Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Just a sex

22. 3. 2015

   „Nezapomeňte všichni říct rodičům, že příští středu bude rodičovská schůzka, aby přišli,“ loučil se učitel Noah Mason se svou třídou. Ozvalo se sborové ano a pak se žáci třetí třídy základní školy vyhrnuli na chodbu.

Noah začal balit své věci a těšil se na volný víkend.

„Pane učiteli?“ ozvalo se zakašlání a Noah si uvědomil, že jedna žačka ještě neodešla a nervózně po něm pokukuje.

„Copak se děje, Mio?“ zeptal se s úsměvem, aby ji dodal odvahu. Zřejmě mu chtěla něco sdělit a nevěděla jak.

„Mohl by přijít místo rodičů můj strýček?“

„Tvoji rodiče nebudou mít čas?“ svraštil obočí. To není moc dobré, když rodiče nemají čas na vlastní dítě.

Dívenka sklopila hlavu.

„Oni už jsou v nebi,“ zašeptala a Noah by si nejraději nakopal. Zatraceně. Jenže byl tu nový a rodiče svých žáků měl vidět nyní poprvé. Nemohl tušit, že Miini rodiče jsou po smrti.

Přešel k ní a pohladil ji po vlasech. Dřepl si před ni na jedno koleno a dívenka zvedla hlavu.

„Omlouvám se, Mio, nevěděl jsem to. Samozřejmě, že budu rád, když přijde tvůj strýček,“ usmál se na ni a ona přikývla.

„Tak nashledanou, pane učiteli,“ zamávala mu, už zase ve své obvyklé veselé náladě a odcupitala na chodbu, aby se vydala domů.

„Hezký víkend,“ zavolal za ní. Sesbíral zbytek svých věcí a zamyšleně se vracel do sborovny. Na tohle místo nastoupil před třemi měsíci jako nový třídní učitel 3.A. Uvědomil si, že žalostně zanedbal informovanost o svých žácích. Jenže ty první měsíce byly hektické a on si zvykal na řád školy.

„Pitomče,“ zamumlal si sám pro sebe.

„Co se děje, Masone?“

S neslyšným povzdechnutím se otočil a zářivě usmál na svou kolegyni Mirandu. Učila vyšší ročníky a vypadalo to, že za každou cenu hodlá Noaha dostat na rande. Co naplat, když jí vysvětloval, že rozhodně nemá zájem. Zdálo se, že ona si užívá to jeho odmítání.

„Vůbec nic. Chystám se domů,“ zamumlal a oblékl si kabát. Už se těšil, jak se doma natáhne a nebude dělat vůbec nic. Věděl, že realita bude nakonec úplně jiná, protože je toho ještě spoustu, co musí udělat, ale chtěl si aspoň na chvíli udržet tu nádhernou iluzi.

„Tak si užij víkend!“ zvolal a rychle zabouchl dveře sborovny. Žena za ním zálibně hleděla. Byl opravdu zábavný tenhle Noah. Pokývala hlavou a vrhla se na opravování písemek. Chtěla mít přes víkend volno a věděla, že pokud to neudělá tady, doma se k tomu prostě nepřinutí.

Byl nádherný podzimní den, tak se rozhodl, že se domů projde. Neměl to daleko, i když obvykle používal metro. Vrazil ruce do kapes a opět si vzpomněl na Miu. Zřejmě to bude dlouho, co její rodiče zemřeli, protože jí to nerozplakalo, přesto s dítětem soucítil.

Jaký je asi její strýc? Určitě to bude ten dědečkovský typ, uchechtl se. Přijde v nažehlených kalhotech a košili s vestou. Bude takový ten bručoun, ale ve skutečnosti bude mít dobré srdce. Noah se musel zasmát sám sobě. Už se zase oddával těm fantaziím. Občas litoval, že tak bujnou fantazii vůbec má.

Zalovil v kapse, aby vytáhl klíče, protože dorazil ke svému bytu. Otevřel dveře a sotva stanul uvnitř, začal na něj skákat jeho pes.

„Jsem doma, Hiri,“ smál se a začal ho drbat za ušima. Měl dvouletého Jack Russel teriéra. Pes odběhl do druhého pokoje a přinesl vodítko.

„Jistě, jistě, už jdeme.“

Odložil si jen aktovku, kterou do školy nosil a vzal psa na vodítko. Vyrazil s ním do nedalekého parku, kde ho pustil na volno a posadil se na lavičku. Pes běhal po parku jako neřízená střela, ale naštěstí nikoho neobtěžoval.

Noah se opřel o lavičku a zavřel oči. Po celém týdnu byl docela unavený. Rozhodl se, že tentokrát si opravdu půjde lehnout brzy. Ačkoliv to říkal vždy. Samozřejmě se mu to nedařilo plnit. Podíval se na hodinky. Už bylo pozdě.

„Hiri!“ zvolal a pes okamžitě přiběhl. „Slibuji, že zítra si sem půjdem hrát, ale dneska jsem unavený,“ omlouval se zvířeti, jak měl ve zvyku, když s ním byl venku  méně jak půl hodiny. Věděl, že Hiri potřebuje hodně pohybu, ale občas byl buď moc unavený, nebo prostě jen neměl dost času. Pes na něj hleděl oddanýma očima a nezdálo se, že by s tím měl nějaký problém. Noah byl rád, že si ho nakonec pořídil.

Doma prozkoumal obsah své lednice, aby zjistil, že tentokrát budou k večeři opět instantní nudle. Prohrábl si rukou vlasy. Měl bych začít něco dělat se svým životem, pomyslel si unaveně. Bylo mu třicet a pořád byl sám. Nebavilo ho to, ale najít vhodného partnera se mu začalo jevit jako naprosto nemožné.

Sednul si na pohovku a pustil televizi. Dávali nějaký sitcom, ale ani ho moc nevnímal. Hiri se vedle něj stočil do klubíčka a on ho nepřítomně hladil.

Pejska si původně nechtěl pořizovat, ale sestra, která bohužel byla příliš vnímavá, ho přemluvila. Prý aby se necítil tak sám. Povzdechl si. Nedávno se přestěhoval a vzal práci na základní škole. Měl s tím zkušenost a byl rád, že ho přijali dobře i do kolektivu.

Nakonec usnul přímo na pohovce se zapnutou televizí.

 

Víkend uplynul jako voda a najednou byla středa. Noah byl lehce nervózní, aniž by věděl proč. Třídních schůzek už za sebou měl víc než dost. Děti už odešly domů, takže se mohl připravovat. Na každou lavici dal jmenovku dítěte, které na tom místě sedělo. Bude tak mít lepší přehled a nebude se muset ptát, kdo je čí rodič.

Schůzky měly být od pěti. Podíval se na hodinky. Ještě měl hodinu čas. Sedl si tedy a dal se do opravování slohových prácí, které měli žáci vypracovat.

„Dobrý den,“ zaslechl. Tak se zabral do opravování, že si ani nevšiml, že někdo vstoupil do třídy. Rychle si stoupl a nasadil profesionální úsměv.

„Dobrý den,“ pronesl a konečně se podíval na příchozího. Jako by dostal ránu do žaludku. Rychle se vzpamatoval a napřáhl ruku k muži, který postával u dveří. „Jsem Noah Mason, třídní učitel...“

„Mé neteře,“ usmál se ten zelenooký ďábel. „Jsem Raymond Tauren, strýc Mii Taurenové.“

Ukázal na místo, kde dívenka seděla a sám se posadil za katedru. Tak toliko k pupkatému staříkovi, pomyslel si trpce. Po očku se na muže zadíval. Byl o hlavu vyšší než Noah, černé vlasy měl krátce zastřižené, postavu vypracovanou, ale rozhodně ne přehnaně nabušenou. Nabušenou? Jsem snad nějaký puberťák?

Do třídy pomalu přicházeli další rodiče a on se rychle soustředil na ně, aby nemusel myslet, jak ho pohledný strýček Mii vyvedl z rovnováhy. Přičítal to tomu, že je už příliš dlouho sám. Uvedl obecné informace o schůzce a pak každému rodiči informace o tom jak jejich dítko prosperuje.

„Pokud budete mít nějaké konkrétní dotazy, které se mnou budete chtít probrat soukromě, neváhejte a přijďte za mnou. Tímto bych rád ukončil schůzku,“ rozloučil se a posadil se za katedru. Sem tam se zastavil nějaký rodič, aby se optal individuálně, ale nebylo jich moc.

Nakonec zůstal ve třídě opět jen s Miiným strýcem.

„Budete mít ještě nějaké přání?“ zeptal se ho mile a usmál se. Muž mu úsměv oplatil.

„Jen bych se chtěl zeptat, jak Mia vychází se spolužáky? Víte, když zemřeli její rodiče, bylo to pro ni těžké období a přestala komunikovat. Už se to zlepšilo, ale stále se obávám, jestli je schopná se zařadit do kolektivu.“

Jeho zájem ho dojímal. V duchu proklel sám sebe za takové myšlenky a přinutil se odpovědět.

„Myslím, že nemá nejmenší problém. S dětmi si povídá, hrají si o přestávkách. Nezdá se mi, že by si s někým nerozuměla, nebo měla potíže při komunikaci,“ ujistil ho.

„Tak to jsem moc rád.“ Očividně se mu skutečně ulevilo, protože se jeho tvář uvolnila. „Kdyby se ale cokoliv změnilo byl bych rád, kdybyste mě kontaktoval.“ Podal mu vizitku s telefonním číslem.

„To je samozřejmost.“

„Děkuji vám, nashledanou, pane Masone.“

„Nashledanou.“

Hleděl za tím neuvěřitelně sexy chlapem a nasucho polkl. Zatraceně, jsem opravdu dlouho sám! Sbalil si věci a opustil školu. Tentokrát nebylo tak hezky jako minulý týden, proto vyrazil k zastávce metra. Musel dobíhat vlak, aby mu neujel, ale stihl to včas. Rychle sebou plácl na sedačku a vydýchával se.

„Zdá se, že na sebe máme štěstí,“ ozval se najednou vedle něj pobavený hlas a on zvedl hlavu... A zadíval se do zelených očí strýčka Mii. V duchu zaúpěl. Na chvíli ztratil řeč, jak si ho prohlížel. Měl výrazné lícní kosti a hranatou bradu. Vlastně nevypadal zas tak sexy. Jenže z něj vyzařovalo charisma, které mu uzlovalo žaludek.

Usmál se. „Vypadá to tak. Jedete domů?“

„Ano, příští zastávku vystupuji.“

Noah nepřítomně přikývl a zadíval se před sebe. Tak nějak nevěděl, co dál říkat. Byl nervózní. Ten muž ho totálně vykolejil. I Raymond mlčel, jen si poočku učitele prohlížel. Nosil moderní rozcuch, špičatou bradu pokrývalo několika denní strniště a měl ty nejmodřejší oči, co kdy viděl. Pousmál se. Jeho vlastní touhy musely jít stranou, když se začal starat o Miu. Zahnal hříšné myšlenky.

„Tak nashlednou podruhé,“ rozloučil se a vystoupil. Překvapeně mrkl, když učitel vystoupil s ním.

„Bydlím také v téhle čtvrti,“ vysvětlil Noah a kráčel ke schodům z podzemky.

„Jistě, v tom případě to vypadá, že máme stejnou cestu.“

Jen kývl. Nechtěl s ním setrvávat, nechtěl být v jeho blízkosti. Znervózňoval ho. Probouzel v něm touhy, které byly nevhodné.

Překvapeně se zarazil, když si uvědomil, že vstoupili do stejného domu. „Vy bydlíte tady?“ vyhrkl.

„Vypadá to, že jsme sousedé,“ přikývl Raymond.

„Jak to že jsem si nikdy nevšiml, že...“ zarazil se. Skoro už vyžblebtnul, že tu bydlí takový sexy chlap.

Jedno tmavé obočí vyjelo vzhůru. „Že?“

„Ale nic,“ koktnul a rychle přivolal výtah.

„Jaké patro?“

„Třetí.“ Prosím, ať nebydlí ve stejném patře.

„Tak to já jedu o něco výš,“ zamumlal neurčitě a stiskl tlačítko 3. Z  nějakého důvodu si Noah oddechl. Výtah cinkl a dveře se otevřely. Vystoupil tak rychle, že téměř zakopl o práh. Raymond skryl úsměv.

„Mějte se,“ rozloučil se Noah a pospíchal chodbou ke svému bytu.

„Zajímavé,“ zabručel si pod vousy Raymond. Učitel z něj byl z nějakého důvodu dost nervózní. Asi to bylo podlé, ale pobavilo ho to. Stiskl šesté patro a vydal se za svou malou neteřinkou.

Noah se doma vysíleně opřel o dveře a ani nevnímal, jak kolem něj poskakuje Hiri. Srdce mu bušilo jak splašené a sotva popadal dech. Jeho příliš bujná fantazie pracovala na plné obrátky.

„Potřebuju sprchu, hodně ledovou sprchu.“

Hiri na něj nechápavě hleděl pohledem, který jasně říkal: „My nepůjdeme ven?“

„Promiň, chlapče, ale nejdřív musím vychladnout,“ omluvil se mu a cestou do koupelny ze sebe scházel přebytečné oblečení.

Stoupl si pod studenou vodu a prudce zalapal po dechu. Přinutil se to vydržet, ačkoliv jeho rozpálené tělo to nijak neovlivnilo. Sakra, zaklel. Chtěl se propadnout někam hodně hluboko, když rukou sjel dolů na horce tepající úd. Uchopil ho do dlaně a s představou, že jsou to Raymondovy ruce se nechal unášet ke hvězdám.

Vyčerpaně se opřel čelem o kachličky a prudce oddechoval. Vyděsilo ho, jak ho ta představa vyrajcovala a dovedla k rychlému vyvrcholení.

Konečně se uklidnil natolik, aby byl schopen tak nějak normálně fungovat. Dokončil sprchu a šel se obléknout. Musel vzít Hiriho ven.

Ten poslušně čekal u dveří s vodítkem u předních tlapek.

„Šikovný,“ pochválil ho a podrbal ho za ušima.

Opět vyrazili do parku a tentokrát sebou vzal frisbee, aby si s psem zadováděl. Potřeboval vypnout a tohle byl nejlepší způsob. Krom toho Hiri tuhle hru přímo zbožňoval. Nadšeně páníčkovi nosil disk a pokládal mu ho k nohám. Noah k němu přidřepl a laškovně se s ním o disk přetahoval. Měli to ve zvyku, byla to taková jejich hra.

Zašimralo ho na zátylku a on se přinutil otočit. A tam stál ON. V duchu zaúpěl, opět se ho zmocňovalo vzrušení. Hleděli si do očí. Pak k němu Raymond vykročil a on se přinutil zvednout a hodit psovi opět frisbee, aby ho na chvíli poslal pryč.

„Máte krásného psa,“ podotkl, když k němu došel.

„Děkuji,“ začal se rozhlížet v domění, že odněkud vyběhne Raymondův pes, ten jeho pohled pochopil a zasmál se.

„Kdepak, já žádného nemám,“ ujistil ho. „Neměl bych čas na psa a ještě na výchovu neteře,“ vysvětlil. „Ačkoliv Mia by si ho přála,“ dodal zamyšleně, spíš k sobě, než-li k Noahovi.

„Ach tak.“ Co tady v tom případě dělá?

„Chodím si sem každý večer zaběhat,“ vysvětlil náhle, jako by mu viděl do hlavy.

„To mnohé vysvětluje.“ Nedokázal racionálně uvažovat. Ten chlap na něj měl zničující účinky. Jako by nemohl dýchat.

„Nikdy dřív jsem si vás tu nevšiml,“ plácl první věc, která ho napadla. Takového chlapa by jistě nepřehlédl.

„Vskutku? Já vás ano.“

Noah na něj zůstal zírat. On ho vídal? Nevěděl, co by k tomu dodal a tak raději mlčel. Ani Raymond zřejmě neměl potřebu mluvit a stejně se vrátil Hiri, dychtivý pro další závod. Bezmyšlenkovitě mu hodil frisbee.

Ten chlap ho snad zhypnotizoval!

Najednou se Raymond usmál. „Tak já se rozloučím, ještě jsem nedoběhl kolečko.“ S těmito slovy a bez jediného ohlédnutí odklusal pryč.

Noah hvízdl na psa a připnul mu vodítko. Vypadá to, že budu potřebovat další ledovou sprchu, pomyslel si trpce.

Zamyšleně vystoupil z výtahu a kráčel ke svým dveřím. Šacoval se, aby našel klíče. Proto si zřejmě nevšiml, že před jeho bytem někdo stojí. Až když na něj padl stín, zvedl hlavu. Překvapeně otevřel ústa, ale víc nestihl.

Muž se k němu sklonil, uchopil ho za zátylek a vtiskl mu polibek. Byl tak v šoku, že se v první chvíli nezmohl na reakci.

„Co to...“ vyhrkl a pokusil se ho odstrčit.

„Pššš,“ zašeptal mu Raymond do rtů a opět ho políbil. Roztřásla se mu kolena. Tohle určitě musel být nějaký špatný vtip.

Vzal mu klíče z rukou a odemkl.

Vmanévroval ho dovnitř a opřel o dveře.

Jeho rty si nemilosrdně braly a zároveň dávaly. Věděl, že by to měl zastavit. Okamžitě. Jenže on chutnal tak svěle. Přitiskl se k němu a začal polibky opětovat. Cítil jeho vzrušení.

„To bychom nemě...,“ snažil se přece jenom protestovat, ale všechny myšlenky se mu vytratily z hlavy, když se Raymond sklonil a políbil ho na krk.

„Panebože!“ zasténal. Cítil, jak se usmál, a pohnul pánví, aby pocítil jeho vzrušení.

Noah vztáhl ruce a přetáhl mu triko přes hlavu. Toužil se dotýkat jeho horké kůže. Raymondovy ruce se posunuly k přezce na jeho opasku a vzápětí obemkly jeho vzrušené mužství. Prudce vydechl, jak mu tělem projela touha.

Uvědomoval si, že by ho měl zastavit. Že se v podstatě neznají. Jenže byl tak dlouho sám, že jeho tělo ovládaly živočišné touhy, nikoliv racionální uvažování. Když si Raymond klekl a vzal ho do úst, byl ztracen.

„Ne!“ zasténal. Tohle nemůže.. „Já...“ Nestačil doříct, protože jím projela vlna rozkoše a on uvolnil veškeré napětí v mocném orgasmu. Prudce oddechoval a snažil se ovládnout.

Raymond se narovnal a usmál se na něj. Noah ho chytil za zátylek a přitáhl k sobě. Vrhl se na něj v drtivém polibku. Chtěl víc. Chtěl ho cítit uvnitř sebe, veškeré zábrany padly.

„Nepřesuneme se?“ zeptal se lišácky Raymond a on omámeně přikývl. Navedl ho do ložnice.

„Šuplík,“ vydechl učitel. Pochopil, co chce, a natáhl se pro lubrikační gel. Noah se mezitím svlékl a nedočkavě se natáhl na posteli. Už nemělo smysl předstírat, že to nechce.

Zálibně si prohlížel jeho nahé tělo a jeho touha ještě vzrostla. Rychle ze sebe shodil oblečení a natáhl se vedle něj. Začal ho laskat a připravovat.

„Už.. Nemůžu déle čekat,“ vydechl Noah a on jeho dychtivost naprosto chápal. Vyhoupl se nad něj a roztáhl mu nohy. Pomalu do něj začal pronikat. Slyšel jak sykl bolestí a přestal se pohybovat. Čekal až si na něj zvykne.

Zvedl hlavu a políbil ho. „Můžeš,“ vydechl a on s radostí poslechl. Tak dlouho nikoho neměl, že se zastyděl, že se udělal příliš rychle. Zahanbeně otočil hlavu, ale Raymond ho uchopil za bradu a přinutil ho se na něj podívat.

„To je v pořádku,“ zašeptal mu a naposledy přirazil. Pak i on došel vyvrcholení. Unaveně se na něj svalil a jemně ožužlával jeho krk. Noah ho hladil po zádech. Takhle spokojený se necítil už hodně dlouho.

Odkulil se stranou a přitáhl si ho do náruče. Věděl, že by se měl vrátit domů, ale nemohl se přinutit vstát. Bylo tak příjemné držet někoho v náručí. Od té doby, co se staral o malou, neměl příležitost si s někým začít. Tohle byl jen sex. Věděl to, ale dovolil si tento malý přežitek a chvíli ho hýčkal v náruči. Nejraději by se s ním miloval znovu.

Podíval se na něj a zjistil, že učitel vyčerpaně usnul. Usmál se a políbil ho do vlasů. Pak opatrně, aby ho neprobudil, vstal a rychle se oblékl. Ještě naposledy se ohlédl a pak tiše vyklouzl z bytu.

 

„Dobrý večer, Lucindo,“ pozdravil mladičkou chůvu, která hlídala Miu, když on byl v práci. Dnes již doma sice byl, ale požádal ji, zda by mohla zůstat déle. Rozhodně si neplánoval, že Noaha svede. A nebo ano?

Mia mu  nadšeně skočila kolem krku.

„Ahoj strýčku!“ Lípla mu pusu na tvář. Usmál se a rozcuchal jí vlasy. Tak moc ji miloval.

„Ahoj, myšičko.“

S Miou stále zavěšenou kolem svého krku přešel do obýváku, kde ji hravě shodil na pohovku.

„Tak jak bylo ve škole?“ zeptal se naoko přísně.

Dívka se zachichotala. „Na to jsem se chtěla zeptat já tebe. Že je pan učitel Noah moc hodný?“

Na vteřinku se zasnil. Ach ano, moc hodný, pomyslel si ďábelsky. Ještě nikdy tohle neudělal. Přestal se dočista ovládat, když ho uviděl, jak dovádí se svým psem v parku.

„To tedy je. Říkal, že si vedeš moc dobře. Jsem na tebe hrdý,“ usmál se na dívenku a ta se dmula pýchou.

Vstal a vydal se do kuchyně. Jeden by neřekl, jak mu vyhládne po skvělém sexu.

„Už jsi večeřela?“ zavolal na neteř, která zrovna vyprovodila Lucindu ke dveřím.

„Ano.“

„Výborně, tak šup do vany!“

Dívka se smíchem odskotačila a on se opřel o kuchyňskou linku. V lednici našel rizoto a byl rád, že našel tak skvělou chůvu, jakou byla Lucinda. Když mohl, vařil sám, ale to bylo většinou o víkendech. Bavilo ho vařit, ale rozhodně ne ve chvíli, kdy přišel totálně zničený z práce.

Mia se před ním objevila zabalená jen v ručníku a z vlasů jí crčela voda. Kdyby ji tak nezbožňoval, zřejmě by jí vyhuboval, že mu ničí koberec. Takhle se jen zasmál, přehodil si ji přes rameno (proč nedopřát vodě, ať si to ničení pořádně užije) a odnesl ji do jejího pokojíčku.

Tam jí osušil vlásky a pomohl do pyžama. Jistě, uměla to sama, ale rád se o ni staral.

Řekneš mi pohádku?“ zeptala se. Věděl, kterou chce slyšet. Tu o krásné princezně, je přece dívka, ne?

„Samozřejmě,“ ujistil ji a přikryl ji až po bradu. Dal se do vyprávění. V půlce pohádky už Mia spala. Sklonil se k ní a vtiskl jí polibek do vlasů. Tiše za sebou zavřel dveře a sedl si v obýváku. Nebylo možné, aby usnul. Vzpomněl si totiž na úplně jiný polibek a jeho tělem projela vlna touhy. Co je to se mnou?

Dlouho se mu nestalo, že by ho nějaký chlap – to, že byl homosexuál, věděl už dlouho a rozhodně to netajil – dostal takhle na kolena. Rozhodně se mu ještě nikdy nestalo, že by se s ním vyspal v den, kdy ho poznal. Známosti na jednu noc neuznával.

Když se nad tím tak zamyslel, Noah nebyl známost na jednu noc. On s ním potřeboval strávit mnohem více nocí. Zarazila ho ta prudká touha, ale nehodlal se tomu nijak zvlášť bránit. Prostě to přičítal dlouholeté samotě. Zářivé oči učitele s tím neměly co dočinění.

Prohrábl si vlasy a zabloudil očima k hodinám na stěně. Půl jedné ráno. Sakra, to chci vidět, jak ráno vstanu. Nechtělo se mu vůbec spát. Věděl o mnohem příjemnějších věcech, které by rád dělal. A ve všech figuroval Noah.

Přešel k oknu a zadíval se na noční město. Bylo takové klidné. Skoro strašidelné. Ze vchodu vyběhl pes, kterého okamžitě poznal. A za ním... Jeho učitel.

Bez velkého přemýšlení popadl z věšáku bundu a vyběhl ven. Zahlédl, jak zahnul do parku, a vydal se za ním.

 

Když se probudil, byl už sám. Nechápal, proč ho to tolik zamrzelo. Vždyť to byl jen sex. Krom toho, chtěli to oba. Proč by z toho měl dělat nějakou výjimečnou událost. Znechuceně nad sebou zavrtěl hlavou a vstal. Musel se osprchovat. Smýt ze sebe jeho vůni, aby se nezbláznil a nežadonil o pokračování.

Pustil na sebe proud vody a zavřel oči. Nebyl to moc dobrý nápad. Okamžitě se mu vybavilo jejich milování. Ne, oprava, jejich sex. Nemůže to nazývat milováním. Vždyť ho dneska viděl poprvé.

Jak jsem to mohl dopustit? Vyděsil se. Nechal se ovládnout svými pudy a vyspal se s někým, koho neznal. Koho viděl poprvé v životě. Proč? Proč na mě zapůsobil tak silně?

Dokončil koupel a jen v ručníku došel do ložnice. Na budíku na stole svítilo 1:30. Prohrábl si vlasy. Tolik hodin. Věděl, že hned tak neusne. Sprcha ho dokonale probudila. Zadíval se na Hiriho, který spokojeně ležel ve svém pelíšku. Jako by četl pánovi myšlenky, zvedl hlavu a mrsknul ocasem. V němé otázce naklonil zvědavě hlavu na stranu.

Noah pochopil a vzal do ruky vodítko. Na to pes nadšeně vyskočil a vrhl se k němu. Se smíchem ho drbal za ušima.

„Ty prostě nikdy nezklameš,“ smál se. Vodítko si pověsil kolem krku a nechal psíka, aby běžel na volno.

Vyrazili do parku. Bylo docela chladno a on si zapomněl vzít bundu.

Leknutím nadskočil, když mu kdosi přes ramena přehodil mikinu. Otočil hlavu a zadíval se na Raymonda.

„Nechtěl jsem tě vyděsit,“ usmál se ten a nechal své dlaně na jeho ramenou. „Vypadal jsi, že je ti zima.“

„Co tady děláš?“ zeptal se tiše. Nedokázal od něj odtrhnout zrak. Proč ho tolik přitahoval? Co na něm bylo? Nechápal to. Nechápal už vůbec nic.

„Viděl jsem Hiriho, jak vybíhá z domu. Tak jsem se rozhodl jít za ním,“ pokrčil rameny. Noah se ani nepozastavil nad tím, že zná jméno jeho psa. Zřejmě ho slyšel, jak na něj volá. „Musel jsem odejít za Miou.“

„Nemusíš mi nic vysvětlovat,“ ujistil ho. Bylo mu přece jedno, že odešel.

„Vím, že nemusím. Chci.“ Pohladil ho po tváři a on se zachvěl. Nechtěl v tom pokračovat. Proč to nemohou odmávnout jako dočasné pominutí smyslů?

„V pořádku,“ zamumlal Noah a odvrátil se od něho. Mimoděk si přitáhl mikinu blíže k sobě, protože si podržela vůni i teplo Raymondova těla. Ten se usmál.

Stáli mlčky téměř uprostřed parku a oba sledovali pobíhajícího Hiriho. Ten byl v sedmém nebi. Dováděl, lítal, nadšeně štěkal. Dokud páníček nehvízdl, aby se vydali domů. Přiskotačil k němu a poslušně ho následoval.

Stejně to udělal i Raymond.

Doprovodil ho až ke dveřím. Natáhl ruku pro mikinu, ale nakonec si ji zpátky nevzal. Není to snad dokonalá příležitost, kdy ho vidět znovu, až si pro ni půjde?

„Tak dobrou noc,“ pronesl tiše a sklonil se k němu.

Noah tak nějak samovolně otočil hlavu, a tak ho políbil „jen“ na tvář. Usmál se. Pak se s lehkým pohvizdováním vydal k výtahu. Noah ho pozoroval, dokud se za ním nezavřely dveře. Až teprve potom si dovolil zabořit hlavu do dlaní. K čertu!

 

Těch pár dní do konce týdne uteklo až příliš rychle. Od té doby Raymonda neviděl. Dokonce na něj  nenarazil ani v parku. Proklínal se, když si uvědomil, že úmyslně šel s Hirim ven v dobu, kdy chodil běhat. Proklínal se, protože ho chtěl vidět. Nechápal to. Co na něm bylo? Co ho tak uhranulo?

Povzdechl si a přivolal výtah. Zrovna se vracel z práce. Před očima měl tu hromadu písemek, které  musí opravit a udělalo se mu mdlo.

„Ahoj,“ ozval se vedle něj náhle ten, na koho posledních pár dní tak usilovně myslel. Snažil se sebou netrhnout, vážně snažil. Marně.

Otočil hlavu a zadíval se na Raymonda.

Čau,“ zabručel a snažil se působit nevrle. Nicméně díky úsměvu, který mu věnoval, roztál a musel se chtě nechtě usmát taky.

„Stále máš mou mikinu,“ upozornil. Noah neodpověděl, protože nevěděl, co na to říct. Samozřejmě, že ji měl. „Rád bych si ji vyzvedl. Mohu večer přijít?“

První odpověď, která ho napadla, byla NE! Tušil, jak to dopadne, pokud budou opět o samotě v jeho bytě. Jedna jeho část po tom zoufale toužila, ta druhá stejně zoufalá proti tomu brojila.

Raymond se moudře rozhodl mlčet, protože i on věděl, jak to skončí. Chtěl ho. Doslova po něm prahl. Vyčkával na jeho odpověď.

„Když mi řekneš, kde bydlíš, donesu ti ji.“

Takový podraz! Nedal na sobě však nic znát.

„Šesté patro, byt 4d. Přijď až kolem desáté, až bude Mia spát,“ zavolal za ním, protože Noah zrovna vystoupil ve svém patře. Jen kývl v odpověď, že rozumí.

Raymond se usmál. Věděl, že přijde tak, aby byla Mia ještě vzhůru. Nicméně s tím bude počítat. Nikdo neodolá prosení jeho malé neteřinky. On to přece musí vědět.

„Lucindo jsem doma,“ zavolal ode dveří a okamžitě mu v náruči přistála Mia.

„Ahooooooj!“ zajásala a lípla mu pusu  na tvář. Usmál se a nechal ji na sobě „viset“, když přecházel do kuchyně.

„Promiňte, pane Taurene, myslela jsem, že dnes přijdete pozdě jako vždy, a tak jsem pro vás nevařila jídlo,“ omlouvala se chůva.

„V pořádku, Lucindo,“ usmál se na ni. „Dnes už můžete jít, děkuji vám.“

Dívka se spěšně rozloučila, popřála hezký víkend a byla pryč. Raymond zaujatě hleděl do ledničky a přemýšlel, co může uvařit z toho, co mají v lednici. Nebylo to nic extra a navíc potřeboval, aby to bylo co nejrychleji. Něco mu říkalo, že jeho soused tu bude každou chvíli.

„Mio?“ zavolal do obýváku a dívenka nakoukla do dveří.

„Ano?“

„Přijde k nám dnes návštěva. Chci, abys ho přemluvila, aby zůstal na večeři. Uděláš to pro mě?“ mrkl na ni rozverně.

„Kdo přijde, strýčku?“ culila se.

Věděl, že mu pomůže. „To je překvapení. Ale určitě ho ráda uvidíš,“ usmál se. Věděl, že má svého učitele moc ráda. Nedivil se jí. Byl to milý chlap. A kdyby jenom to, vyschlo mu v krku. Zatřepal hlavou a šel na sebe otevřít okno.

Rozhodl se pro rychlé čínské nudle, na které měl vše potřebné, a pustil se do vaření. Zrovna přidával zeleninu, když se ozvalo zazvonění. Usmál se.

„Mio!“

„Už jdu!“ zvolala a vzápětí uslyšel, jak radostně vypískla. „Pane učiteli!“

„Ehm.. Ahoj, Mio,“ pozdravil Noah. V jeho hlase byl slyšet úsměv. Z nějakého důvodu to Raymonda potěšilo.

„Máš doma strýčka, Mio?“ Zbytečná otázka, věděl že ano. Nicméně dívenka nemohla tušit, že s ním před chvílí mluvil.

„Ano, prosím,“ pronesla snaživě a chytila Noaha za ruku. Klopýtl přes práh do bytu a nezbylo mu než se vyzout a následovat ji do obývacího pokoje. Posadil se na krajíček pohovky a čekal.

Raymond za chvíli vykoukl ze dveří kuchyně. Měl na sobě jen tepláky a Noah nasucho polkl. Nepochyboval o tom, že je to schválně. Snažil se odtrhnout zrak od jeho vyrýsovaného hrudníku. Naprosto marně.

Vstal tak prudce, jako by ho píchla včela. Podal mu mikinu.

„Jen jsem ti donesl tu mikinu, co jsi mi půjčil,“ zamumlal a vrazil mu jí do rukou.

„Děkuji. Nechceš zůstat na večeři?“

Byl v pokušení souhlasit. Z kuchyně se linula nádherná vůně a jemu se začaly sbíhat sliny. Představa sendvičů, které ho doma čekaly, nebyla nijak hezká. Nadechl se, aby ve vší slušnosti odmítl.

„Prosíííím, pane učiteli, zůstaňte,“ zaškemrala Mia a Raymond se v duchu uchechtl. Viděl na něm, že váhá. Dívenka vytáhla těžší kalibr a začala natahovat. „Nechci večeřet zase jenom se strýčkem. Prosíííím, když už jste přišel, dejte si s námi jídlo.“

Bezmocně se zadíval na Raymonda, ale ten se očividně bavil.

„Dobře,“ kapituloval. Vypískla a odtáhla ho k jídelnímu stolu. Když se Noah nedíval, strýček na ni mrkl.

Za chvíli už před nimi stálo jídlo. S chutí se do něj pustili.

„To jsi vařil ty?“ zeptal se po pár soustech učitel.

„Překvapuje tě to?“ usmál se.

„Popravdě? Vlastně ano.“

„Strýček vaří moc dobře. Rozhodně lépe než Lucinda,“ otřásla se Mia.

„Mio!“ napomenul ji, ale neznělo to nijak ostře. „Lucinda se snaží!“

„Já vím, proto jsem jí ještě neřekla, jak příšerně vaří,“ culila se a Noah se zasmál. Měl příjemný smích.

Dovečeřeli a Noah se chystal odejít. Jenže Mia ho přemluvila, aby se s ní podíval na její obdivuhodnou sbírku panenek. Než se nadál bylo půl jedenácté v noci a ve dveřích stál zamračený Raymond.

„Mladá dámo, okamžitě spát!“ přikázal a vykročil k ní. Dívka vypískla a začala skotačit po pokoji. Se smíchem mu uhýbala. Nakonec jí chytil a přehodil si ji přes rameno. Noah se diskrétně vytratil.

„Dobrá práce, mladá slečno,“ pochválil ji Raymond, když jí dával pusu na čelo. Jen se na něj usmála a skoro okamžitě usnula. Ještě aby ne.

„To bylo podlé využít ji, abych zůstal,“ pronesl uštěpačně Noah, který stál ve dveřích.

Ušklíbl se a objal ho kolem pasu. Překvapilo ho, že se ani nebránil.

„Zůstal bys, kdybych to neudělal?“ zeptal se. Ani se nesnažil zapírat.

„Ne,“ přiznal Noah popravdě. Jeho blízkost se mu líbila, i když by to nepřiznal nahlas, ani kdyby ho mučili.

Raymond ho okamžik pozoroval. Pak, aniž by ho pustil z objetí, s ním vycouval z dětského pokoje. Pak už mu nic nebránilo sklonit hlavu a políbit ho. Spokojeně zamručel, když mu vyšel vstříc. Už se ani nepokoušel bránit, protože věděl, že je to zbytečné. Stejně mu nedokáže odolat.

„Chci se s tebou milovat,“ zašeptal mu do ucha. Vmanévroval ho do ložnice, kde do něj lehce šťouchl a on padl na postel. Na nic nečekal a lehl si k němu.

„Změnilo by se něco, kdybych řekl, že já s tebou ne?“ Prudce se nadechl, protože mu rozepnul košili a olízl bradavku.

„Nezměnilo, protože to není pravda. Copak učitelé smí lhát?“ dobíral si ho a Noah prostě kapituloval. Přitáhl ho k sobě a pomohl mu z oblečení. Během několika vteřin byli oba nazí a vzrušení až na hranici únosnosti. Nezbývalo než té touze propadnout.

 

Tentokrát to byl Raymond, kdo se probudil sám. Nebo spíš byl probuzen, protože mu do postele skočila Mia. V první chvíli se vyděsil, že je Noah ještě s ním. Netušil, jak by na to dívka reagovala.

„Mio!“ zasténal, když se podíval na hodiny. Bylo šest ráno. „Zlatíčko je sobota, budeme ještě spát,“ zamumlal a dívenka se  mu stulila do náruče. Zřejmě jen nechtěla spát sama, protože za chvíli zase usnula.

Ačkoliv se snažil už usnout nedokázal. Opatrně tedy vylezl z postele, aby neprobudil Miu a šel si udělat kávu. Bez ní by se prostě neprobral. Slastně upil kofeinový nápoj a blaženě přivřel oči. Tohle bylo to správné ráno.

Přemýšlel, co budou s Miou dělat. Nejraději by byl doma a sledoval televizi. Jenže tušil, že mu to neprojde. Dokud bylo takhle hezky, chtěla dívenka běhat venku. Byl za to rád. Proto jí nedovolil ani chodit na počítač. Když viděl dnešní mládež, téměř brečel.

Zahnal zbytečné myšlenky a přešel k oknu. Zklamaně zjistil, že prší. Přece jenom budu muset vymyslet program na doma. Hleděl dolů na ulici a spatřil už tak dobře známého psa. O chvilku později se objevil majitel v nepromokavé bundě s kapucí na hlavě.

Rád by se za ním vydal, ale asi by mu neuvěřil, že v tomhle počasí šel prostě běhat. Jako by Noah vycítil jeho pohled, náhle vzhlédl. Z té výšky ho nemohl vidět, ale přesto o krok ustoupil. Učitel už si ho dál nevšímal a vyrazil do parku.

Noah v takovém počasí chodil venku nerad, ale Hiri se potřeboval proběhnout. Navíc byl park téměř prázdný, což mu vyhovovalo. Našlo se zde pár otrávených obličejů, kteří – stejně jako on – venčili své psy. Nevšímal si jich. Chtěl se vrátit hezky domů a zavrtat se pod peřinu. Rohodl se, že dnešek prostě prolenoší.

Prudce se zastavil, když přede dveřmi uviděl Raymonda. „Co tu děláš?“

„Nedáme si spolu kávu?“

„Ne. Jdu do postele.“

Okamžitě svých slov zalitoval, protože Raymondovi chtivě blýsklo v očích.

„Sám!“

„Ale to je přece nuda,“ usmíval se a vykročil k němu. Věděl, že to nemůže dotáhnout do konce, protože se musí vrátit za Miou, ale taková malá pusinka... Nedal mu šanci se nijak bránit, prostě ho vzal za bradu a políbil. Hiri kolem nich nadšeně poskakoval a Noahovi se roztřásla kolena.

Překvapeně zamrkal, když ho přestal líbat a přivolal si výtah.

„Hezký den, Noahu,“ popřál mu a vyjel do svého patra.

Učitel stál ještě pár sekund na chodbě. Fajn, tak teď už neusnu!

 

Takhle to šlo několik týdnů. Kdykoliv měl Raymond příležitost, tak Noaha škádlil, úmyslně na něj narážel venku a líbal ho. Zval ho pod různými záminkami domů, kdy potom promilovali noc. Stále si opakoval, že je to jenom sex. Že Raymondovi o nic jiného nejde a že se do něj nesmí zamilovat.

Nedokázal mu odolávat. Děsil se toho, že mu na něm začíná záležet. Stejně tak na Mie. Vypadalo to, že dívenka si Noaha oblíbila. Netušil, co si má myslet. Je to pro Raymonda jenom sex?

Prudké zaklepání na dveře ho vyrušilo z úvah. Sotva otevřel, vrhl se na něj ten, na nějž myslel, ve vášnivém polibku. Nebránil se. Obtočil mu ruce kolem krku a přitiskl se k němu.

„Kde je Mia?“ zeptal se, když se od sebe odtrhli. O víkendu k nim Lucinda nechodila, tak většinou něco podnikali i s Miou.

„Přišli si pro ni prarodiče. Úplně jsem zapomněl, že je dneska sobota a oni mají přijít,“ vysvětloval. „Co podnikneme? Máme celý den jen pro sebe.“

Noah byl v pokušení vyhrknout, že by mohli jít na rande, ale zaváhal. Vždy, když byla Mia s prarodiči, strávili den v posteli. Učitel si poplašeně uvědomil, že chce jejich dosud čistě fyzický vztah, posunout dál. Vyděsilo ho to.

„Pojďme na rande!“ vyhrkl dřív, než se stihl zastavit.

Raymond si ho zkoumavě prohlížel. Vypadalo to, že je naprosto vážný. Usmál se. „Dobře. A co bys chtěl dělat?“

Noah nemohl uvěřit tomu, že skutečně souhlasil. Vůbec netušil, kam by měli jít. Tak nějak byl přesvědčený, že to zamítne a bude chtít zůstat v posteli. Nervózně polkl.

„Copak, myslel jsem, že máš něco vymyšleného, když jsi to na mě tak vybalil,“ škádlil ho Raymond.

„Já...“ lapal po dechu jako ryba na suchu. Začala se ho zmocňovat panika.

„Klid,“ pohladil ho Raymond po tváři. „Slyšel jsem, že v místní galerii je nějaká výstava, tak můžeme jít tam, co ty na to?“

Vděčně přikývl. Raymond ho chytil za ruku a společně vyrazili z domu. Ani tehdy jeho dlaň nepustil a Noah nemohl z jejich propletených prstů spustit oči. Vypadalo to tak přirozeně, jako by do sebe přesně zapadali.

„Copak?“

„Nic,“ provinile zrudl, když si uvědomil, že ho načapal, jak zírá. Raymond ho pohladil palcem po dlani, ale nic neřekl.

Užili si nádherný den. Výstava byla dokonalá, potom zašli na oběd a jen tak se procházeli venku. Bylo to nejlepší rande, které zažil. Ačkoliv Raymondovi to odmítl říct.

„Mia bude dnes spát u prarodičů, nechceš jít ke mně?“ zašeptal mu do ucha, když se za nimi zavřely dveře výtahu a oni zůstali sami v kabince. Byl u něj tak blízko... Jen přikývl. Cítil, jak ho políbil na šíji, a tělem mu projela vlna vzrušení.

Do jeho ložnice by trefil i poslepu. Plácl sebou na postel a čekal, až Raymond přijde. Ten si ho zálibně prohlédl, ale pak zavrtěl hlavou.

„Nejdřív sprcha!“ poručil a vytáhl ho na nohy.

Ještě nikdy se společně nesprchovali. Jejich milování začalo mnohem dřív než předpokládal. Stačilo, aby ho Raymond začal mydlit a byl vzrušený.

„Ne tak rychle,“ zašeptal mu do rtů a rukou sjel k jeho mužství. Velice pomalu, vychutnával si každý jednotlivý tah, ho přivedl k vyvrcholení. Noah pod prudkým orgasmem zasténal a téměř se sesunul podél stěny.

Raymond ho dál dráždil. Rád poslouchal jeho steny. Rád se díval do jeho vášní zastřených očí, protože věděl, že v tu chvíli myslí jenom na něj. Rozdrtil jeho rty v polibku.  Noah kolem něj obtočil jednu nohu a jejich vzrušené údy se o sebe otřely.

„Ach bože,“ vydechl a otočil ho. Připravil ho, jak nejrychleji dokázal. „Už nemůžu čekat, promiň,“ zašeptal a vnikl do něj. Noah vykřikl, ale spíše vzrušením, než-li bolestí. Přesto se na poslední chvíli ovládl a nechal mu chvilku, ale skutečně jenom chvilku, aby si na něj zvykl.

Noah otočil hlavu a políbil ho.

„Pokračuj!“ vyzval ho ochraptěle a Raymond se nenechal dlouho pobízet. Nebylo to žádné něžné milování. Bral si jeho tělo jako dravec svou kořist. Stačilo pár přírazů a udělal se.

Noah se o něj vyčerpaně opřel. Jeho vzrušení tepalo, ale nehodlal si stěžovat. Překvapeně sebou trhl, když si před něj klekl a vzal ho do úst.

„Ray, to nemus...“

„Nemyslel sis, že tě přece nechám neukojeného, že?“ usmál se.

Noah zahanbeně odvrátil oči, ale nakonec se k němu pohledem vrátil. Bylo neskutečně rajcovní ho pozorovat. Prohnul pánev. Snažil se odtáhnout, ale nedovolil mu to.

Slastně se olízl a vstal.

„Hmmm,“ zamumlal a tón jeho hlasu mluvil za vše. Naposledy ho políbil a vylezl ze sprchy. Noah ho následoval.

Milování si ještě zopakovali v posteli a pak vedle sebe vyčerpaně usnuli.

Noah se probudil jako první. Uvědomil si, že je to poprvé, co spolu zůstali celou noc. Venku začínalo svítat a Raymond ho držel v náručí. Opatrně se otočil, aby mu viděl do tváře. Nemělo smysl si něco nalhávat. Jak tak hleděl na jeho klidný obličej, věděl, že je ztracený.

„Miluji Tě,“ zašeptal bezhlesně a pohladil ho po tváři. Jak se to jen mohlo stát? Kdy se do něj zatraceně zamiloval?

„Dobré ráno,“ usmál se Raymond, aniž by otevřel oči.

„Dobré,“ zamumlal Noah. Nedokázal odolat tomu, aby se nenatáhl a lehce ho nepolíbil.

„Hmmm, za co to bylo?“

„Prostě jen tak.“

Chtěl se mu vymanit z náručí a dojít se osprchovat. Nevěděl, kdy se vrátí Mia.

„Nikam nepůjdeš,“ zašeptal mu Raymond a přitáhl si ho blíž. „Máme dost času, Miu přivedou někdy pozdě odpoledne.“

A Noah, ačkoliv věděl, že by to neměl dělat, se k němu přitulil a usnul.

„Vstávej ospalče, snad nechceš proležet celý den?“ šeptal mu do ucha a on se jen otočil na druhou stranu. „Máš tady snídani do postele,“ lákal ho Raymond. To ho spolehlivě probralo.

„Snídaně do postele?“ zamumlal a podíval se na něj jedním okem. „To je to největší klišé!“

„No pokud se to pánovi nelíbí,“ bručel uraženě a chystal se odejít i s tácem, co nesl. Rychle ho chytil za ruku.

„Ale je to nádherné klišé,“ ujistil ho s úsměvem. Jen mě nutí se do Tebe ještě více zamilovat.. „A teď pojď sem ke mně, dáme si snídani spolu.“

Raymond se nenechal dlouho pobízet a vlezl si za ním. Společně se najedli. Položil tác na zem a přitáhl si ho do náruče. Noah se opřel hlavou o jeho rameno a spokojeně zamručel. Bylo mu nádherně. Zvykl by si na to probouzet se vedle něj.

Prudce se napřímil. Vyděsily ho vlastní myšlenky. Takhle by na ně neměl myslet.

„Copak?“ optal se Raymond.

„Nic. Jen jsem si vzpomněl, kolik mě doma čeká neopravených písemek. Budu muset jít,“ vyhrkl a vyškrábal se z postele. Muž v ní na něj nechápavě hleděl. Co to do něj najednou vjelo?

„Copak to nemůže počkat ještě chvilku?“

„Ne, ne,“ zavolal na něj již z obýváku. Věděl, že pokud ho teď nezastaví, tak mu prostě uteče. Rychle se rozběhl za ním, nedbaje na to, že je stále nahý.

„Počkej, Noahu!“ zastavil ho těsně předtím, než otevřel dveře. Pro jistotu se o ně opřel dlaněmi. „Co se stalo? To tě tak vyděsila malá snídaně?“ nechápal.

Ty! Vyděsil jsi mě Ty a pocity, které ve mně vyvoláváš! „Ne, opravdu jen musím opravit ty písemky,“ zahuhlal sotva slyšitelně.

„Kecy! Podívej se na mě Noahu!“

Přinutil se otočit a zadívat do těch nádherných očí. Raymond ho chytil za bradu a lehce políbil. Měl pocit, že už to víc nevydrží.

„Co ke mně cítíš, Raymonde?“ vyhrkl. Viděl, jak ho tou otázkou zaskočil. Smutně se pousmál, něco takového jistě neočekával. Proč by měl něco cítit k člověku, kterého má jen na sex?

„Noahu?“

„Promiň!“ usmál se statečně. „Já už v tom nedokážu pokračovat. Prosím nezlob se na mě!“ Rychle ho odstrčil a vyběhl ven. Raymond za ním zmateně hleděl. Co to mělo znamenat? Chtěl se za ním hned vydat, ale jako naschvál se zrovna vrátili s Miou.

 

„Strýčku?“ oslovila ho dívenka před spaním.

„Copak, srdíčko?“

„Víš, že je pan učitel nemocný? Už týden nebyl v práci,“ referovala mu.

„Skutečně? Jistě je jenom nachlazený,“ ujistil ji, ale nebyl si tím tak jistý. Celý ten týden ho neviděl. Ne že by se za ním nesnažil dostat. Bušil na dveře vytrvale, až nakrknul pár sousedů, ale on mu prostě neotevíral. Ačkoliv moc dobře věděl, že je uvnitř.

„Pročpak mi to říkáš, Mio?“

„Protože u nás už dlouho nebyl. Stýská se mi po něm,“ fňukla. To mě taky, zlatíčko.

Zarazil se. Ano, byla to pravda. Chyběl mu. Chyběla mu jeho společnost, jeho hlas, jeho doteky. To jak se smál, když mu dívenka řekla nějaký vtip. Nebo jak vyslovil jeho jméno, když se spolu milovali. Ano, ze začátku šlo opravdu jen o sex. Přitahoval ho tak intenzivně, že ho prostě musel mít.

Ale jak měsíce ubíhaly, začalo mu na něm vlastně záležet. Líbily se mu společné chvíle strávené s ním a s Miou. Zvedl mobil a zavolal Lucindě. Bylo osm večer, pátek, doufal, že bude dívka doma. Naštěstí byla a více než ochotně (ještě aby ne, za ten balík peněz, co jí nabídl) za několik minut zvonila u jejich dveří.

„Zlatíčko, bude tady s tebou chvilku Lucinda, já musím jít něco zařídit, tak buď hodná ano?“ Nedostalo se mu žádné odpovědi a při pohledu na postel, zjistil, že Mia usnula. Pohladil ji po vláskách, zaplatil Lucindě a vystřelil z bytu jako šipka.

Ani se neobtěžoval jít znovu bušit na jeho dveře. Rozhodl se, že to zkusí přes správce. Když mu dostatečně vysvětlí svou obavu o Noahův život, možná mu odemkne náhradním klíčem. Překvapilo ho, že to nedalo ani moc námahy ho přesvědčit. Bude o tom muset promluvit s radou domu, ale to později. Teď se mu to nesmírně hodilo.

Tiše vklouzl do bytu a první co uviděl byl Hiri s vodítkem v tlamě.

„Ahoj, Hiri,“ klekl si a podrbal ho za ušima. „Copak se stalo páníčkovi, nechodí s tebou ven?“

Psík štěkl, zřejmě na souhlas.

„Hiríííííí!“ ozvalo se opile z obýváku. „Buď tiše! Slibuji, že s tebou zítra už opravdu na procházku půjdu!“

Raymond se na psa podíval a uvědomil si, že mu to asi slibuje už značnou dobu. Tiše přešel do pokoje. Kolem pohovky se válelo několik plechovek piva a Noah zrovna notně nasával z flašky vodky. Několika kroky k němu přešel a vzal mu jí z ruky.

„Co to tady vyvádíš?!“ vyjel ostře.

„Piju! Nevidíš?“ zamumlal a natáhl se po flašce, kterou mu vzal. Nicméně ztratil rovnováhu a přistál rovnou na Raymondovi. Vyčítavě na něj hleděl. „Copak se mi musíš cpát i do alkoholických halucinací?!“ zasyčel.

„Proč tady takhle nasáváš? Prý už jsi nebyl týden ve škole!“

„Co je ti po tom? Jsem prostě pitomec víš? Zamiloval jsem se do tebe, zatímco pro tebe je to jenom sex. Taky mě to bavilo, vážně, jsi úžasný milenec. Jenže mi to nestačí. Začal jsem v tom vidět něco víc. Nu, nejsem k smíchu?“ vysmíval se sám sobě v domnění, že je to skutečně jen halucinace.

Chytil ho za bradu a navzdory tomu, že příšerné páchl, ho políbil.

„Nejsi k smíchu. Ve skutečnosti jsi k pomilování, Noahu,“ zašeptal mu a vyškrábal se i s ním do sedu. Objal ho kolem pasu. Cítil, jak ztuhl, protože mu došlo, že Raymond není halucinace.

Upřel na něj vyděšené oči.

„Nedívej se tak vylekaně, Noahu,“ usmál se na něj.

„Já... já..“ koktal učitel a snažil se vymanit z jeho sevření. „Omlouvám se, vím, že nechceš náš vztah posunout mimo postel. Neměl jsem tolik pít,“ prohrábl si zoufale vlasy.

„Jsi snad nějaká vědma? Jak můžeš vědět co chci? Protože donedávna jsem to nevěděl ani já sám, Noahu. Ale víš co?“

„Co?“ šeptl sotva slyšitelně.

„Už to vím. Chci Tebe. Nejen ve své posteli, ale i ve svém životě. Takže jsem rád, že ses do mě zamiloval a rozhodně mi to nepřipadá směšné. Protože i já se zamiloval do Tebe.“

Noah k němu vzhlédl. V očích se mu odrážel úsměv. Sklonil se k němu a znovu ho políbil. „Smrdíš,“ zabručel a dočista tak zničil Noahovo vzrušení. „Nejdřív sprcha!“ přikázal nekompromisně a vytáhl ho na nohy. „A neboj se, milerád ti pomohu,“ zašeptal mu do ucha, když za nimi zavíral dveře koupelny. Noah se slastně zachvěl při představě věcí následujících.

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Paráda.

(Karin, 2. 8. 2017 22:21)

To bylo tak krásné moc dík.

Paráda.

(Karin, 2. 8. 2017 22:20)

To bylo tak krásné moc dík.

:)

(Wierka, 14. 9. 2015 10:19)

super povídka, klidně by mohlo být pokráčko :)

Skvělá povídka!

(Janpis, 2. 5. 2015 19:47)

Skvělá povídka, děkuji! :)