránit.

"Možná bych tě měl upozornit," ozval se náhle Alan, jako by mu snad četl myšlenky, "že všichni čtyři hlídači mají v rukou malé detonátory, které odpálí bombu na tvém manželovi, než stačíš zmáčknout spoušť podruhé."

Zoufale zavřel oči a znovu je otevřel, jako by doufal, že scéna dole prostě zmizí. Stále tam stáli. Alexandr se zdál klidný, jako by zvažoval možnosti, ale byl v pasti a uvědomoval si to.

Vlk se nenápadně rozhlédl kolem sebe. Věděl, že Alan je někde poblíž, aby se mohl dívat. Pokud by ho našel a dokázal sestřelit jeho třeba by se ti poskoci rozutekli jako vyděšení králíci.

"Pokud uvažuješ o tom, že bys mohl zastřelit mě a podkopat tak jejich morálku, je to zbytečné. Mají rozkaz zabít, pokud se mi něco stane." Jeho smích zazníval šílenstvím.

Roztřásl se, ale ruce zůstaly nehybné.

"Už jen tři minuty, Vlku. Jak se rozhodneš? Možná by to chtělo trochu motivace?"

Sledoval, jak Alexandr otočil hlavu a neomylně se zadíval směrem, kde měl stanoviště. Nemohl ho vidět v žádném případě, ale věděl, že on vidí jeho. Pravděpodobně Alan přikázal, aby mu sdělili, kde se Vlk nachází.

Zoufale sledoval ty nádherné oči, do kterých se vkrádalo pochopení, že tohle je konec. Že už nebude žádný zítřek. Alexandr se hrdě napřímil a lehounce pokynul hlavou. Dával mu souhlas. Miluji tě, zašeptal ještě neslyšně.

"To je tak dojemné," ozval se vesele Alan. "Máš už jen minutu, Vlku. A pokud snad uvažuješ nad tím, že bys snad Alexandra střelil tak, aby byla šance, že to přežije, tak bych tě měl upozornit, že i na tuhle variantu jsou připraveni. Musejí zkontrolovat pulz, až ho střelíš."

Vlk strašlivě zaklel a vytrhl si sluchátko z ucha. Mrštil telefonem o protější zeď. Přišlo mu jako by slyšel Alanův šílený smích.

Několikrát se zhluboka nadechl a opět se zadíval do zaměřovače. Alexandr stále hleděl směrem, kde tušil jeho přítomnost. V očích se mu objevil klid, tak děsivý, až se Vlk opět roztřásl. Přiblížil prst ke spoušti a zaváhal.

Nedokáže to. Nemůže.

Jeden z mužů vykopl směrem k Alexandrovi a přerazil mu koleno. Klesl na zem, ale zůstal klečet na zdravé noze. Stále upíral pohled směrem, kde se nacházel Vlk.

Bojoval sám se sebou, ale když se pohnul i druhý muž, zacílil.

"Sbohem," zašeptal.

A vystřelil...  

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Paráda.

(Karin, 2. 8. 2017 17:09)

Já myslela že jej zachrání ale jinak moc pěkná povídka.

wow

(angie, 7. 7. 2017 16:59)

Chudák hlavné postavy. V podstate si ich nechala trpieť všetkých zaradom, jediní, ktorí poviedku (asi) prežili v šťastí sú tí najatí únoscovia.:)
Som veľmi rada, že som si mohla zase prečítať niečo od teba, Keiro, poviedka bola krásna aj keď smutná a skvelo sa čítala.

Fňuk

(Sineada, 11. 6. 2017 19:49)

Asi si budu muset začít dávat pozor, na to co si přeju. Chtěla jsem si od tebe přečíst novou povídku a fakt jsem si novou povídku přečetla. No a taky jsem si krásně prohloubila svoji depku.
Ale povídka je to moc hezká, povedená... To jen já jsem fanda šťastných konců. Aneb odborně vyjádřeno, chyba je na vašem příjmači nikoliv vysílači.
Jsem moc zvědavá na tvoje další dílka;-)