Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kočka na stromě

8. 4. 2018

Otevřel dveře hasičské stanice, ale zastavil ho hlas jejich dispečerky Lindy. "Máme tady 211 u paní Lethalové," zvolala. Ozvalo se mručení, ale nikdo se nehrnul do práce. 211 znamenalo kočka na stromě. Nebylo to nic neobvyklého, paní Lethalová byla na stanici známá. Byla to sedmdesátiletá milá paní, jejíž kočka Šklíba, což byla mimochodem celkem potvora, ráda lezla na stromy, ze kterých pak měla problém slézt dolů.

"Já to vezmu, Lindo," zavolal na ni a ona se na něj vděčně usmála.

"Díky, Gabe," usmála se vděčně.

Zazubil se na ní. "V pohodě, stejně to mám cestou domů."

O pár minut později zastavil u domu se světle oranžovou omítkou. Jakmile vystoupil, vyrazil do zahrady, kde tušil Šklíbu. Očekával, že ho bude paní Lethalová očekávat u dveří se starostlivým výrazem, jako vždy, když ta kočka vylezla na ten pitomej strom. Nic takového se však nestalo, což ho lehce zmátlo. Zamračil se, ale pokračoval v cestě.

Vyšel zpoza domu na zahradu s bazénem a zarazil se. Na lehátku tam jen v šortkových plavkách ležel jakýsi mladý muž. Celkem pěkně stavěný, čehož si samozřejmě všiml jen zběžně, protože na něj rozhodně necivěl. Vůbec si nevšiml opálené pokožky a rýsujících se břišáků. Kdepak.

Naštěstí ho vysvobodila paní Lethalová, než byl přistižen, jak se vůbec nedívá na onoho neznámého.

"Dobrý den, Gabe!" zvolala, dle jeho názoru až příliš hlasitě, což samozřejmě upoutalo pozornost onoho objektu na lehátku, který se okamžitě podíval jejich směrem. Na očích měl sluneční brýle, takže Gabe nemohl poznat, zda si ho prohlíží, ale dolíček, který se objevil v té celkem pohledné tváři, na kterou samozřejmě nezíral a vůbec se neproklínal, že ON sluneční brýle nemá, vypovídal o mnohém.

Obrátil pozornost na malou čipernou stařenku vedle sebe a usmál se. "Jsem tak ráda, že jste přišel," usmívala se na něj. "Šklíba už je zase na třešni v zahradě a odmítá se hnout, ať už ji lákám na cokoliv."

"Jistě, to není problém. Stejně mi skončila služba a jel jsem akorát domů," ujistil ji s úsměvem. Na okraji zorného úhlu uviděl pohyb a vzápětí se mladík objevil vedle nich.

"Malakaii, to jsem ráda, že ses uráčil sem za námi přijít. Gabe tohle je můj vnuk Malakai," představila mladíka a Gabe byl tak nucen se otočit a pořádně se na něj zadívat zblízka. "Těší mě Malakaii," pronesl a podal mu ruku. Ten ji stiskl a usmál se.

"I mě," pokývl a pustil dlaň, kterou svíral ve své.

"Gabe byl tak hodný, že po službě přišel, aby pomohl dostat Šklíbu ze stromu," vysvětlovala paní Lethalová a Gabeovo obočí se vyklenulo, když uviděl překvapený výraz jejího vnuka.

"Proč jsi neřekla mě, babičko, sundal bych ji."

"Jsem stará Malakaii, prostě jsem zapomněla, že tu jsi!" odsekla přísně. Tentokrát to bylo Malakaiovo obočí, které vystřelilo vzhůru, ale neřekl na to ani slovo. "Gabe," oslovila muže vedle sebe, který pobaveně sledoval tu výměnu názorů, "dáte si domácí limonádu? Hned vám pro ni zajdu."

Aniž by čekala na jeho odpověď, zmizela v domě a nechala ho ve společnosti svého vnuka. Gabe se po něm podíval a zjistil, že ho zvědavě pozoruje. Ačkoliv měl na očích stále sluneční brýle, nebylo pochyb, že se na něj dívá. Nu, nebo alespoň jeho směrem.

"Půjdu se podívat po Šklíbě," zamumlal a vyrazil k poškozenému stromu. Pokud na něj lezla ta nesnesitelná kočka, byl vlastně oběť ten strom a ne zvíře.

"Můžu vám nějak pomoct?" zeptal se Malakai, který vyrazil za ním. Hodil po něm pohledem přes rameno a shledal, že mu to vlastně ani moc nevadí.

"Vylezu za tou kočkou po žebříku a když vše půjde dobře, tak bych vám ji podal," pronesl klidně.

"Jako Šklíbu?" vyhrkl a zbledl.

Gabe se zasmál. "Pokud tam není nějaká jiná kočka, tak ano, Šklíbu."

"Nemůžu vám jenom držet žebřík?"

To už hasič nevydržel a rozesmál se. "Přece nechcete, abych všechno oddřel já," zašklebil se a opřel žebřík, který vzali cestou kolem kůlny, o kmen stromu. "Je ale pravda, že bych vám doporučil vzít si alespoň tričko."

Mladík se šouravě vydal k bazénu, kde měl zbytek svého oblečení. Natáhl na sebe bílé triko a vrátil se zpět. "Za tohle se budete smažit v pekle," zamumlal.

Gabe se na něj zazubil a začal lézt nahoru. Kočka tam bohužel stále byla. Věděl, že ho čeká pár nepříjemných chvilek a zřejmě i pár škrábanců. Šklíba na něj povýšeně hleděla, jako by prostě seděla přesně tam kde chce. Což je asi docela možné. Evidentně měla ráda do koho škrábnout a ke své paničce si to nedovolila.

Zhluboka se nadechl a natáhl se po ní. Samozřejmě po něm hned sekla. "Potvoro," zasyčel na ní. Zezdola se ozval smích. "Já vás slyšel!" zvolal k němu Malakai. Hodil po něm okem a shledal, že se na něj široce usmívá. Páni, byl krásnej.

Rychle obrátil pozornost zpátky ke zvířeti, které si ho výsměšně měřilo. Zamračil se na ni a znovu se po ní natáhl. Tentokrát chňapl rychle a zabránil jí po něm znovu seknout. Nebyl tak vysoko, takže ji prostě hodil na zem a sledoval, jak mizí pod terasou domu.

"Připadám si značně nevyužit," pronesl Malakai, když mu opět stanul tváří v tvář na pevné zemi. Gabe na něj chvilku mlčky hleděl. No rozhodně by věděl, jak ho využít. Srdce mu začalo bít rychleji, což se mu už dlouho nestalo.

"To bychom měli asi napravit. Můžete odnést ten žebřík."

Malakai se na něj zašklebil a popadl ho. Gabe mu nakonec pomohl, ačkoliv to nevypadalo, že by s tím mladík měl nějaké problémy. Líbilo se mu sledovat hru svalů na jeho zádech a takhle aspoň mohl tvrdit, že se prostě díval na cestu. Opřeli žebřík o kůlnu, kde ho předtím vzali a chvilku stáli naproti sobě.

"Babička už určitě bude mít to občerstvení," promluvil po chvíli Malakai, který pod upřeným pohledem muže před sebou cítil, jak se mu vaří krev. Ten chlap měl neuvěřitelně intenzivní pohled. Jako by mu viděl až do duše i přes sluneční brýle, které si stále nesundal. Byl z něj nervózní, ale ne nepříjemně. Dech se mu lehce zrychlil a doufal, že si toho Gabe nevšiml.

"Samozřejmě," souhlasil s ním a vyrazili zpátky k bazénu, kde bylo i několik židlí a stolek s připraveným občerstvením. Paní Lethalová nebyla nikde v dohledu.

"Jak dlouho se tady u nás zdržíte, Malakai?"

"Většinou mi říkají pouze Kai," zamumlal nepřítomně a vzápětí ho polilo horko, když se na něj upřely ty neuvěřitelně pronikavé oči.

"Brzy zjistíte, že nejsem jako většina," ujistil ho tiše Gabe. Malakaiův tep vystřelil do závratných výšin. Zvedl sklenici ledového čaje a sklonil ho v lehkém přípitku.

"O tom rozhodně nepochybuji," ujistil ho a napil se. Gabe sledoval, jak se jeho rty dotkly sklenky a vstal.

"Budu muset už jít. Rád jsem vás poznal Malakai," zamumlal a zmizel před domem, kde měl zaparkované auto. Malakai za ním chvilku nevěřícně hleděl, a pak se pro sebe usmál. Ale, ale, že bych nebyl panu záchranáři lhostejný?

"Malakai, kde je Gabe?" zvolala jeho babička, o které by se klidně vsadil, že je pozorovala dveřmi na verandu, které byly prosklené. Otočil se k ní a sklonil hlavu ke straně.

"Babičko. Copak sis to vymyslela?"

"Netuším o čem to mluvíš!" štěkla po něm, ale když se vracela zpět do domu, usmívala se.

 

Gabe za sebou zavřel dveře svého bytu a opřel se o ně. Takhle rychle doma snad ještě nikdy nebyl. Kdyby ta zatracená kočka na ten strom nelezla pravidelně, byl by přísahal, že jí tam paní Lethalová nastrčila, aby Gabe přijel a seznámil se s jejím okouzlujícím vnukem.

Zasmál se. Tohle už bylo trochu moc. Evidentně se dlouho s nikým nevyspal, protože mu to začínalo lézt na mozek.

Nebyl kdo ví jaký puritán, ale ani extrémně promiskuitní, ale očividně mu to chybělo. Nedokázal si vysvětlit proč jinak by se mu z toho kluka tak překotně rozbíhal tep. Vždyť si ani během rozhovoru s ním nesundal ty pitomé sluneční brýle, ačkoliv dneska nebylo kdovíjak slunečno.

Prohrábl si blond vlasy a vyrazil do koupelny. Cestou se zbavoval oblečení, ačkoliv v tomhle horku toho na sobě neměl mnoho. Vzdychl, když na něj dopadly první kapky studené vody. Nijak nespěchal s očistou, jen tam stál se zavřenýma očima a relaxoval. Směna byla dlouhá, měl noční pohotovost a nakonec zůstal až do jedenácti dopoledne. Únava na něj dopadla jako těžká deka.

Probudil se o několik hodin později. Automaticky zkontroloval svůj pager. Nikdo ho nesháněl. Ulevilo se mu. Už si ani nepamatoval, kdy měl naposledy volný den. Celý týden měl noční pohotovost, takže ho výjimečně čekal volný víkend, pokud nebude nějaký extra poplach. Rozhodl se, že si zajde večer k Wesleymu, třeba se mu poštěstí narazit na nějakého známého.

Rychle se oblékl a vyrazil k Ediemu pro připravenou večeři pro kluky. Měli tradici, že kdo končil týdenní noční pohotovost donesl něco na zub pro ty, co jí nastupovali. Gabe nevařil, protože ho to jednak nebavilo a jednak na to neměl čas, takže nosil jídlo z Edieho restaurace.

"Nazdar, Gabe," zavolal na něj Edie sotva za ním zapadly dveře. Ten chlap snad uměl kouzlit. Vždycky se objevil, aby přivítal hosty.

"Ahoj, Edie."

"Už to pro tebe mám připravený," usmál se na něj Edie a zmizel v kuchyni.

O půl hodiny později už byl na cestě ke stanici. Na sedadle spolujezdce trůnil obrovský hrnec plný vyhlášeného guláše od Edieho.

"Žraniceeee!" zařval na celou stanici a za chvíli se kolem něho shlukli kolegové. Každý se vrhl pro svou porci.

"Zase od Edieho, že? Ten chlap je machr," mumlal s plnou pusou Kim.

"No jo, kdo umí umí," pochvalovali si.

Gabe s nimi chvíli diskutoval, ale nakonec se omluvil a vypadl. Byl na stanici celý minulý týden a potřeboval vypnout. Nakonec se k Wesleymu vydal pěšky. Neměl to daleko a procházka na nočním vzduchu mu jen prospěla.

Nepřekvapilo ho, že je v baru narváno. Naopak ho to potěšilo, protože by to mohlo znamenat, že by se mohl objevit někdo, kdo by mu odpomohl od jeho problému. Takzvaně vypustit páru. Uculil se a jakási dívka, která stála nedaleko se na něj usmála. Pravděpodobně si myslela, že to bylo na ni. Pokývl na pozdrav a posadil se na jedinou volnou stoličku na konci baru. Perfektní, pomyslel si, když pozoroval Wesleyho při práci.

"Gabe!" zvolal radostně barman a zároveň majitel. Přešel k němu. "Dlouho jsi tady nebyl. Jako obvykle?" Gabe se snažil ignorovat jasnou výčitku, kterou mu Wesley hodil.

"Promiň, Wesley. Dlouhý týden," omluvil se. Wesleyho znal už léta a stali se z nich přátelé. Pravda, ale byla taková, že tu opravdu poslední dobou nebyl moc často. Barman jen mávl rukou a postavil před něj pivo a sklenku whisky. Gabe popadl menší sklenku a její obsah přelil do půllitru. Pak se zhluboka napil a otočil se na barové stoličce, aby obhlédl okolí.

Na parketu se svíjelo pár dvojic, ale nikdo ho tam zvlášť nezaujal. Zběžně prohlédl i zbytek a zjistil, že je tady žalostný nedostatek osob, které by vypadaly svolně. Povzdechl si a otočil se zpět k baru, kde zapředl nenucený rozhovor s Wesleym.

"Ty máš kolem sebe nějakou zvláštní auru, která je přitahuje, co?" zeptal se po chvíli barman. Nemusel se ptát, koho myslel "jimi". Místo toho tázavě povytáhl obočí. "Chlap u pátého stolu z tebe nespustil oči od chvíle, kdy jsi přišel," vysvětlil mu Wesley a odešel obsloužit dalšího zákazníka.

Gabe se pomalu otočil na židli a zadíval se směrem ke stolu, který byl zmíněn. Byl rád, že zrovna v tu chvíli nepil, protože v neznámém poznal Malakaie. Zajímavé, pomyslel si pobaveně a v přípitku zvedl sklenici. Bez rozpaků opětoval jeho upřený pohled.

I Malakai pozvedl sklenku a usmál se. Gabeovo srdce udělalo pár kotrmelců. Pokývl mu na pozdrav a otočil se zpět k baru. Začal se usmívat. Tohle vypadalo jako zajímavý večer. Rozhodně, ale neměl v plánu za ním jít jako první. Ať se taky trošku snaží.

O pár minut později se u něj opět objevil Wesley a postavil před něj další pití. Zrovna dopíjel své druhé pivo, takže to přišlo vhod. "Od ctitel z pětky," zapěl barman a Gabe ho plácl po ruce. Nicméně se opět otočil a shledal, že k němu Malakai nenuceně kráčí. Snažil se uklidnit zběsile pádící tep, než k němu přijde. Zálibně ho přejel pohledem od špiček nohou až k pískově hnědým vlasům.

Malakai se na něj nenuceně culil. "Dobrý večer," pozdravil ho a sedl si na stoličku, která se příhodně uvolnila.

Otočil k němu hlavu a cítil, jak mu ztuhla ramena. Měl každé oko jiné. Proto ty brýle odpoledne, pomyslel si. Neztuhl však proto, že by mu to snad bylo odporné. Bylo to totiž zatraceně sexy a on cítil poněkud nepohodlné napětí ve slabinách. Jedno oko bylo modré a druhé šedé.

Všiml si, jak se Malakai napjal a zřejmě mu jeho reakce neušla. Než tomu stihl zabránit, vztáhl ruku a dotkl se jeho tváře. "Jsou nádherné," zašeptal omámeně. Bylo to absolutně nevhodné, ale nechtěl, aby si myslel, že ho to nějak odpuzuje.

Malakai se usmál a znatelně uvolnil. "Děkuji," pronesl tiše.

Gabe rychle stáhl ruku zpět, ale všiml si potutelného úsměvu na tváři Wesleyho, který to samozřejmě viděl. Šlehl po něm pohledem, ale barman se jen zasmál a odešel na druhou stranu pultu.

"Děkuji za pití," pronesl Gabe a přiťukl si s ním.

"Rádo se stalo. Musím se přiznat, že jste poslední člověk, kterého jsem čekal, že tu potkám," usmál se.

"Opravdu? Pročpak?"

"Nevypadáte jako někdo, kdo vymetá bary," pokrčil rameny. Gabe přemýšlel, jestli se má urazit nebo to vzít jako lichotku.

"Vy snad ano?" zeptal se proto nenuceně.

Zasmál se. "Bod pro vás. Vyznělo to hrubě."

Gabe pokrčil rameny. "Občas potřebuju vypnout. A po celotýdenní noční službě, víc než kdykoliv jindy." Krom toho jsi mě sem vyhnal ty, ale nahlas to neřekl.

"Musím se vám k něčemu přiznat," začal Malakai a Gabe k němu otočil hlavu. Zvědavě přemýšlel, co z něho vypadne. "Tak trochu jsem doufal, že tu na vás narazím."

Páni, tak to jsem nečekal. "Opravdu?"

Kývl. "Neměli jsme čas se pořádně představit, zmizel jste až příliš rychle."

"V tom případě," pronesl a podal mu ruku. Zadíval se mu do očí a cítil, jak se mu tělem rozlívá příjemné teplo. "Jsem Gabe."

"Malakai," potřásl mu rukou, kterou podržel ve své o chvíli déle než by bylo nutné. Sklonil se k němu tak blízko, až ho na uchu ovanul jeho horký dech. "Zatančíš si se mnou, Gabe?"

Po zádech mu přejelo příjemné mrazení, když přikyvoval. Zůstali na okraji parketu a vlnili se v rytmu hudby. Sem tam se k sobě přiblížili, dotkli se, což vyvolávalo jiskření na obou stranách. Gabeovi vyschlo v ústech, když sledoval, jeho vlnící se boky. Představoval si je v úplně jiném rytmu.

Spustil ploužák, takže k sobě přistoupili blíž. Malakai mu položil ruce kolem ramen a on ho objal kolem pasu. Přitáhl si ho těsně k sobě. Pohybovali se jen symbolicky, protože je vzájemná blízkost téměř přikovala k podlaze.

Sklonil se k němu a zašeptal: "Co se mnou zítra zajít na večeři?"

"To má být rande?" zeptal se rozpustile Malakai, ale Gabe mohl cítit, jak jeho srdce bije stejně prudce jako jeho vlastní.

O několik hodin později sám Gabe nechápal, co se to vlastně událo a připisoval to převážně vypitému alkoholu, protože se sklonil a lehce ho políbil ze strany na krk. Usmál se, když se při doteku jeho rtů zachvěl. "To si teda piš," ujistil ho.

 

Na rande už nebyl zatraceně dlouho, takže ho dost zaskočilo, jak je nervózní, když zastavoval na příjezdové cestě paní Lethalové. Nestačil ani vystoupit z auta už k němu Malakai kráčel. Vypadalo to, že ho vyhlížel.

"Umím zvonit, víš?" pronesl pobaveně, když se Malakai usadil na sedadle spolujezdce a připoutal se.

"Promiň," zamumlal. Opět měl nasazené sluneční brýle. Pochopil, že se asi cítí nesvůj z odlišné barvy svých očí. Natáhl ruku a brýle mu sundal. "Takhle je to mnohem lepší," ujistil ho.

Malakai se na něj jen usmál a uvolněně se opřel do sedačky. "Tak co máme v plánu?" zeptal se.

"Vyjedeme si."

"Och! Nemáš v plánu zajet do lesa a tam mě zabít a znásilnit, že ne? Ne nutně v tomto pořadí," smál se.

Gabe k němu zalétl pohledem. Ještě nevyjeli, takže se mu zadíval upřeně do očí. "Mohu tě ujistit, že nejdřív bych tě znásilnil." S těmi slovy se odpíchl od obrubníku a Malakai se rozesmál.

"To by mi teda vyhovovalo mnohem víc."

Řidič raději nic neřekl. Byl si totiž docela jistý, že pokud by k něčemu takovému opravdu došlo, rozhodně by to nebylo znásilnění vzhledem k napětí, které mezi nimi bylo. Podle kradmých pohledů, co po něm Malakai házel, na tom byl stejně.

O půl hodiny později zastavili u mola podél, kterého bylo několik jachet.

"Ty máš jachtu?" vyhrkl Malakai.

Gabe se zazubil. "Patřila mému otci. Můžeme?" Druhý muž ale dávno vystoupil z auta a nadšeně se rozhlížel. Zasmál se a vystoupil také. Vyrazil ke vzdálenějšímu konci mola, kde se na vlnách houpala jeho jachta. Získal ji poté, co ji matka odmítla, ale peníze za ni samozřejmě neodmítla. Rozhodl se, že si nebude podobnými myšlenkami kazit rande.

Pomohl Malakaiovi nastoupit. Ten se rozhlížel kolem a oči mu zářily. "Tak tohle jsem opravdu nečekal." Otočil se ke Gabeovi a usmál se. Hasičovo srdce udělalo pár přemetů, ale úsměv opětoval. Pokynul mu dolů, kde byla kajuta a malá kuchyňka.

"Není to tady moc velké," omlouval se Gabe. Malakai u něj stál tak blízko, že pravděpodobně cítil prudký tlukot jeho srdce.

"To vůbec nevadí," ujistil ho mladík a zadíval se mu do očí. Gabeovi se zježily chloupky na zátylku a myšlenky se mu rozutekly. Jediné na co dokázal myslet byla touha ho políbit.

"Ehm," odkašlal si. "Posaď se. Dáš si něco k pití?"

Malakai se posadil ke stolu, kde bylo prostřeno pro dva. "Žádné svíčky?" povytáhl obočí.

Gabe se po něm pobaveně ohlídl. "Copak? Pán je romantik? Nějaké svíčky tady určitě vyhrabu. Ale nechtěl jsem, aby to bylo jedno velké klišé."

"Jsme na jachtě a o mě tvrdíš, že jsem romantik?" smál se.

"Na to asi nemám argument," zamumlal a otočil se k lednici, aby nebylo vidět, že se červená. Z pobaveného smíchu Malakaie mu běhal mráz po zádech. "Víno nebo pivo? Obávám se, že nic jiného nemám."

"Pivo, romantiku," mrkl na něj a Gabe na něj vyplázl jazyk. Otevřel dvě plechovky piva a jednu mu podal. Ťukli si a upili.

"Co budeme večeřet?"

Gabe se lehce ošil. "To ti asi nebude připadat tak romantický," smál se. "Já totiž strašně nerad vařím. A když už se k tomu odhodlám, tak to většinou není poživatelné. Takže se ti musím omluvit, protože budeme večeřet jídlo z restaurace U Edieho. Nechtěl jsem ti způsobit otravu jídlem."

Malakai se od srdce rozesmál. "Jsi čím dál tím zajímavější."

"Děkuji," zazubil se Gabe.

"Gabe!" ozvalo se zvenku zvolání.

"Omluv mě na chvíli. Udělej si mezitím pohodlí." Zmizel nahoře, kde čekal Edie s balíčkem jídla.

"Máš tam i moučník," mrkl na něj.

"Díky, Edie. Jsem tvým dlužníkem."

"Však já si to vyberu," smál se přítel, když odcházel. Gabe za ním chvilku hleděl, než se vrátil na loď. Vrátil se dolů do kajuty.

"Voní to nádherně," smál se Malakai. Gabe si ho nevšímal a začal servírovat na talíře. Edie jim připravil lasagne se silnou vrstvou sýra. Vonělo to opravdu božsky. Nakonec si otevřeli láhev bílého vína, které k jídlu upíjeli. Moučník byl nadýchaný čokoládový dort, stejně vynikající jako lasagne. Oba se olizovali až za ušima.

"Budu muset Edieho pochválit," ozval se spokojeně Malakai po posledním soustu. "Připravil nám vskutku královskou večeři. Možná ti díky tomu odpustím, žes ji nepřipravoval ty."

"Jídlo vlastní výroby připravuji zásadně na třetí schůzce," pronesl Gabe laškovně.

"Tak to už se nemůžu dočkat."

 

Zastavil před domem paní Lethalové a otočil se na Malakaie. "Neměl bys mě teď jako správný gentleman doprovodit na verandu a tam mě jako zakončení večera vášnivě políbit?" zamrkal na něj rozverně.

Gabe se zasmál. "Je mi naprosto jasný, že hned za dveřmi stojí tvá babička a vše sleduje. Nedivil bych se, kdyby měla o zeď vedle sebe opřenou pušku." Natáhl se a uchopil ho za zátylek. Malakaiovy oči se zaleskly očekáváním. Vzápětí, ale zklamaně vydechl, protože ho Gabe políbil cudně na čelo. Loupl po něm pohledem.

Hasič se opět zasmál. Sklonil se k němu blíž a do ucha mu zašeptal: "Věř mi, že kdybych tě teď políbil, odmítal by jsi opustit tohle auto." Cítil, jak se Malakai zachvěl a i jeho tělem projela příjemná vlna vzrušení.

"A to by bylo špatné?" zašeptal stejně tiše.

"Ne, ale rozhodně nemám v úmyslu se s tebou poprvé vyspat v autě," ujistil ho naprosto vážně.

"Asi bych měl jít," zamumlal napjatě Malakai. Gabe se na okamžik vyděsil, že to přehnal. Že si to všechno špatně vyložil, ale ve dvoubarevných očích jeho společníka se odrážela taková touha, že mu spadl kámen ze srdce.

"Dobrou noc, Malakai," zašeptal a lehoučce, aby se to nedalo považovat za polibek, přejel svými rty po jeho. Malakai zasténal a vystřelil z auta jako blesk.

Dobrou noc, Gabe.

Přečetl si smsku, která mu přišla asi tak po deseti vteřinách, kdy se za Malakaiem zabouchly dveře. Usmál se a nastartoval. Odepsal mu až doma, aby nevypadal příliš dychtivě. Odpovědi už se nedočkal, ale nevadilo mu to. Byl příjemně unavený, takže se vysprchoval a zalezl do postele. Usnul jako když ho do vody hodí.

 

Další týden a půl běžel v jednom rychlém sledu. Gabeovi začala služba, takže byl více na stanici než doma, a když dorazil do bytu tak padl jak podťatý. S Malakaiem si psali snad stovky smsek, ale nepodařilo se jim domluvit si druhé rande. Naráželi na sebe, ale většinou okolo sebe měli tolik lidí, že se jen usmáli a pozdravili. Nicméně napětí mezi nimi se dalo krájet.

"Gabe!" zavolal na něj jeho kolega Jim sotva za ním zaklaply dveře na stanici.

"Taky tě zdravím, Jime," smál se ten. "Co se děje?"

"S klukama jsme se domluvili, že bychom v pátek mohli zajít na pivko. Jdeš s námi?"

Gabe na chvilku zaváhal. V pátek mu končila služba a čekal ho volný víkend, a tak nějak doufal, že ho stráví s Malakaiem. Přesto se rozhodl, že se kvůli tomu nebude omezovat. "Jasně. Půjde se k Wesleymu?" zeptal se nenuceně.

Jim se zasmál. "Kam jinam by se tady dalo jít?!" poplácal ho po rameni a zmizel.

"V pátek večer jdeme s klukama z práce k Wesleymu," zmínil se jen tak mimochodem odpoledne, když telefonoval s Malakaiem.

Ten se zasmál. "Tak to se moc nezřiď. V sobotu mám pro tebe jisté plány."

Gabea příjemně zamrazilo. Povytáhl obočí, ačkoliv ho nemohl vidět. "Vskutku?"

"Je to tak. Vím je to neuvěřitelné, ale zmínil jsi volný víkend, tak jsem se rozhodl toho využít.  Neměl jsi tam nějaké jiné plány?" zeptal se trochu nejistě.

"Samozřejmě, že ne."

Víc už si říct nestihli, protože se stanicí rozeřvala siréna. "Musím jít, promiň," rozloučil se rychle a ukončil hovor. Vyběhl z kanceláře a přidal se k horečnatým přípravám na výjezd k požáru. Dorazili na místo, kde už plameny pohltily téměř celý dům a hrozilo, že od něj chytne i vedlejší. Dalších osm hodin strávili snahou o uhašení.

Naštěstí se jim to podařilo, ale požár si vyžádal jednu oběť na životě.

Gabe se vracel domů totálně odrovnaný. Nebylo to ale dílem požáru, ale promarněného života v něm. Nepřítomně napsal Malakaiovi, aniž by pořádně vnímal, co vlastně píše. Sedl si na schody před barákem, protože se mu nechtělo domů. Seděl tam s lokty na kolenou a zíral před sebe. Pořád v duchu přemýšlel, co mohli udělat jinak, aby toho muže zachránili.

A takhle ho našel Malakai.

"Ahoj," pronesl tiše a hasič překvapeně vzhlédl. Několikrát zamrkal, aby se ujistil, že nemá vidiny. Malakai se na něj pokřiveně usmál a sedl si vedle něj. Pak se nesměle natáhl a vzal ho za ruku.

"Ahoj," zamumlal překvapeně Gabe a propletl si s ním prsty. To bylo vše, co si řekli. Pak se o něj Malakai opřel ramenem, a Gabe mu byl nesmírně vděčný. Už dlouho se takhle necítil a rozhodně ho nenapadlo, jak moc v tuhle chvíli potřebuje útěchu, kterou mu mladík dával.

O několik minut později se otočil a využil toho, že k němu vzhlédl, aby se o něj opřel čelem. "Děkuji, Malakaii," zašeptal.

Jen kývl a pohladil ho palcem po dlani jejich stále spojených rukou. "Vím, že jsem říkal, že vařím až na třetím rande, ale nechceš zůstat na večeři?"

"Moc rád, ale pod jednou podmínkou." Gabeovo obočí se tázavě povytáhlo. "Uvařím já," zasmál se a pomohl mu na nohy. Pak, aniž by však pustil jeho ruku, společně vstoupili do domu.

"Tak se na to podíváme," pronesl, když se postavil k lednici a zkoumal její obsah, zatímco Gabe seděl u pultu a téměř jedním douškem vypil pivo, které si vzal. "Nemáš tady moc poživatelných věcí," smál se Malakai.

"Většinou si jídlo objednávám. Můžu zajet nakoupit, jestli potřebuješ něco konkrétního," nabídl se, ačkoliv se mu už nechtělo z bytu vytáhnout ani palec u nohy.

"Není třeba. Uvidíš, jsem v kuchyni hotový kouzelník," zamrkal na něj Malakai a Gabe sledoval, jak vytáhl rajčata, o kterých neměl nejmenší tušení, že je vůbec má a nějaké další ingredience.

"Tamtadadáááá," zapěl komicky Malakai, když před něj s dramatickým výrazem postavil talíř se špagetami a rajčatovou omáčkou s čerstvými bylinkami. Vonělo to božsky.

"Hmmmm," protáhl mlsně, když si vzal první sousto. "Dokonalé," zamumlal a uznale se na Malakaie zadíval. Ten jen mávl rukou a zazubil se. Pak se také pustil do jídla. Jedli mlčky, až když seděli v obýváku na sedačce a pili pivo, si Gabe uvědomil jednu věc.

"Malakaii?"

"Hm?" otočil k němu hlavu s plechovkou napůl cesty k ústům.

"Jak jsi vlastně věděl, kde bydlím?"

Neklidně se ošil a opřel si plechovku o koleno. "Poprosil jsem Wesleyho v baru, aby mi to prozradil. Omlouvám se, že jsem Ti takhle vpadl do soukromí a rozhodně bych nic takového po něm nežádal, kdybych si nemyslel, že je to potřeba. Ale podle té smsky...," víc říct nestihl, protože mu položil ukazovák na rty.

"Bylo to potřeba," zašeptal. "Díky."

"Kdykoliv," ujistil ho Malakai a lehce překvapeně si uvědomil, že je to pravda. Znali se sice jen něco málo přes týden, měli za sebou jen jedno rande (nebo možná už dvě, pokud by počítali tohle jako rande), ale přesto neváhal všeho nechat a přispěchat, když vycítil, že ho potřebuje. Usmál se na Gabea a položil mu hlavu na rameno. Ten se uvolnil a i s ním se pohodlně opřel.

"Co se podívat na nějaký film?" navrhl po chvíli a sáhl po dálkové ovladači.

"Brilantní nápad."

A tak tam seděli, pohodlně v blízkosti toho druhého a sledovali Smrtnosnou past.

 

Druhý den ráno se Gabe probudil a překvapeně si uvědomil, že Malakai zůstal přes noc. Otočil hlavu a zadíval se na spícího mladíka vedle sebe. K ničemu mezi nimi nedošlo, jen se dívali na film a pak vyčerpáním padli do postele. Přesto mu přišlo naprosto neuvěřitelné, že vedle něj leží. Otočil se na bok a podepřel si hlavu dlaní, aby si ho lépe prohlédl.

"Dobré ráno, Gabe," usmál se, aniž by otevřel oči.

"Dobré ráno," zašeptal ten a lehce ho políbil na tvář. Mělo by ho vyděsit jak přirozené mu to přišlo? Nu, asi ano. Ale nevyděsilo. Malakai otevřel oči a protáhl se. Vypadal neskutečně roztomile, jak mu vlasy trčely na všechny strany, oči stále ještě zastřené spánkem. Byl k sežrání.

"Co bys řekl tomu, kdybys šel večer se mnou a s klukama k Wesleymu?"

"Budeme to brát jako druhé rande?" zeptal se pobaveně.

"Třetí," zamumlal Gabe a vstal z postele a zamířil do koupelny.

"Hej! My snad měli druhé rande?" volal za ním Malakai. Slyšel, jak se Gabe chechtá a spokojeně se uvelebil v polštářích. Uvědomil si, že chce jít. Znělo to jako dobrý nápad a rozhodně mu nevadilo seznámit se s novými lidmi. Bude potřebovat pár přátel, když se rozhodl, že tady zůstane natrvalo. Vlastně o tom přemýšlel od chvíle, kdy se tady objevil s původním záměrem, odpočinout si na chvíli od školy, kterou absolvoval. Dokonce si našel práci, překvapivě rychle, ale byl za to rád. Teď se jen dobře aklimatizovat a bude to v pohodě.  

Když se o pár minut později Gabe objevil zpátky v ložnici s ručníkem kolem pasu a druhým si sušil vlasy, všechny myšlenky se Malakaiovi vypařily z hlavy. Přemýšlel, jestli to Gabe udělal záměrně a nebo si myslel, že už v pokoji není.

"Na lince v kuchyni je připravená konvice s kafem, jestli chceš a koupelna je volná," pronesl k němu. Tolik, že by si myslel, že už v pokoji není.

"Jo, sprcha zní jako dobrý nápad," zaskřehotal Malakai a vystřelil z postele. Podruhé v rozmezí několika minut, mohl slyšet, jak se Gabe spokojeně řehtá. I on sám měl na tváři úsměv, když se po rychlé sprše oblékal. Uvědomil si, že sebou nemá žádné jiné oblečení. Rozhodně ho včera nenapadlo, že by tady mohl zůstat přes noc a večer se mu pak už nechtělo pro něco si jezdit. Pokrčil rameny a oblékl si kalhoty naostro.

S potutelným úsměvem, pak vešel do kuchyně, kde Gabe upíjel kávu. Když Malakai vešel otočil k němu hlavu. "Nevěděl jsem, jak piješ kávu," promluvil a kývl k hrnku, který stál vedle konvice.

"Jen černou," usmál se Malakai a se spokojeným povzdechem si nalil plný hrnek.

"V kolik musíš být na stanici?"

Gabe mrkl k hodinám nade dveřmi a povzdechl si. "Měl jsem tam být před půl hodinou."

"Zdržel jsem tě?" vyhrkl zděšeně Malakai a málem se přerazil, jak se o překot snažil vyrazit ke dveřím. Gabe se po něm natáhl, chňapl ho za ruku a přitáhl si ho mezi nohy.

"V klidu, splašenče," smál se. "Kdyby byl nějaký poplach, tak by mi tu řval pager jako utrženej ze řetězu. Kluci to tam beze mě chvíli zvládnou," ujišťoval ho.

"Seš si jistej?"

"Samozřejmě." Usmíval se na něj jako sluníčko. "Odvezu tě domů nebo jsi přijel autem?"

Malakai se znatelně uvolnil a položil mu ruce na ramena. Líbilo se mu, jak tady spolu byli. Gabe sedící na stoličce držíc ho za boky, tak naprosto suverénně až mu to rozehřívalo krev, a on se lehce opírajíc o jeho ramena. Idyla.

Gabe tázavě naklonil hlavu stranou a Malakai si uvědomil, že čeká na odpověď. "Jsem tu autem," zazubil se. "Ale díky za nabídku."

"Skvělé." Gabe se nenuceně zvedl a otřel se tak o něj celým tělem. "Tak v tom případě musíme vyrazit."

Rychle zkontroloval, že vypnul vše, co bylo třeba vypnout a za chvíli už zamykal. Malakai postával za ním, než společně vykročili k podzemní garážím, kde oba parkovali. Gabe ho doprovodil k autu, protože stálo blíž než jeho.

"Ještě jednou moc děkuji, Malakaii, že jsi včera přišel."

Ten mávl rukou. "To by udělal každý," snažil se to zlehčit, aby se nedostal do rozpaků. Gabe si položil obě ruce na jeho auto a uvěznil ho tak mezi svým tělem a dveřmi.

"To si právě vůbec nemyslím," zašeptal a sklonil se, aby ho (konečně!) políbil. Když se od sebe odtrhli, oba prudce lapali po dechu a Malakai cítil, jak se mu zip ostře zařezává do erekce.

"Měl jsi pravdu," ozval se po chvíli, kdy se snažili uklidnit opřeni jeden o druhého čelem. Gabe povytáhl obočí. "Po tomhle bys mě z toho auta nedostal."

Zasmál se a ještě jednou ho rychle, tvrdě políbil. "To si sakra piš, že ne!" Pak se od něj rychle odtáhl. "Uvidíme se večer, jeď opatrně."

"Ty taky!" zavolal za ním ještě, než nastoupil do auta a odjel. O pár minut později ho Gabe následoval.

"Nazdár kluci, sorry, nějak jsem zaspal," omlouval se mezi dveřmi Gabe. Všichni to počastovali zabručením a dál si ho nevšímali. Přesně tak, jak předpokládal.

"Jime?"

"Jo?" otočil se k němu kolega.

"Bude vadit, když večer přijde k Wesleymu někdo se mnou?"

Kolega se na něj zvědavě podíval. "Jasně, že nebude, kámo," poplácal ho po zádech.

"Je to vnuk paní Lethalové. Seznámili jsme se, jak jsem u ní naposledy sundával Šklíbu ze stromu," vysvětloval. "Myslím, že by nebylo špatné, aby poznal taky někoho jiného," mrkl na něj a s pískotem se vydal do šatny, aby se převlékl. Neměl potřebu cokoliv dalšího vysvětlovat. S Malakaiem to bylo na dobré cestě, nebo v to alespoň doufal, a rozhodně nechtěl, aby se to zakřiklo. Ještě mu rychle napsal smsku v kolik se to koná. Domluvili se na tom, že se sejdou přímo u Wesleyho. Už se nemohl dočkat.

 

Byli uvnitř asi dvacet minut, když Gabeovi někdo zaklepal na rameno. S úsměvem se otočil a na okamžik zadržel dech. Samozřejmě, že za ním stál Malakai a vypadal naprosto úchvatně. "Dobrý večer," pozdravil všechny okolo a na Gabea se zářivě usmál.

Gabe se bez většího rozmýšlení zvedl a lehce ho políbil na rty. "Ahoj," zazubil se na něj. Malakai překvapeně mrknul, ale rozhodně se nehodlal bránit. Od stolu se ozval povzbuzující pískot.

"Ahoj," odpověděl Malakai a jeho nádherné oči mu jiskřily. Postupně všechny vzájemně představil a za chvíli se už bavili jako staří známí. Gabe občas mrkl po mladíkovi vedle sebe. Uvědomoval si, že to možná přehnal tím polibkem na přivítanou. Ani spolu nechodili a měli jen dvě rande. Jenže jemu to tak zatraceně slušelo, že se neovládl.

Snažil se uvolnit, protože se zdálo, že to Malakaiovi nevadilo, ale napětí se ho stále drželo. Všiml si, že na něj Malakai několikrát zvědavě mrkl, zřejmě vycítil, že není ve své kůži. Jednou ho dokonce přistihl, jak na něj tázavě hledí.

Nakonec usoudil, že potřebuje na chvilku vypadnout. Omluvil se a rychle vyšel na vzduch. "Jsem blbec," zamumlal si pro sebe.

"To bych si dovolil nesouhlasit," zaslechl za sebou Malakaie. Otočil se k němu. Ten přešel blíž a položil mu ruku na paži. "Co se děje, Gabe? Neměl jsem chodit?" zeptal se nejistě.

"Jistě že měl!" vyhrkl ten. Nechtěl, aby to pochopil špatně. Prohrábl si rukou vlasy. "Jen... Nepřehnal jsem to s tím polibkem na uvítanou?"

Malakai na něj chvilku beze slova hleděl, ale pak se rozesmál. Přešel k němu a stále ještě rozesmátý ho objal kolem krku. "Tohle tě celou dobu trápí? Nic jsi nepřehnal. A příště mě neděs," zašeptal, než ho políbil.

Objal ho kolem pasu a přitáhl si ho blíž k sobě. Prohloubil polibek a spokojeně zasténal, když se jejich jazyky dotkly. Stáli venku několik minut a jen se líně líbali. Ani jeden nepospíchal zpátky dovnitř.

"Takže je to oficiální?" zeptal se po chvíli zastřeně Gabe.

"Co jako?" ozval se trochu popleteně Malakai, až se musel hasič zasmát.

"Chodíme spolu."

Zvedl k němu oči a usmál se. "To si teda piš," souhlasil. A tak si propletli prsty a vrátili se zpátky. Přivítal je stůl plný opilých hasičů, kteří se smáli a popichovali je, že si mysleli, že si to jeli domů rozdat. Malakai si překvapeně uvědomil, že takhle uvolněně se necítil už dlouho.

Když se Gabe druhý den ráno probudil nebyl sice překvapený, že u něj Malakai opět spal, což poznal podle prohlubně na druhém polštáři, protože dotyčný v posteli nebyl. Byl ale překvapený, že se vůbec dostali domů. Skoro nic si totiž nepamatoval. Zasténal, protože mu třeštila hlava.

Ve dveřích se objevil Malakai. "Dobré ráno," zubil se na něj.

"Jak to že vypadáš tak zatraceně v pohodě?" zavrčel Gabe, čímž ho pobavil ještě víc. Malakai přešel k posteli, natáhl se vedle něj a položil mu ruku na břicho.

"Víš proč? Protože jsem včera měl jen jedno pivo," smál se. "Za to vy jste se rozhodli vypít snad všechny zásoby, které chudák Wesley měl. Když už jsme usoudili, že máte dost, rozdělili jsme si vás s Wesleym a odvezli domů."

Gabe překryl Malakaiovu ruku svou a pootočil k němu hlavu. "Díky."

"Nemáš vůbec za co. Bylo mi jasné, že jste to potřebovali." Lehce ho políbil na rty.

"Bože, doufám, že se mi jen nezdáš," zamumlal si Gabe a znovu ho tak pobavil.

"Nezdám. Máš připravenou kávu, něco k snídani a aspirin. Já se musím vrátit za babičkou, slíbil jsem jí, že ji odvezu i s tou příšernou kočkou k veterináři."

"Uvidíme se ještě dneska?" zeptal se hasič a pomalu se vyhrabal z postele.

"Myslím, že by to mohlo klapnout, námořníku," ujistil ho. "Ještě se ozvu." Mávl na něj a vyplul z bytu.

Gabe se došoural do kuchyně a vděčně se zadíval na aspirin ležící na pultě. Naplnil si sklenici vody a oba prášky zapil. Z kávy si jen usrkl a dopřál si dlouho sprchu. Když pak seděl a dopíjel kávu, přistihl sám sebe jak se usmívá. Nakonec se rozhodl jít si ještě lehnout, protože bolest hlavy hrozila, že se vrátí.

O pár hodin později se probudil do tmy. Natáhl se po mobilu, aby zjistil, že na něm má několik smsek od Malakaie a jeden zmeškaný hovor. Pager naštěstí zůstával němý. Nenamáhal se nic číst a rovnou zavolal.

"Gabe! Vyspával jsi kocovinu?" ozval se mu do ucha zvesela, přesto na pozadí slyšel obavy.

"Jsem v pohodě. Jen jsem to potřeboval dospat. Kolik je vůbec hodin?"

"Nevíš?" zasmál se.

"Jen jsem popadl mobil a rovnou ti zavolal, když jsem viděl, jak jsi mě sháněl, stíhačko," popichoval ho.

"Je deset, drahouši," kontroval Malakai a Gabe si uvědomil, jak si tohle popichování užívá.

Zasténal. "Tak to už se asi neuvidíme, že?"

"Řekl jsem babičce, že potřebuju něco zařídit do práce u kolegy z práce a že nejspíš půjdeme na pivko, takže jsem celý tvůj, pokud chceš."

"Chci," zachraptěl Gabe, páč si představil, jak moc celý chce aby jeho byl. "Malakai! Tys lhal babičce?" zeptal se vzápětí šokovaně, čímž ho rozesmál.

"Myslím, že si tě ještě chci chvíli nechat pro sebe."

Gabe se začal usmívat jako pitomec a podle chechotu, který se ozýval z druhé strany to Malakai nějak vycítil. "Už zvoníš u dveří?"

"No ve skutečnosti vlastně ano," pronesl a přesně v tu chvíli se ozval zvonek. Gabe vyskočil z postele a otevřel dveře. Oba měli ještě mobil u ucha a křenili se na sebe jako dva pitomci.

"Ahoj," pozdravil Gabe a odtáhl si od ucha telefon. Pak popadl Malakaie za tričko a přitáhl si ho k sobě, aby ho mohl políbit na přivítanou. Ten se k němu přitiskl a celý rozesmátý mu polibek opětoval. Odtrhli se od sebe a jen si vychutnávali vzájemné objetí.

"Taky se mi stýskalo," zašeptal Malakai a otřel se mu nosem o krk. Gabe o pár kroků ustoupil, stále s Malakaiem v náruči, aby mohl zavřít dveře. "Mimochodem, pokud dobře počítám, tak tohle je naše hmmm čtvrté rande? Takže mám pocit, že mi dlužíš večeři."

Gabe zasténal. "Nemám nakoupeno," upozornil. Malakai otevřel dveře a vzal dovnitř nákup, který zůstal za dveřmi. "Teď už se z toho asi nevykecám, že?"

Společně vyložili nákup a Gabe přemýšlel, co by z toho mohl uklohnit. Nakrájel cibulku, nějakou zeleninu a kuřecí maso. "Klidně si zatím dej sprchu jestli chceš," zavolal v domnění, že Malakai je v ložnici. Proto ho překvapilo, když se kolem něj obtočily jeho paže.

"Nechceš pomoct?" zeptal se a políbil ho ze strany na krk.

"Jestli ta pomoc bude vypadat takhle, tak toho moc neuvaříme," zasténal Gabe a zašimralo ho jeho uchechtnutí. Otočil se k němu a políbil ho na nos. "Co kdybys šel vybrat film, zatímco já to dovařím?" navrhl. Všiml si, že Malakai vypadá unaveně. Zřejmě to bylo s kočkou na veterině trochu víc akční, než by předpokládal.

"To zní jako plán," souhlasil. Nechal se ještě jednou políbit a zmizel v obýváku. Gabe se spokojeně usmíval ještě ve chvíli, kdy servíroval čínu.

"Páni," zamumlal Malakai, když ochutnal. "Tys mi normálně lhal," zabodl do Gabea pohled. Ten se trochu ošil, ale dál pokračoval v jídle. "Bylo to vynikající," pochválil ho po večeři.

"Děkuji, jsem rád, že ti chutnalo. Vypadá to, že se mi výjimečně povedla," culil se Gabe. Usadili se na pohovku, kde se k němu Malakai pohodlně zavrtal a pustili si film. Gabe kreslil druhému muži na předloktí kolečka a nemohlo by mu být lépe.

Začali si potichu povídat. Malakai mu vyprávěl, jak jezdil za babičkou na prázdniny a teď se rozhodl tady zůstat bydlet. Gabe věděl už z předchozích rozmluv, že si tady našel práci a zaradoval se, že tady není jen na dovolené nebo tak něco. Naopak mu vyprávěl, jak se rozhodl stát hasičem. Nakonec se opět soustředili na film. Nebo se o to aspoň snažili.

Malakai k němu vzhlédl a políbil ho na hranu čelisti. Pomalu postupoval nahoru, dokud se jejich rty nespojily. A než si Gabe uvědomil, jak se to stalo, seděl Malakai obkročmo na něm, oba měli dole trička a vzájemně se o sebe třeli.

"Malakai," vydechl Gabe a vyrazil proti němu boky.

"Ano, ano," sténal ten a otíral se o něj. Jejich jazyky se propletly a Gabe rozepnul knoflík a vzápětí i zip na džínech svého milého. Vzápětí vytřeštil oči. Malakai se zasmál a jeho tázavému pohledu odpověděl přikývnutím. Ano, byl naostro. Když mu však Gabe zajel rukou do kalhot, smích mu odumřel na rtech a lačně se přitisknul k jeho laskající ruce.

"Tak strašně moc tě chci," šeptal mu do rtů. Gabe se jen usmál a dál ho hladil po celé délce. Sledoval každičkou změnu v jeho obličeji, aby nepropásl tu chvíli. Malakai se o něj otíral stále rychleji, až konečně dospěl vyvrcholení a s výkřikem se na něj zhroutil. Gabe ho políbil na čelo a upravil mu oblečení.

Malakai na něj tázavě hleděl. "A co ty?" zašeptal zastřeně.

"O mě se nestarej, stíhačko," usmál se a přitáhl si ho k sobě, aby mohli pokračovat v sledování filmu. Nepřekvapilo ho, že za chvíli slyšel jeho pravidelný dech. A tak mu dál kreslil na předloktí kroužky a sledoval film.

 

Ráno ho Malakai překvapil snídaní do postele. Tázavě se na něj zadíval a on se jen neklidně ošil. "Omlouvám se za včerejšek," zašeptal a sklopil oči.

"Cože? Proč proboha?"

"No protože," ošil se znovu a Gabe se chtě nechtě vyžíval v těch rozpacích, které způsobil, "však víš," zamumlal neochotně.

"Malakaii," chytil ho za bradu a pevně se mu zadíval do očí, "máš novou práci, ve které si musíš zvykat, dáváš pozor na babičku, děláš řidiče ožralým hasičům," vypočítával, co všechno za uběhnutý týden zvládl. "Myslím, že to že jsem ti dopřál orgasmus, je to poslední, co jsem pro tebe mohl udělat."

Malakai na něj omámeně hleděl. Pak odložil tác a zavrtal se k němu pod peřinou. "Seš skvělej," zašeptal mu.

"Díky. Já vím, ale raději mi to opakuj," smál se a hladil ho po zádech. "A krom toho nemysli si, že si to nevyberu."

A pak jen překvapeně sledoval, jak se nad něj Malakai vyhoupnul s tím nejchlípnějším úsměvem, co kdy viděl. Gabe tázavě vyklenul obočí, ale jen zavrtěl hlavou a vášnivě ho políbil. Nechal ho, ať si hraje. Třel se o něj boky a Gabe mu vycházel víc než ochotně vstříc. Měli na sobě jen spodní prádlo. Malakai ho kousnul do rtu a Gabe zasténal. Malakai po něm začal pomalu klouzat dolů, až se uvelebil mezi jeho nohama a vzhlédl k němu. Proti tomu teda rozhodně nehodlal nic namítat. Naopak. Nadzvedl boky, aby mu mohl sundat boxerky.

Ve chvíli, kdy ho Malakai vzal do úst, zasténal. Cítil, jak se jeho rty na jeho penise roztáhly v úsměvu. Pohrával si s ním tak bravurně, že, ačkoliv se bránil, jak jen mohl, se po pár olíznutích prostě udělal. Malakai ho očistil, a pak si lehl vedle něj na bok.

"Myslím, že tohle si nechám líbit každé ráno," zamumlal, když ho políbil a přetáhl přes ně deku.

"Hamoune," smál se Malakai, přehodil si přes něj nohu a za chvíli opět usnuli. Tentokrát to byl Malakai, kdo se probudil v posteli sám. Pohodlně se rozvalil a přehrával si posledních pár týdnů v hlavě. Byl spokojený tak, že měl pocit, že by mohl prasknout. Nikdy ho nenapadlo, že rozhodnutí přestěhovat se do stejného města jako babička, bude to nejlepší, co ho kdy potká.

"Čemu se směješ?" zeptal se ho Gabe, který viděl jeho blažený výraz a vypadal velice podobně. Uvolněně se opíral o veřeje, kolem pasu obtočený ručník. Malakai se na něj zadíval.

"Jen tak," zazubil se. "Dám si sprchu, můžu?"

"Samozřejmě, že ano," ujistil ho Gabe s úsměvem a přešel ke skříni, aby se oblékl.

Malakai pozoroval, jak na zem shodil ručník a nasucho polkl. Byl prostě k sežrání. A jak tak mířil ke koupelně, srazilo ho to vědomí, jako rána blesku. Bláznivě se do Gabea zamiloval. Stáhlo se mu hrdlo, když mu ta skutečnost došla. A pak se objevila čirá radost. Než za sebou zavřel dveře koupelny, pískal si.

Gabe, který ho slyšel překvapeně povytáhl obočí, ale pak pokrčil rameny. I on měl velice podobnou náladu. Tu mu však překazilo pípání pageru. Myslel si, že stráví neděli s Malakaiem. Zaklepal na dveře koupelny a vešel dovnitř. "Někdo hlásil požár, musím jít."

Malakai vypnul vodu. "Buď opatrný, námořníku," zavolal přes sklo.

"To budu, zlato," vyzkoušel si, jak to bude znít, když se odváží říct to nahlas. Líbilo se mu to. Malakai vystrčil hlavu a Gabe ještě přešel k němu a rychle ho políbil. "Budeš tu až se vrátím? Může to pár hodin trvat."

"Budu tady," ujistil ho a usmál se na něj.

Bohužel se to protáhlo a Gabe se dostal domů až v jedenáct totálně vyřízený. Z nějakého důvodu si myslel, že tam Malakai už dávno nebude, proto ho překvapilo, když ho našel stočeného na pohovce s mobilem pevně stisknutým v ruce.

Sklonil se k němu a políbil ho na tvář. Otevřel oči a vrhl se mu kolem krku. "Jsem doma," zasmál se a přitiskl si ho k sobě. Věděl, že je cítit kouřem a potem, ale zdálo se, že Malakaiovi to nevadí. Zhluboka dýchal a přejížděl mu po těle rukama, jako by se potřeboval všemi smysly ujistit, že je Gabe opravdu tady. Gabe se pomalu zvedl a s ním v náručí přešel do ložnice. Chápal, že muselo být těžké tady na něj čekat. Rychle se svlékl ze špinavých hadrů a padl s Malakaiem do postele. Ten ho stále pevně objímal. "Už jsem tady, zlato," šeptal mu, zatímco ho hladil po zádech.

"Málem jsem zešílel strachy," ozval se po nekonečném mlčení Malakai.

Políbil ho na temeno. "Promiň."

"Nemáš se za co omlouvat," pronesl vážně a zadíval se na něj. "Jen to bylo poprvé, tak jsem si představoval to nejhorší. Ale babička tvrdí, že už to děláš osm let."

"Babička?" povytáhl obočí.

"Asi jsem jí v panickém záchvatu zavolal," přiznal zahanbeně. Gabe se však jen zasmál a políbil ho na rty.

"Jsi sladkej," ujistil ho. Malakai se na něj zakřenil. "Pokračuj ve spánku, půjdu se vysprchovat. Strašně smrdím," zamumlal a políbil ho na nos. V práci se tentokrát nesprchoval, protože pospíchal domů, aby byl co nejdřív u Malakaie. Vyhrabal se z postele a zmizel v koupelně. Malakai se přetočil na břicho a vdechoval jeho vůni, aby se přesvědčil, že je opravdu vše v pořádku. Netušil, že bude tak šílené tady jen tak stát a bát se o něj. Když se pak probudil a Gabe se nad něj skláněl, málem pukl radostí.

Usmál se do polštáře, ve kterém měl zabořený obličej. Věděl, že si na tohle zvykne. Gabe za to stál. Ještě chvilku o něm přemýšlel, a pak usnul.

Gabe se vrátil z koupelny a plácl sebou do postele. Bylo příjemné, že ho tady našel, když se vrátil. Jeho přivítání mu stáhlo hrdlo dojetím. Přitáhl si Malakaie k sobě a i s ním v náručí usnul.

 

Druhý den našel v kuchyni vzkaz: Musel jsem do práce. Nechtěl jsem tě budit, spal jsi tak sladce. Napíšeme si. Malakai

Nalil si kávu a četl si ten stručný vzkaz pořád dokola. Zdálo se mu neuvěřitelné, že spolu chodí. Byl to zatraceně skvělý pocit. Dal si sprchu a taky vyrazil do práce. Naštěstí byl klid. Jen jeden požár skládky, ale ten se naštěstí nestihl příliš rozšířit, takže ho do hodiny uhasili. Nemohl se dočkat, až dorazí domů.

Několik následujících dní u něj Malakai spal téměř každý den, protože jejich nabitý rozvrh v práci jim neumožňoval se vidět jindy než večer. Většinou to skončilo tak, že se dívali na nějaký film a společně na pohovce vyčerpaně usnuli nebo padli do postele a za chvíli nevěděli o světě.

Rána však patřila jen jim. Gabe miloval jejich rozhovory nad ranní kávou a snídaní. Nebo jejich mazlení. Ještě se spolu nemilovali a oba překvapeně zjistili, že ačkoliv po sobě prahnou, tak tohle pomalé poznávání se je naprosto jedinečné a nikam nepospíchali.

"Konečně volný víkend," usmíval se Gabe v sobotu ráno. Ještě leželi v posteli, protože nemuseli vstávat brzy do práce. Malakai se vedle něj rozkošně protahoval a zíval, jako by měl v úmyslu ho spolknout.

"Máme nějaký plán," zamumlal ještě rozespale a zavrtal se k němu blíž.

"Venku je hezky, tak jsem myslel, že bychom mohli vyrazit někam na jachtě?" navrhl Gabe a Malakai zajásal. Jejich první rande před měsícem a půl bylo právě na jachtě a od té doby se tam už nedostali. Páni vážně už je to měsíc a půl? pomyslel si Malakai a spokojeně se zasmál.

"Copak?" zeptal se pobaveně Gabe.

"Jen mám radost," ujistil ho Malakai a vzhlédl, aby ho rychle políbil. Pak ho poplácal po zadku, což vyvolalo výbuch smíchu, a vyškřábal se z postele. "Udělám snídani?" prohodil cestou do koupelny.

"A já kafe," ujistil ho Gabe a zamířil do kuchyně. Připravil kávu, nalil dva hrnky a opřel se o pult s jedním v ruce. Malakai se objevil za chvíli, s mokrými vlasy, ale plně oblečen. Přešel ke Gabeovi a lehce ho políbil.

"Chutnáš jako kafe," zazubil se na něj. Gabe si ho přitáhl blíž a políbil ho znovu. Tentokrát vášnivěji. Oba se opírali o pult stojíc naproti sobě a dotýkali se jen rty.

"Udělám tu snídani," odtrhl se od něj Malakai a s úsměvem se vrhl ke sporáku. Gabe ho spokojeně pozoroval a usrkával kafe.

"Víš, že se k sobě dokonale hodíme?" prohodil a muž u sporáku se otočil s povytáhnutým obočím. "Ty umíš skvěle vařit a já zase dělám to nejlepší kafe široko daleko. Prostě dokonalá partie."

Malakai se smál ještě ve chvíli, kdy před něj pokládal talíř se smaženými vejci a slaninou.

"Skočím do sprchy a můžeme vyrazit," oznámil Gabe, když společně umyli nádobí.

"Jasně, jasně," usmál se na něj Malakai a nalil si druhý hrnek kávy. Pak se opřel o pult stejně jako předtím Gabe a spokojeně se zubil.

"Dneska je tak nádherně," pronesl Malakai, když ruku v ruce kráčeli ke Gabeovo jachtě.

"To teda je," usmíval se rozjařeně.

Vstoupili na palubu a Gabe se dal do práce, aby mohli vyplout. O pár minut později už opouštěli přístav. Stál u kormidla, vlasy mu cuchal lehký vánek a z jedné strany objímal Malakaie kolem ramen. Lepší sobotu si snad nemohl ani přát.

Učil druhého muže, jak obsluhovat kormidlo a za chvíli v tom byl stejně dobrý jako Gabe. Učil se rychle.

Zajeli do klidné zátoky, kde vyhodili kotvu a sedli si na palubě, aby mohli obdivovat krásy okolí a nachytat trochu bronzu. Nakonec si i společně zaplavali a teď se sušili natažení na ručnících a spokojeně se drželi za ruce.

Gabe se otočil na bok a podepřel si hlavu dlaní. Malakai vycítil jeho změnu pozice a otočil k němu hlavu. "Copak?" zeptal se.

"Takhle nějak si představuju dokonalé rande," pronesl Gabe. Malakai k němu vztáhl ruku a pohladil ho po krku. "Něco pro tebe mám, zlato."

Malakai se zazubil. "Já pro tebe ale nic nemám," vyplázl jazyk.

"To nevadí," ujistil ho Gabe a vstal. Malakai ho pozoroval a měl pocit, že mu láskou snad praskne srdce. Ještě mu to neřekl, bál se aby jim nezkazil tu idylu. Gabe se vrátil a nesl v ruce malou krabičku. Malakai povytáhl obočí a sedl si.

"Snad ti to nebude připadat moc rychlé nebo tak," zamumlal Gabe v rozpacích a sedl si naproti němu. Chystal se krabičku otevřít, ale Malakai mu položil dlaň na ruku a zabránil mu v tom.

"Ještě než to uděláš musím ti něco říct, námořníku," pronesl tiše a muž proti němu povytáhl obočí. "Taky jsem se bál, aby ti to nepřišlo moc rychlé, ale vím už to nějakou dobu." Odmlčel se a Gabe ho pozorně sledoval. V těch nádherných dvoubarevných očích se zračilo tolik citu, až se mu z toho zadrhl dech v plicích.

"Zamiloval jsem se do tebe, Gabe," ujistili ho vážně a nespouštěl z něj oči. Proto taky mohl vidět úlevu, která přeběhla přes hasičovu tvář.

Gabe se naklonil a prudce ho políbil. "To je dobře," zamumlal, "protože to co se ti chystám teď dát znamená, že ti k tomu dávám i sebe. Všechno pěkně v jednom balení. Mám pocit, že jsem se do tebe zamiloval ve chvíli, kdy jsem uviděl ty tvoje nádherné oči, zlato."

Malakai zapomněl na dárek, který pro něj Gabe měl a vrhl se na něj. Gabe se smál, když se rozplácl na zádech a druhý muž se na něj vyšplhal a vášnivě ho políbil. Vzhlížel k němu, ruce položené na jeho bocích, krabička zapomenuta kdesi vedle nich. Když se konečně trochu uklidnili a Malakai na něm jen uvolněně odpočíval, natáhl se pro ni znovu.

"Už ti ten dárek můžu dát?" smál se mu do ramene. Malakai přikývl a neochotně z něj slezl. Gabe natáhl ruku a otevřel krabičku. Na jejím sametovém povrchu se blýskaly dva nové klíče. Dojetím se mu stáhlo hrdlo. Jako omámený natáhl ruku a krabičku si převzal.

Gabe se na něj usmíval jako sluníčko. "To abys nemusel pořád zvonit."

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Super

(Jasalia, 13. 6. 2018 16:14)

Neviem, ci som niekedy v minulosti uz zabludila na tvoje stranky, no tato poviedka ma uistila, ze ich tak skoro neopustim. Je sice jednoducha bez nejakyh velkych dram, ale prave preto je to uzasna oddychovka. Tesim sa, ze si od teba precitam nieco dalsie.

(lenka, 21. 4. 2018 17:52)

Skvělá povídka.

Paráda.

(Karin, 17. 4. 2018 22:45)

Moc krásně napsané.

:D muhů :D

(sisi/ctenar, 16. 4. 2018 23:40)

Míca šklíba. Zamilovaný námořník a moc krásný díl :)

...

(Sineada, 12. 4. 2018 20:35)

Žádné velké drama. Prostě se potkali, zamilovali a jsou spolu. Jednoduché a moc povedené. Mám ráda tenhle typ povídek, co čtenéře nikam divoce nesmýká, ale naopak ho nechá poklidně proplout přběhem se štastným výrazem na tváři.

Uzasna povidka

(E, 12. 4. 2018 1:36)

Super napad, krasne napsana a nadherne romanticka. Celou dobu se se musela culit jako blazen :-) Jen tak dal, klidne i s delsimi odstupy, na takhle skvele veci se vyplati cekat!

:)

(katka, 9. 4. 2018 17:51)

Skvělá povídka , po celou dobu čtení jsem se musela usmívat , protože romantika a humor tomu rozhodně nechyběli , moc děkuji ještě jednou skvělé