Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cupid

21. 9. 2017

Zdravím Vás dámy a možná i pánové, 

zde je mnou slibovaná povídka. Jasně, je to trošku později než bych předpokládala, ale prostě jsem se k tomu dřív nedostala. V prvé řadě samozřejmě doufám, že se Vám bude líbit, protože dost záleží na Vás. Chci totiž vědět, jestli máte zájem o pokračování a nebo mám povídku nechat takhle uzavřenou. Zvolte si svůj konec. :) 

Ráda bych povídku věnovala ANGIE. Děkuji za Tvou stálou přízeň. :) A samozřejmě i za Vás ostatních. A teď už si užijte čtení a zamilujte si (stejně jako já) Xaviera a jeho cupida. :) 

 

 

Ten chlap na protější lavičce ho znervózňoval. Byli na dětském hřišti a on tu očividně neměl sebou žádné dítě. A taky z něj už několik minut nespustil upřený pohled, takže pedofil to zřejmě taky nebyl.

Proč na mě sakra tak upřeně zírá? pomyslel si Xavier a musel se nutit, aby se nezačal ošívat. Rychle se zadíval, kde je jeho synovec Sean, ale stále na sobě cítil ty oči. Nemělo smysl si cokoliv nalhávat. Ten chlap byl kus. Kradmo k němu zalétl pohledem. Černé vlasy se mu lehce vlnily těsně nad límcem trika, šedé oči pronikavě hleděly na Xaviera (proboha on ani nemrkal!) a tělo taky jedna báseň. Nebyl extra nabušený, ale nějaký ten pekáček určitě taky schovával.

Vyskočil jako když ho píchne. Je na tom vážně zle, kdy hodnotí nějakého pošuka na dětském hřišti, i když je to sexy pošuk.

"Seane!" zvolal a jeho směrem se otočil sedmiletý blonďatý kluk.

"Ano, strejdo Xavi?"

"Jdeme domů."

"Nééééé," zakňoural klučina, ale už k němu poskakoval. Chytil ho za ruku.

Usmál se na něj. "Mamka by byla smutná, kdyby přišla z práce a tys jí nedal pusu."

Chlapec důležitě přikývl a společně odešli z hřiště. Xavier si nemohl pomoci a ještě naposledy se ohlédnul. Muž byl ale pryč. Nevěřícně zamrkal. Kde sakra je?

Sean ho zatahal za ruku a on se rychle vzpamatoval. Cestou se ještě stavili v cukrárně a Xavier se nemohl zbavit pocitu, že je někdo sleduje. Co chvíli se otáčel, až z něj chudák Sean byl nervózní a začal popotahovat. Oddechl si, když ho konečně předal matce. Chvilku klábosil se sestrou Selenou, ale pozvání na večeři odmítl. Těšil se domů do své prázdné postele. No dobře, zase tolik se netěšil.

Nakonec se rozhodl, že se raději projde, než aby si bral taxi. A opět se vrátil pocit, že ho někdo sleduje. Co chvíli se ohlížel, ale nikdy nikoho neviděl. Připadal si jako paranoidní idiot. Jenže ve chvíli, kdy si chtěl cestu zkrátit přes jednu postranní uličku, zaslechl za sebou kroky.

Tentokrát se prudce otočil a uviděl ho. TOHO chlapa z hřiště. Sledoval ho? Proč proboha? A zase na něj tak soustředěně hleděl. Stáhl se mu žaludek. Chce ho okrást nebo co?

"Varuju tě, umím karate!" zavolal, když se k němu muž pomalu přibližoval. Nebyla to jen planá výhružka, opravdu ho uměl. Měl dokonce černý pásek. Jenže teď měl pocit, že to všechno kompletně zapomněl.

Muž se však jenom zasmál. Byl to příjemný zvuk. Jako by ho opravdu pobavil. Kdo ví proč se Xavier díky tomu trochu uklidnil. "Já vím," promluvil tichým, hlubokým hlasem, který ho rozechvěl. A jeho klid byl ten tam.

"Co ode mě chceš?"

"Lásku," odpověděl ten chlap a Xavierovi spadla brada. Zíral na něj neschopen slova. On ho kurva chce znásilnit?!

"To teda rozhodně ani náhodou!" zavrčel a postavil se do bojové pozice. Muž se klidně zastavil před ním a hleděl na něj. Byl vyšší jen asi o pět centimetrů, takže měl lehce sklopené oči, kterými ho zase tak soustředěně sledoval.

Xavier rychle o několik kroků ustoupil, ale on ho následoval. "Jdi sakra do prdele!" vyjel na něj a pak se zarazil, páč to v podstatě vyznělo jako pozvání.

Muž se opět zasmál. Četl v něm jako v otevřené knize, ale o nic se nepokusil. Jen zvedl ruce dlaněmi vzhůru. "Špatně jsi mě pochopil. Já ti nehodlám poskytnout lásku. Mám ti ji pomoc najít."

"Cože? Zbláznil ses člověče?"

"Ne. Jsem cupid. Pomáhám lidem najít jejich spřízněné duše."

Xavier zamrkal. Pak ještě jednou. A pro jistotu do třetice. Ten chlap tam pořád stál a mírně se usmíval. Jo, pomyslel si, je to cvok. Totální magor. A pak se prostě rozesmál. Smál se tak, až mu stékaly slzy a lámal se v pase.

"To... to je... je nějaká...," snažil se popadnout dech, "skrytá kamera?" řehtal se jako kůň. Muž nic neřekl, jen vyčkával až se uklidní. Setřel si slzy a narovnal se.

"Byl jsi vybrán, abych ti pomohl najít lásku. Jsi příliš dlouho sám."

"Prostě se neobjevil ten pravej," zamumlal Xavier tiše. V duchu se za to pokáral, tomu chlapovi do toho nic nebylo. Přesto měl potřebu se bránit.

Pousmál se. "A jak pak bys to poznal? S nikým jsi nebyl na rande už tři roky."

Xavier vytřeštil oči. "Jak sakra tohle víš?"

"Jsem cupid, mám určitý přehled." 

"No to vidím," zamumlal si spíš pro sebe. "Jestli jsi cupid, kde máš luk a šípy?" posmíval se, aby odvedl pozornost jinam než k jeho samotě. To téma se mu rozhodně nelíbilo.

Protočil oči v sloup. "To jsou jen báchorky, které jste si o nás navymýšleli," zabručel. No to teda sakra jo. Kdo mohl tušit, že jsou cupidi (ježíš on o něm takhle vážně přemýšlí) ve skutečnosti tak strašně sexy?

"A jak si představuješ, že mi najdeš toho pravého?" zeptal se a povytáhl obočí.

"Opravdu to chceš probírat tady?" Do uličky se pomalu všoural jakýsi bezdomovec a teď je nepokrytě pozoroval, zřejmě přemýšlel, co by z nich mohlo kápnout.

"K sobě domů tě rozhodně nepustím. Jsi cizí chlap!"

Teď pro změnu cupidovo obočí vystřelilo vzhůru. "Kdybych chtěl mohl jsem tam na tebe počkat. Můžu ti dokázat, že mluvím pravdu." Popošel k němu blíž, téměř se dotýkali špičkami bot. Xavier zatajil dech.

Uchopil ho za ruku a zavřel oči. Xavier ho zvědavě pozoroval, ale pak v jeho mysli vybuchly obrazy. Viděl všechny své vztahy, ale ne svým pohledem. Byl to cupidův náhled. Viděl takové detaily, které nikdo nikdy neznal.

Vytrhl se mu a opět o krok ustoupil. "To taky může dokázat, že jsi prostě jen úchylnej stalker!" vyhrkl, ale v hloubi duše věděl, že to není pravda. Jak by mu pouhým dotekem asi mohl do hlavy zasadit ty obrazy?

Povzdechl si. "Nejspíš to budeš muset risknout. Ale jedno ti říct můžu," odmlčel se, jen tak pro efekt, "tvůj šéf je stoprocentně hetero, je načase začít pokukovat po někom jiném."

Spadla mu brada. Jen na něj zíral. Jak tohle do prdele mohl vědět? "Jdeme," zavrčel nakonec, protože bezdomovec se odvážil popojít několik kroků blíž a zřejmě si chystal řeč typu "dejte mi chlapci nějakou drobnou" a na to teda rozhodně neměl náladu.

Vyrazil směrem ke svému bytu ani se neohlédl. Věděl, že jde za ním.

 

Když se mu usadil v křesle v obýváku, snažil si srovnat myšlenky. "Takže?" povytáhl nakonec obočí. "Co kdybychom začali tím, jak se jmenuješ? Protože ty moje jméno očividně znáš."

"Můžeš mi říkat Coope."

"Což ale není tvé pravé jméno," podotkl.

"Ne," potvrdil cupid. Jeho pravé jméno bylo Siberius. Jenže to mu nesměl prozradit. Xavier by nad ním získal určitou moc a to nemohl dovolit. Krom toho to bylo proti Kodexu.

"Dobře tedy, Coope, jak mi hodláš najít toho pravého?" Xavier musel přiznat, minimálně sám sobě, že je zvědavý. Pořád to mohl být nějaký potrhlý vtip, ale co když ne? Samota je zlá, no ne? Tak jestli mu nabízejí až takovouhle pomoc, byl by hlupák, kdyby po ní neskočil.

"Nejdřív musíme zjistit, jak si ho představuješ ty," poučil ho a Xavi se pokusil zamyslet. Jak by měl vypadat dokonalý mužský pro něj?

"Nemám konkrétní představu. Myslím, že pokud na někoho takového narazím, poznám to."

Coopovo obočí se stáhlo, jak se soustředěně zamračil. "Tos mi to teda moc neulehčil," zamumlal spíš sám k sobě a Xavier náhle zjistil, že se zubí od ucha k uchu. Asi mu udělalo radost, že to nebude mít Coop tak lehké, jak si myslel.

"Jedno bych ale věděl," pronesl tiše a ty neuvěřitelné stříbrné oči se na něj upřely. "Musí se mi z něj rozbušit srdce." Buch, buch.

Coop na to nic neřekl. Srovnával si to v hlavě. To tedy není moc konkrétní požadavek, sakra. A to si říkal, jak to bude snadné. Očividně ne. Ale co. Už dlouho nebyl ve světě lidí, tak si to může užít.

"Zítra tedy vyrazíme na lov," usmál se a vstal. A pak naprosto samozřejmě vyrazil do druhé ložnice, kterou tu Xavier měl.

"Kam si jako myslíš, že jdeš?" vyhrkl za ním.

"Spát a ty?" prohodil přes rameno a zmizel v pokoji. Xavier nevěděl, jestli za ním vlítnout, jak hysterka a pokusit se ho vyhodit, nebo si prostě jít lehnout do své ložnice. Široké zívnutí bylo pro druhou možnost.

Pokrčil rameny a vyrazil do koupelny, aby si dal rychlou sprchu. Únava z celého dne na něj dopadla a sotva položil hlavu na polštář usnul.

 

Druhý den ho probudila vůně slaniny a kávy. Nejprve zmateně přemýšlel, kdo mu to dělá snídani. Došoural se do kuchyně a uviděl u sporáku Coopa. "Dobré ráno," pozdravil ho.

Cupid se otočil a zamával vařečkou. "Dobré."

"Ty umíš vařit?" povytáhl obočí.

"Jen tohle," usmál se. Xavier pokrčil rameny a sedl si ke stolu. Natáhl se po hrnku s kávou a upil. Slastně přivřel oči. Patřil k těm, co si ráno bez kafe nedovedou představit, takže to že už stála na stole bylo příjemné. Na to by si dokázal snadno zvyknout.

Pohledem zalétl ke Coopovi, který ho tiše pozoroval. Ty jeho upřené pohledy ho znervózňovaly, ale pochopil, že zřejmě nic neznamenají. Pozoroval ho už takhle i na té lavičce a rozhodně to nebylo proto, že by ho Xavier přitahoval. Což byla možná trochu škoda. Rychle sklopil oči k hrnku, aby nebylo vidět, že ho to mírně zklamalo.

"Vše v pořádku?" zeptal se Coop, když před něj postavil talíř se snídaní.

"Samozřejmě. Tak jak si představuješ dnešní lov?" Byla sobota, zalétl pohledem k hodinám a vytřeštil oči. "Ono je sedm?! Vzbudil jsi mě v sedm ráno v sobotu? Jsi šílenec?"

Coopovi se pobaveně rozsvítily oči. "Vzbudil ses sám," upozornil ho. Musel potlačit úsměv nad jeho reakcí.

"Ale ty jsi provoněl celý byt a to bylo zákeřné," zakřenil se na něj. Překvapilo ho, jak uvolněně se v jeho přítomnosti cítí. Většinou byl v přítomnosti cizích lidí dost tichý a spíše poslouchal.

Coop v obraně zvedl ruce. "Máš pravdu. Ale byla by škoda prospat tak nádherný den. Mám pro nás program, nemusíš se ničeho bát," ujišťoval ho.

"No o tom tak trochu pochybuju," zamumlal si Xavier. A pak šokovaně vytřeštil oči, když na něj Coop vyplázl jazyk.

Cupida samotného jeho vlastní chování dost překvapilo. Nebylo to poprvé, kdy ho vyslali za vyvoleným, který ho mohl vidět, aby mu našel stálého partnera. Nikdy se ale v jejich přítomnosti necítil tak uvolněně. Spokojeně. Vyděsilo ho to k zbláznění. Vztah s lidmi nebyl dovolený a bylo to přísně hlídáno. I teď v podstatě věděli o každém jeho kroku. Jen jeho nejniternější myšlenky zůstaly skryty. A on se musel postarat o to, aby to tak zůstalo.

Toho dne se vydali do parku. Největšího ve městě, kde se přes den pohybovalo neuvěřitelné množství lidí. Takže tam byl nejlepší výběr. Posadili se na lavičce, každý s kornoutem vanilkové zmrzliny z nedalekého stánku a začali pozorovat potenciální budoucí partnery.

Coop velice rychle zjistil, že má Xavier jeden zásadní problém. Pokaždé, když ukázal na nějakého muže, který se mu líbil, byl heterosexuální. Asi k němu vysílali nějaké silnější vlny, než homosexuálové. Už asi chápal proč je tak dlouho sám.

"Co tenhle?" kývl nenápadně na běžce, který se k nim blížil zleva.

Xavier se otřásl. "Má růžovou čelenku!"

Cupid se proti své vůli zasmál. "Ty prostě odmítáš kohokoliv, u koho je poznat, že je homosexuál." Otočil se k němu a vážně se na něj zadíval. "Proč? Stydíš se za svou orientaci?" Prohlédl si ho. Xavier byl mimořádně pohledný muž. Nemyslel si, že by měl problém se s kýmkoliv seznámit, jen kdyby jim dal šanci. Pískové vlasy měl střižené tak, že se dal utvořit módní rozcuch, což bylo praktické hlavně ráno, zelené oči svítily jako dva reflektory a bylo v nich poznat, že majitel má smysl pro humor i inteligenci (tyhle dvě vlastnosti obvykle nešly ruku v ruce). Výraznou spodní čelist i bradu dokonale doplňovaly plné rty. A přesto byl sám.

"Nestydím se za ní. Teď už ne. Ale dřív jsem se styděl. Hodně. Snažil jsem se ji skrývat, nechtěl jsem být zženštilý," vysvětloval potichu své důvody.

"To chápu," kývl Coop.

"Proto mi zřejmě nepřijde atraktivní někdo, na kom je orientace hned poznat. Nemusí ji přece křičet do světa."

Mlčky si ho prohlížel. "Takže hledáme spíše někoho, kdo svou orientaci skrývá?"

"Ne," zavrtěl hlavou. "Nemám problém se s někým veřejně držet za ruku, nebo ho políbit. To většinou mívají ostatní. Nechci, ale někoho, kdo chodí v růžové barvě, ačkoliv přiznávám, že na několika mužích může být sexy, nebo mluví jako by měl permanentně koule ve svěráku. Omlouvám se za ten výraz."

"Nemusíš. Vím přesně jak to myslíš."

"Zamlouval by se mi někdo jako ty," pronesl náhle po chvíli ticha Xavier a Coop byl rád, že už nemá zmrzlinu, protože by se s ní právě udusil.

"Jako já?" vytřeštil oči. To bylo nebezpečné.

"Ano," kývl rázně. Víc to ale nerozváděl a Coop doufal, že to neznamená, že se mu líbí. Musí se dívat po okolí. Rychle odvedl jeho pozornost tím, že nenápadně ukázal na dalšího muže. Dočkal se dalšího zavrtění hlavou.

 

"S tebou to teda rozhodně nebude jednoduché," zabručel Coop, když seděli v Xavierově obýváku a pili kávu. Byl tady už týden, ale ať ukázal na jakéhokoliv muže, vždy ho Xavier odmítl. Obden chodili do toho parku, ale zatím bez úspěchu.

"Promiň," zamumlal Xavier, protože ho to opravdu mrzelo. Chtěl si někoho najít. Opravdu chtěl. Nebavilo ho být sám. Líbilo by se mu se s někým zase probouzet, chodit na procházky, mít sex, proboha. Ale očividně byl příšerně vybíravý.

"Nemáš se za co omlouvat. Myslím, že by bylo velice zvláštní, kdybychom ti našli někoho hned první den nebo týden. To bych se považoval opravdu za mistra a to skutečně nejsem."

"Už jsi takhle někomu pomáhal?" zeptal se zvědavě.

"Ano. Většinou o nás nevíte. Nevidíte nás. Ale pomáhám stále," usmál se.

"I mě už jsi někdy pomáhal?"

"Ne," zavrtěl hlavou. "Přidělili mi tě poprvé."

"Jak to bude probíhat zítra?"

"Zítra? My jsme ale ještě neskončili," usmál se na něj. Xavier povytáhl obočí. "Půjdeme do klubu," vysvětlil Coop.

"Ach ne," zasténal Xavier.

Ve skutečnosti se docela těšil. Nebyl ten typ, co by do klubů chodil sám, proto už v žádném nějaký ten měsíc nebyl. Nebude si připadat tak trapně, když bude mít vedle sebe Coopa. Pak se na něj podíval. No jestli s ním bude takový atraktivní týpek, tak nebude mít moc šancí. Řekl to. Myslel to jako žert, ale Coopova reakce ho překvapila.

"Jsi velice atraktivní muž, Xaviere, myslím, že se nemáš vůbec čeho bát. Nejednomu muži v klubu se z tebe rozbuší srdce," pronesl velice vážně. Vlastní zběsilé bušení srdce raději ignoroval.

Xavier si ho mlčky prohlížel. Nevěděl, co na to má říct. Co si myslet o tom upřeném pohledu, který na něj Coop upíral.

Vyskočil z křesla. "Tak to bych se měl jít připravit!" pronesl vesele a zmizel v ložnici. Coop mu ani nestihl odpovědět. Pokrčil rameny a i on se šel připravit. Nikdo neočekával, že by se tady měl zdržet déle než měsíc, ale pro jistotu si přinesl nějaké své věci. Nyní přemýšlel, co si do klubu oblékne.

Nebyl úplně "mimo" civilizaci, ačkoliv do světa lidí se dostal jen velmi málo. Proto si to většinou užíval. A většinou se mu povedlo najít ideální partnery pro ty, které si zvolil. Věřil, že se mu to povede i s Xavierem. On sám nikdy nezažil pocit zamilovanosti. Teoreticky o tom věděl vše. Prakticky vůbec nic. Proto ho zrychlené bušení srdce v blízkosti Xaviera tak vyvádělo z míry. Nikdy se mu to nestalo. Předpokládal však, že je to spíše z nervozity z toho, aby to nezvoral. Přece jenom Xaviera vybralo orákulum, v jehož odrazu se Xavierovo jméno objevilo.

Když se sešli v obýváku, oba na sebe chvilku jen mlčky zírali. Oba byli zatraceně sexy a vzájemně si to uvědomovali. Xavier ocenil jeho bílé tričko, které zvýrazňovalo ty břišáky o kterých prostě od začátku věděl, že je má. Černé kalhoty byly volnější a dodávali mu ležérní styl. Vlasy si očividně jen prohrábl rukou, takže vypadal jako kdyby vylezl z postele. Fajn, s tímhle mám jako soupeřit? pomyslel si.

Coopovi se zase zamlouvalo jeho bílé tílko doplněné rozepnutou tmavě vínovou košilí a tmavé džíny. Měl pocit, že se na něj slétnou jako vosy na med. Tohle by mohlo být úspěšné.

Cestou do klubu se nakonec rozhodl, že se před zraky ostatních skryje. Bude ho vidět jen Xavier a uvidí se, jak to půjde.

"Hm," zamumlal jen Xavier, když mu plán oznámil.

Zamračil se nad tím tónem. "Co se děje?"

"Nerad chodím do klubu sám. A takhle...," pokrčil rameny. Bude to vlastně jako by tam sám byl, protože si těžko bude povídat s neviditelným cupidem, kterého vidí jen on. Pravděpodobně by ho eskortovali do nejbližšího blázince, o což rozhodně nestál. Nakonec ale stejně nedostal na vybranou. Coopa očividně nikdo jiný neviděl.

Cupid ho nechtěl příliš rozptylovat, a tak se postavil do vzdáleného rohu, kde byla největší tma (divoce líbající se dvojice o kousek dál se snažil nevšímat) a sledoval Xaviera, který se usadil u baru. Objednal si pivo a otočil se tak, aby viděl na parket, kde se svíjela většina návštěvníků klubu. Jen málo jich sedělo u okolo stojících stolů nebo u baru.

Coop okamžitě postřehl muže, který se na Xaviera zaměřil. Vzpomněl si na jejich rozhovor v parku a pomyslel si, že tenhle nemá šanci. Měl růžovou košili a vypadal velice ehm.. zženštile. Xavier k němu vysílal naprosto jasný signál, že nemá zájem. Evidentně mu to došlo.

Čím víc se ale večer nachýlil, tím silnější byly signály nezájmu z Xavierovy strany. Coop to nechápal. Působil uvolněně, ale něco v držení jeho těla všechny odrazovalo. Jako by to prostě dělal podvědomě. Držel si lidi od těla.

Rozhlédl se kolem. Nikde nikdo, tak se rychle zviditelnil a vyrazil za Xavierem. Položil mu ruku kolem ramen. "Nazdar, fešáku," promluvil dost nahlas, aby ho slyšeli lidi okolo.

Xavier na něj v prvním šoku vytřeštil oči, ale vzápětí mu došlo, o co mu jde a usmál se. Coopovi poskočilo srdce, ale nevypadl z role. "Na co tě můžu pozvat?"

Xavier pozvedl sklenici s pivem a Coop kývl na barmana. Téměř okamžitě před nimi přistály dvě sklenice. Cupid si dobře uvědomoval, soustředěný pohled, který barman vyslal jeho směrem. Neměl chuť s někým flirtovat, tak na něj prostě zavrtěl hlavou. Barman pochopil a šel lovit jinam.

Společně si přiťukli a začali klábosit o pitomostech.

Pro ostatní to byl signál, že Xavier asi nebude tak chladný, jak se zdá a začali se pomalu stahovat jako žraloci kolem oběti. Cítil, jak se Xavier napjal a lehce ho stiskl.

Jeho dotek ho uklidnil a opět se uvolnil. V přítomnosti žádného z těch chlapů se takhle v pohodě necítil a uvažoval, co je s ním sakra špatně. Nakonec se mu podařilo s pár z nich zapříst jakýs takýs hovor, ale žádné uspokojení mu to nepřinášelo. Zalétl pohledem ke Coopovi, ale ten jako by se ztratil.

Ve skutečnosti se vrátil zpátky na své původní místo, opět neviditelný pro ostatní. Byl docela spokojený s vývojem večera a uvolněně se usmíval.

"Copak tady děláš tak sám?" ozvalo se náhle vedle něj a on sebou trhl. Vůbec si neuvědomil, že se jeho maskování vypnulo, dokud se o zeď neopřel ten barman. Zřejmě střídání směny.

"Stojím," odpověděl. Stále po očku sledoval Xaviera a doufal, že ho prostě nechá na pokoji.

"A jméno mi prozradíš?" dotíral dál očividně rozhodnutý se nenechat jen tak odbít. Coop k němu stočil pohled.

"Neprozradí," ozvalo se náhle vedle nich a Xavier ho objal kolem ramen. Překvapeně mrknul, ale nic nenamítal. Barman je oba přejel pohledem. "Jo tááák," protáhl a zmizel v davu na parketu.

"To jsi nemusel," namítl Coop tiše. "Zbavil bych se ho."

"O tom nepochybuju," mrknul na něj Xavier a usmál se. "Ale už bych rád šel domů, pokud by ti to nevadilo. Byl to docela dlouhý den," zívnul. Coop jen kývnul a společně vyrazili k východu.

"Tak kolik pozvánek na rande jsi dostal?" vyptával se, když seděli v taxíku.

"Nooo... vlastně jen jednu," zazubil se Xavier a zatvářil se tajemně. Coop povytáhl obočí, ale nic jiného k tomu jeho společník už nedodal.

Sotva se za nimi zabouchly dveře, oba se vytratili do pokojů. Cupid by rád zhodnotil celý večer, ale Xavier byl očividně unavený, tak se rozhodl, že se ho na podrobnosti vyptá ráno. Nemohl však usnout, tak se přesunul do obýváku v naději, že tam najde něco k pití. Překvapeně se nadechl, když tam našel Xaviera.

Ten k němu otočil hlavu a tázavě povytáhl obočí. "Nemůžeš spát?" zeptal se tiše.

Pokrčil rameny. "Možná?"

Xavier kývl naproti sobě na pohovku a nabídl mu svou lahev s pivem. Cupid na okamžik zaváhal, ale pak ji uchopil a napil se. Aniž by otřel hrdlo. Zaslechl, jak se Xavier prudce nadechl a zalitoval toho. Bylo na tom cosi intimního, dokonce více než polibek. Nakonec pokrčil rameny a podal mu lahev zpátky.

"Proč nespíš ty?" zeptal se Coop a zkoumavě se na něj zadíval.

Pokrčil rameny a zvedl mobil, na kterém svítila nová zpráva. Cupid pochopil. Psal si s tím novým objevem. Ve tři ráno. Vypadalo to, že ho opravdu zaujal. Coop se snažil ovládnout trhnutí. Co to bylo za pocit, který jím projel? Měl se radovat z toho úspěchu. Samozřejmě, že to ještě neznamenalo, že spolu skončí a budou šťastní až do smrti, ale rozhodně to byl začátek. Tak proč to bylo tak nepříjemné.

Navenek se však zasmál. "Ach tak," pronesl uvolněně. "Zdá se, že jsi ho zaujal," mrkl na něj.

"Na zítra jsme si domluvili rande," přikývl Xavier a Coop zaťal nehty do dlaně. Co se to s ním dělo? Rychle se zvedl.

"No nic, půjdu se pokusit usnout. Dobrou noc, Xaviere," zamumlal a rychle zmizel v pokoji pro hosty, který si pro sebe zabavil.

Dlouhou dobu zíral na zavřené dveře a snažil se pochopit, proč necítí radost či nervozitu. Nemělo by to tak být? Neměl by se těšit na zítřejší rande, pociťovat nervozitu z toho že se bude blíže seznamovat s velice pohledným mužem, který o něj projevil zájem? Přesto necítil nic. Jeho srdce zůstávalo klidné. Dokud se jeho myšlenky nestočily ke cupidovi.

 

Ráno se probudil se ztuhlým krkem a podrážděný. Podařilo se mu usnout v křesle. Po Coopovi nebylo ani památky. Dveře do pokoje, který obýval však byly otevřené, takže buď odešel nebo byl někde v bytě. Zaslechl zvuk sprchy a vyschlo mu v krku. Jistě, proč by se nemohl vysprchovat.

Ta představa v něm vyvolala hned několik pocitů najednou. Prohrábl si vlasy a zabořil tvář do dlaní.

"Dobré ráno," ozval se Coop ode dveří koupelny. Xavier ztuhl a neodvážil se vzhlédnout. Jeho představivost mu ale cupidova vykreslila do nejmenších detailů, včetně ručníku kolem jeho štíhlých boků. Ovládl zasténání a zvedl hlavu. Coop byl plně oblečený a zvědavě na něj hleděl.

"Dobré ráno," zahuhlal Xavier a snažil se předstírat, že má kocovinu.

"Přehnal jsi to s pitím?" zasmál se Coop.

"Tak nějak," zabručel a vstal. Rozvážně vykročil ke koupelně, rozhodnut dát si pořádně studenou sprchu. Prošel kolem Coopa a aniž by si uvědomil, co dělá se zhluboka nadechl. Voněl přímo božsky. Srdce mu prudce zabušilo o hrudní koš. Rychle zaplul do vykachličkované místnosti a zabouchl za sebou dveře.

Cupid se vyčerpaně opřel o dveře. Jeho vlastní srdce se zběsile rozbušilo ve chvíli, kdy uviděl Xaviera s hlavou v dlaních. Vypadal tak neuvěřitelně zranitelně, že ho stálo veškeré sebeovládání, aby k němu nepřešel a nevzal ho do náruče. Zatínal zuby, aby se ovládl.

Když se mu to konečně podařilo, vešel do kuchyně, aby udělal kávu pro ně oba. O deset minut později se ve dveřích objevil Xavier a vypadal, že je na tom o dost lépe. Zdálo se, že sprcha zabrala.

"Kafe," zasténal blaženě a vrhl se po hrnku, který mu Coop připravil na okraji linky. Vděčně se na něj usmál a pořádně si loknul. Naštěstí už nebylo horké, protože by si spálil jazyk. Cupid ho pobaveně pozoroval a opíral se přitom o parapet okna.

"Vidím, že jsi stejný závislák na kafi jako já," usmál se.

"To rozhodně," zavzdychal Xavier a posadil se ke stolu.

"V kolik půjdeš na tu schůzku?" zeptal se po chvíli mlčení cupid, aby mu připomněl, proč tady ve skutečnosti je.

Sáhl do zadní kapsy džín, které si oblékl po sprše a zadíval se na mobil. Několikrát klepnul na displej, než našel co hledal. "Ve tři máme sraz v jedné kavárně kousek odsud," odpověděl a pousmál se.

"Není třeba, abys byl nervózní," ozval se po chvíli Coop, když si všiml, jak se Xavier nepřítomně dívá před sebe.

"Nejsem nervózní," zamumlal. Bohužel to byla skutečně pravda a to ho děsilo nejvíc.  Coop to však pochopil tak, že se snaží hrát na hrdinu. Nevyvracel mu to.

Přesně ve tři dorazil do kavárny, kde měl mít s Derrylem, jak se jmenoval ten chlápek, co ho pozval, schůzku. Nepřekvapilo ho, že už tam dotyčný seděl. Nejspíš přišel o něco dřív.

Xavier čekal, že teď se to stane. Teď se mu rozbuší srdce, dlaně se zpotí nervozitou. Nic. Stále ten chladný zájem. Jediné, co ho znervózňovalo, byl cupid po jeho pravici. Rozhodl se totiž, že půjde s ním a opět bude viditelný jen jemu. Nechápal, jak to mohl dovolit. Bude tak trapné, pokud ho bude pozorovat během rande!

Nicméně žádný odpor či argument, který vznesl se nesetkal se souhlasem, a tak byli tady. Zhluboka se nadechl a vešel do kavárny. Jakmile ho Derryl uviděl, vstal a usmál se mu vstříc. Xavier zkroutil rty do něčeho, co snad mohlo být parodií úsměvu a v duchu si spílal. Tohle bylo špatně. Ve skutečnosti tady vůbec nechtěl být.

Posadil se a snažil se uvolnit. Chvíli to sice trvalo, ale nakonec se dal s Derrylem do hovoru a dokonce našli několik společných témat.

Xavier se usmíval na Derryla a upíjel ze své sklenky víno. Cítil, jak se do něj Coop  propaluje pohledem a s námahou polkl. Takhle to nepůjde, pomyslel si.

"Omluvíš mě na chvilku?" zeptal se s úmyslem promluvit si s Coopem někde v soukromí.

"Jistě," přikývl Derryl.

Rozvážně se zvedl a hodil pohledem po Coopovi, který se opíral o zeď nikým neviděný. Doufal, že jeho pohled pochopí a vydá se za ním. Vešel na pánské toalety, prohlédl jestli uvnitř někdo není a čekal. Když se otevřely dveře, doufal že se v nich objeví Coop.

Hned jak ho poznal, chňapl ho za triko a vtáhnul dovnitř. Cupid se zatvářil nechápavě a pohlédl na Xavierovu ruku na své hrudi. Ten ji rychle stáhl.

"Co se děje?" zeptal se cupid zmateně.

"Poslyš," začal Xavier a opřel se o dveře, aby je nikdo nevyrušil, "cením si toho, že jsi šel se mnou, ale už tady dál nemusíš být."

"Cože? Co se stalo? Udělal jsem něco špatně?" Je možné, že cítil, jak zběsile mi buší srdce v místě, kde se mě dotkl? pomyslel si zděšeně Coop.

"Ne, ne," ujistil ho rychle. "Jen mě znervózňuje vědomí, že sleduješ vše, co udělám."

Coop se usmál, protože pochopil. "Jistě, promiň, promiň," omlouval se. "Vůbec mi to nedošlo."

Široce se usmál, luskl prsty a byl pryč.

Xavier se několikrát zhluboka nadechl, než se rozhodl k Derrylovi vrátit.

 

Snažil se zadržet smích, když tiše odemykal dveře do bytu. Mávnutím se rozloučil s Derrylem, který trval na tom, že ho doprovodí domů. Ve chvíli, kdy ho chtěl políbit na rozloučenou, však natočil hlavu a Derrylovy rty přistály na Xavierově tváři. Ten se opilecky zahihňal a zapadl do bytu.

"Hups," zamumlal, když vpadl do náruče Coopovi. "Ahooooooj," zašveholil vesele a culil se.

Coop mu odhrnul vlasy z čela a usmál se. "Ahoj. Vypadá to, že sis to náramně užil, že?"

Xavier mu položil ruce kolem ramen a zadíval se mu do očí. Rozpustile se na něj zubil. Coopovo srdce se rozbušilo rychleji, když hleděl do jeho rozesmátých očí. "A taky to vypadá, že jsi to trochu přehnal s pitím," zamumlal si pro sebe a nenápadně ho nasměroval do pokoje. Snažil se nevnímat, jak se k němu tiskl a cítil teplo jeho těla. Párkrát se zhluboka nadechl, aby ovládl bušící srdce, které si však stejně dělalo, co chtělo.

"Jsi ze mě nervózní?" zahihňal se Xavier a Coop sebou trhl. Doufal, že si toho nebude moc pamatovat.

"Samozřejmě, že ne," zamumlal. "Musíme tě dostat do postele." Snažil se nevnímat, jak dvojsmyslně to znělo.

Xavier od něj odstoupil a sundal si mikinu. Hned po ní následovalo tričko a Coop si uvědomil, že z něj nedokáže odtrhnout pohled. Šedýma očima přejížděl po rozcuchaných světlých vlasech a nečekaně vypracované postavě. Odtrhl od něj pohled a otočil se, aby mu nechal nějaké soukromí. A aby si srovnal rozuteklé myšlenky. Musel se ovládat.

Ztuhl, když se mu kolem pasu obtočila Xavierova paže. Prsty mu roztáhl na břiše a Coopovým tělem proběhlo zachvění. Uchopil ho za zápěstí a otočil se k němu čelem. Coop spočinul pohledem na jeho zběsile se pohybujícím ohryzku, ze kterého bylo patrné, že ani Xavier není úplně klidný v jeho přítomnosti.

"Xaviere," zašeptal vyprahlými rty. Pohled mu padl na Xavierovo rameno, kde se vinulo tetování draka, jehož ocas mizel na jeho zádech. Ukazováčkem přejel po linii tetování, o kterém doteď neměl tušení. Zhluboka se nadechl a udělal krok vzad. Tohle nemohl. Sledovali ho. On nebyl ten do koho se má Xavier zamilovat. Nebo ten, kdo ho má přitahovat.

Xavier škytl a zapotácel se. Coop se rychle vzpamatoval z opojení a zaměřil se na to, aby ho dostal do postele. Ve vší slušnosti. Několika jemnými šťouchanci ho dostrkal k pelesti. Poslední dloubnutí do ramene a světlovlasý muž se svalil mezi měkké přikrývky.

"Spi sladce," šeptnul, ale Xavierovo zachrápání ho ujistilo, že dávno usnul. Opatrně se nad něj naklonil, odstínil se, aby ho neviděli jeho nadřízení a políbil ho na čelo.

 

Probudil se s třeštící hlavou a totálním oknem. Překvapeně zjistil, že je do půl těla nahý, ale džíny, které měl předešlý večer na sobě, mu zůstaly. Což mělo za následek dost nepříjemné probuzení.

Promnul si ztuhlé svaly na zátylku a prohrábl si vlasy. Do nosu se mu vetřela vůně kávy. Usmál se, když si vzpomněl na cupida ve svém bytě. Srdce se mu prudce rozbušilo, když si vybavil jeho úsměv. Protřel si oči a přejel dlaní po strništi na bradě. Vyškrábal se z postele a snažil si vzpomenout, co se včera odehrálo.

Vstal a jako první zamířil do kuchyně. "Dobré ráno," zaskřehotal a Coop se otočil. Očima rychle přelétl jeho hrudník, ale nezdržel se pohledem moc dlouho.

"Pěkné tetování," zamumlal a Xavierovy rty se roztáhly úsměvem.

"Díky." Začichal ve vzduchu. "Kafe?" Coop k němu přešel a vrazil mu do rukou hrnek kouřící tmavé tekutiny. Zbožně nasál tu vůni a měl chuť se cupidovi začít klanět. Na tohle by si vážně mohl brzy zvyknout.

"Jak ti je?" zeptal se Coop konverzačně.

"Mám pocit, že mi v hlavě buší miliony trpaslíků. A že mi někdo vygumoval celou včerejší noc."

Cupid se zasmál. Xavier si promnul spánky, ale ačkoliv to bolelo jako čert, taky se neubránil úsměvu. "Tak to vypadá, že bych měl být rád, že jsi nakonec trefil domů, že?"

"Nejspíš," souhlasil. Dopil kávu a pomalu vstal. "Půjdu se dát trochu dohromady." Zmizel v koupelně a rychle zapadl do sprchy.

Coop se ulehčeně opřel o linku a konečně vydechl. Vypadalo to, že si Xavier nic nepamatuje a to mu dodalo trochu klidu. V noci toho moc nenaspal. Převaloval se v posteli a myšlenky mu bloudily ve vedlejším pokoji. Představoval si, že leží vedle a že se ráno probudí po jeho boku. Políbí ho a pak si spolu dají kávu. Jenže tyhle myšlenky musel ovládnout. Nesměly se dostat k těm nahoře, protože by to znamenalo trest. Velice tvrdý a nemilosrdný.

Prohrábl si vlasy rukou, zůstaly mu trčet na všechny strany, ale nestaral se o to. Zaryl prsty do dlaní, aby ovládl hříšné myšlenky. Právě včas, protože se do kuchyně vrátil Xavier. "Tak co?" zeptal se.

"Jako nový." Komicky zasalutoval a Coop se uculil. "Zajdeme na oběd?"

"Nemáš něco domluveného s Derrylem?" mrkl na něj.

Xavier naklonil hlavu ke straně a probodl ho pohledem. "Upřímně si to vůbec neuvědomuji," pokrčil rameny. "Co ten oběd?"

"Nu proč ne," zamumlal Coop. "Budeš mi vyprávět, jak to probíhalo včera na tom rande."

Prohrábnul si vlasy a zašklebil se na něj.

Nakonec skončili v parku a pojídali hot dogy z nedalekého stánku rychlého občerstvení. Xavier mu vyprávěl všechno, co si dokázal vybavit z předešlého večera. Překvapeně zjistil, že si s Derrylem očividně docela rozumí. Coop se na něj usmíval a radoval se s ním. Musel se s ním radovat. Neměl žádné právo cítit bolest, která mu svírala útroby.

Po očku cupida sledoval. Srdce mu zběsile bilo, ale s Derrylem to nemělo nic společného. Během dne si vzpomněl, co se stalo v ložnici předešlé noci. Coopovy ruce na svých zádech. Coopovo tělo přitisknuté k jeho. Dokonce i to, jak mu ukazováčkem přejel po tetování. Jen ze zamlžené vzpomínky na ten dotek se mu srdce rozběhlo tryskem.

"Zvoní ti telefon," šťouchl do něj ramenem Coop. Xavier se vytrhl ze zamyšlení a roztržitě sáhnul po mobilu. Derryl.

Rychle mrkl na Coopa a přijal hovor. "Derryle," pozdravil rozjařeně. Nejspíš až moc rozjařeně. Ovládl se. "Jistě, jistě. Ano, taky se mi to líbilo. Dobře, večer by to šlo. Dobře. Měj se."

Nervózně kouknul na muže vedle sebe, ale ten se díval přímo dopředu. "Další rande?" mrkl na něj nečekaně a Xavier sebou trošku trhnul, když ho přistihl, že ho pozoruje.

"Tak nějak," zamumlal. "Zajdeme do kina."

Cupid se zazubil. "To je dobře." Lehce mu stiskl rameno. Opětoval úsměv a rozhodl se předstírat radost.

Ten večer se vrátil dokonale střízlivý, ale rozhodně ne tak veselý jako včera. Tiše odemkl a doufal, že cupid bude spát. Jenže ten seděl v obýváku a četl. Překvapeně vykulil oči. On vážně četl!

"Ahoj," pozdravil ho tiše. Vůbec si v duchu nepředstavil, že se právě vrátil z práce a on na něj čekal jen proto, aby ho mohl políbit a zeptat se jaký měl den.

Coop zvedl oči a jeho pohled zjihnul. "Ahoj, tuláku," usmál se lehce. Xavier zaryl nehty do dlaní, aby odolal nutkání k němu přejít a přitisknout se k němu. Zabořit mu hlavu do ramene a poslouchat, jak mu tiše čte. "Tak jak bylo?"

"Co to čteš?" vyhnul se šikovně odpovědi, protože nechtěl rozebírat, co se stalo. Nechtěl mu říkat, že s Derrylem už žádné jiné rande nebude. Že dokud si nenajde partnera, tak tady s ním Coop bude. Že chce, aby s ním byl.

"Kamasútru," zamumlal a sklopil oči. Xavier je naopak vytřeštil. "Cože?!"

Cupid se zasmál a ukázal mu, co skutečně čte.

"Harry Potter?" nevěřil Xavier. Coop jen pokrčil rameny.

"Na druhé rande už s ním nepůjdu," přerušil náhlé ticho mezi nimi. Cupid k němu prudce vzhlédl a rozvážně odložil knihu.

"Cože? Proč?" nechápal upřímně. Připadalo mu, že si s Derrylem skvěle padli do oka, ale nemohl to tvrdit s jistotou, když u toho nebyl přímo. Xavier neodpovídal. Upíral na něj své zelené oči. Coop cítil, že se pod intenzitou toho pohledu začíná chvět. Sáhl hluboko do sebe a odstínil je, aby nemohli tuhle chvíli sledovat ti, pro něž pracoval.

Pokusil se situaci odlehčit: "Jestli to bude nějaká kravina typu on nemá rád Whitney Houston a já ji miluju, přísahám, že se neudržím."

"Ne," zašeptal Xavier.

"Tak proč?"

Povzdechl si a zavřel oči, aby měl kuráž říct to, co už nedokázal popírat. "Protože to z tebe mi srdce buší, jako by chtělo vyskočit z hrudi," vyhrkl.

Coop velice pomalu vydechl, aniž by si uvědomoval, že dosud dech zadržoval. Využil toho, že má Xavier zavřené oči a na okamžik mu přes obličej přelétl stín zoufalství a syrové touhy. Ačkoliv neměl žádné zkušenosti, teoreticky toho věděl víc než dost. Nebyl natolik naivní, aby nepoznal, jak zoufale po Xavierovi prahne. A byla jen otázka času, než to zjistí i oni. Už nyní se začínal chvět, jak vynaložil veškerou energii, proto aby je na pár minut odstínil. Jak dlouho to ještě bude muset skrývat? Jak dlouho potrvá než přijde trest?

"Xavi," vydechl a v tom jediném výdechu bylo vše, co do té chvíli potlačoval. Mladík prudce otevřel oči, ve kterých zahořela touha. Coop byl v tu chvíli vděčný, že sedí. Jeho sebeovládání bylo narušené, zbývalo z něj jen velmi málo. Vzápětí se téměř rozpadlo, když Xavier překonal těch několik málo kroků, které je od sebe dělilo. Padl před Coopa na kolena a přitiskl k němu rty.

Cupid se silou vůle přinutil polibek neopětovat. Nesměl, ačkoliv by se do něj nejraději vášnivě zakousnul. Když Xavier pochopil, že polibek nebude opětovat, odtáhl se a sbíral zbytky své hrdosti.

"Chápu," zašeptal a opravdu se o to snažil. Coopa sem poslali, aby mu našel lásku. Neposlali ho proto, aby se zamiloval do něj. V hlavě se mu matně vynořilo vyprávění, kdy mu Coop vysvětloval, že tohle nesmí. Že by to znamenalo trest. Nechtěl, aby ho někdo trestal, za něco, co cítil on sám.

Cupid sledoval tu škálu pocitů, která přeběhla přes jeho tvář a poprvé v životě pochopil, proč lidé páchají sebevraždy kvůli zlomenému srdci. Ta bolest byla nesnesitelná a budoucnost, ve které nebyl Xavier nepředstavitelná. Uvnitř se sesypal jako domeček z karet. Navenek však dál působil zcela klidně.

Rychle ovládl i vnitřní pocity, protože cítil, že odstínění už dlouho neudrží. Tohle musí vidět. Lhostejnost. Oddanost své práci. Ne city, které nesmí cítit.

"Zítra se poohlédneme po někom jiném," přinutil se říct ve chvíli, kdy odstínění už nedokázal udržet. Xavier jen přikývl, jinak nereagoval a on mu za to v tu chvíli byl nesmírně vděčný. Pak se beze slova otočil a opustil obývací pokoj.

Coop tam seděl ještě několik minut, než si byl jistý, že dokonale ovládá i své tělo ne jen emoce. Pak se i on vydal do pokoje, ve kterém přebýval.

 

Bylo šest ráno. Rozhodně měl v tuhle dobu spát. Nikdy nevstával tak brzy. Místo spánku však  ležel v posteli s očima dokořán a přemítal, jak má sakra vylézt a podívat se Coopovi do očí. Co si to sakra včera myslel? Přehodil si ruku přes oči a zasténal.

Přehrával si scénu, která se včera odehrála. Jeho ztuhlé tělo, když k němu přitiskl rty. Ach bože, co si to sakra nalhával? Že ty Coopovy pohledy něco znamenají? Jistě, že ho pozoroval, potřeboval ho pochopit a zjistit, který partner by pro něj byl vhodný. Nic to neznamenalo. Jen dělal svou práci. Přesto měl pocit, že se na něj občas podíval s touhou.

Pomalu se posadil a promnul si tvář. Rašilo mu strniště. Necítil kávu ani snídani. Mohlo to znamenat, že Coop ještě spí. Rychle vyskočil z postele a vyplížil se z pokoje. A samozřejmě vrazil přímo do cupida.

"Dobré ráno," usmál se na něj Coop. Jako by se nic nestalo.

"Dobré," zamumlal. Cítil jeho vůni. Já nemůžu, pomyslel si. Tohle nezvládnu. Zhluboka se nadechl a snažil se ovládnout zběsile bušící srdce. Odvážil se vzhlédnout a vzápětí se utopil v jeho šedých očí. Hořelo v nich něco, co nedokázal popsat. Co mu vyrazilo dech.

"Coope?" zašeptal.

"Jmenuji se Siberius," zavrčel a vzápětí se na něj vrhl v zoufalém polibku. Xavier v první chvíli nereagoval, tak mu to vyrazilo dech. O sekundu později zasténal a objal ho kolem krku. Přitiskl se k němu. Cítil, jak mu rukama přejíždí po zádech a tiskne ho k sobě stále blíž. Začal s ním couvat do pokoje, dokud nepadl na postel.

Bylo neuvěřitelně nádherné cítit na sobě tíhu jeho těla. "Siberius," zašeptal. "To se mi rozhodně zamlouvá víc než Coop."

Cupid se zasmál a jemně ho kousl do krku. Vychutnával si zasténání, které vyšlo z Xavierova hrdla. "To i mě," ujistil ho. "Máme jen několik minut, Xavi," zašeptal. "Tohle já nesmím. Neměl by jsi znát moje jméno. Nemělo by mi kvůli tobě zběsile bít srdce. Nevíš, kolik sebeovládání mě stálo včera tvůj polibek neopětovat."

Začínal se třást. Věděl, že odstínění už nebude schopen déle udržet. Xavier zvedl hlavu a uvěznil zbytek toho, co by snad chtěl říct, svými ústy. Jemnými kmity jazyka ho přinutil otevřít ústa, aby ho mohl plně ochutnat. Cupid zasténal a přitiskl se k němu. Cítil jeho vzrušení a mimoděk pozvedl boky, aby k němu byl co nejblíže.

Siberius přerušil polibek a začal se rty sunout níž. Opatrně olízl bradavku a Xavier se mu prohnul vstříc. Až v tu chvíli si Xavier uvědomil, že má na sobě jen černé boxerky, ve kterých spal. Napjal se očekáváním.

Siberius se přesunul k jeho uchu. "Nikdy jsem tohle s nikým nedělal," šeptal a jeho ruka vklouzla za lem boxerek. Xavier jen z té představy, téměř vyvrcholil. Měl být jeho první?

"Siberie," zasténal a pohnul boky proti jeho nesmělé ruce. Obemkl své mužství společně se Siberiem.

"Omlouvám se, jestli něco zkazím," šeptal mu dál cupid. Xavier k němu otočil hlavu a prudce ho políbil.

"Pomůžu ti," slíbil a ukázal mu, co se mu líbí. Jak ho má hladit, že může víc přitlačit. Otíral se o něj a přitom hladově sál jeho rty. Byl tak vzrušený, že stačilo opravdu málo.

"Siberie," zasténal hrdelně. "Já...," hlas se mu zlomil pod náhlým proudem vyvrcholení. Cítil, jak stříká do jeho dlaně, ale Siberius nepřestával a dál ho hladil. Poslední záškub a on se bezvládně svalil do polštářů.

Cupid se sklonil a políbil ho na čelo. "To bylo dokonalé," zašeptal a Xavier se chraplavě zasmál. Zvedl se a chtěl mu to oplatit, chtěl se ho dotýkat, ale Siberius sebou prudce škubl.

"Ne," zastavil ho těsně u jeho vzrušeného mužství. "Nesmím. Musím - zůstat - neposkvrněný," cedil mezi zuby, jak blízko byl vlastnímu uvolnění. To se ale nesmělo stát. Kousl se do rtu tak silně až mu začal stékat pramínek krve po bradě. Xavier na něj vytřeštěně zíral.

"Siberie?" zašeptal.

"Promiň. Nesmíš se mě dotknout. Když to uděláš tak vybuchnu a to se nesmí stát. Musím si dát rychle hodně studenou sprchu."

Vystřelil z pokoje jako řízená střela. Xavier za ním vyděšeně hleděl. Vůbec si neuvědomoval, že když se nechal unést mohl tím cupida vážně ohrozit. Co jsem to udělal?

Siberius vletěl do sprchy oblečený. Pustil na sebe nejledovější proud a stál tam dobrých dvacet minut, než si byl jistý, že se dokonale ovládá. Vyšel ven, sundal si mokré oblečení a zavinul se do ručníku. Zároveň v tu chvíli shodil odstínění. Očekával, že se na něj vrhnou hromy a blesky, že si dovolil na tak dlouho zmizet z radaru a přemýšlel, jak to sakra vysvětlí.

Většina lidí si myslí, že jsou cupidové roztomilá mrňavá mimina s holým zadkem. Nikdo neví, jak strašně se v tomhle předpokladu mýlí. Stál deset minut a když se nikdo neozval, dovolil se trošku uvolnit.

Vzápětí se opět napjal, když ho vyrušilo zaklepání na dveře. "Coope? Vše v pořádku?"

Oddechl si, že ho neoslovil Siberie. "Jasně. Jen se mi udělalo nevolno," vysvětloval a doufal, že jeho hlas zní normálně.

Xavier se opřel čelem o dveře. Co teď budeme dělat? Uvědomil si, že sice není Siberiovi lhostejný, ale že jsou taky v pěkné kaši. Zaslechl, jak se cupid přesouvá, rychle ustoupil ode dveří.

"Už je mi dobře," usmál se na něj Coop. Už byl zase profesionál. "Takže s Derrylem jsi skončil? Tak to bychom měli jít na další lov," mrkl na něj.

"Dáš si kávu?" zeptal se Xavier a odvedl nenápadně řeč jinam.

"To zní dobře," souhlasil. Odešli do kuchyně, aby si udělali snídani. Posadili se naproti sobě a upíjeli kávu. Teď, když se zbavili, nebo alespoň zčásti, sexuálního napětí mezi sebou se uvolněně bavili o všem možném. Vyzvídal ohledně všeho toho cupidování, ale mohl mu říct jen málo, aby neporušil nějaká pravidla.

"Říkal jsi, že mě vybrali. Jak to probíhalo? To hodili jména do nějakého poháru a pak losovali, koho vybrat? Něco jako v Harry Potterovi a Ohnivém poháru?"

Siberius vyprskl kávu a skoro se udusil. Když se přestal smát, zamyslel se nad tím. "Vlastně máš pravdu," souhlasil. "Vlastně to bylo dost podobné. Jen to bylo orákulum, ve kterém se objevilo tvé jméno."

"A oni pak prostě řekli: "Ty! Ty půjdeš a tomu okouzlujícímu mladíkovi najdeš partnera!" parodoval hlas nejvyššího cupida.

Cupid se musel ovládat, aby se nesmál. "Skoro jsi to vlastně trefil. Nebyl jsi u toho taky?" dobíral si ho.

"Můžeme si dneska udělat volno? Víš včera jsem odmítl jednoho fajn chlápka, tak bych si mohl dát nějakou pauzu, ne?"

Siberius se nad tím zamyslel. "To nezní tak špatně," souhlasil. V duchu si promluvil s vedením a naštěstí nic nenamítali. Neměli podezření. Zatím.

"Jak si to představuješ?" zeptal se po chvíli ticha, které mezi nimi nastalo.

"Kolik jsi toho viděl z města? Jsi tady už kolik, dva týdny. Páni, vážně jsou to už dva týdny?" vytřeštil nevěřícně oči Xavier.

"Vypadá to tak," zasmál se.

"Tak je to jasné, vytáhneme tě do města," zazubil se na něj a těšil se na příjemně strávený den v jeho společnosti.

Nakonec skončili opět v parku, kde byli první den. Seděli na lavičce a ládovali se zmrzlinou. Hodnotili okolo běžící sportovce. Sem tam ho Siberius pohladil po ruce. Něžně, důvěrně. Pochopil, že v tu chvíli vždy odstíní, co dělají.

Toužil si opřít hlavu o jeho rameno. Nebo ho jen letmo políbit. Jenže to nesměl. Nepoznal, kdy je odstíní. To, že věděli, že si nejsou lhostejní jim nijak nepomohlo. Právě naopak. Dostalo je to do těžké situace.

"Co se stane?" zeptal se tiše. Doufal, že pochopí, co tím chce říct a odstíní je. Siberius k němu otočil hlavu.

"Když zjistí, co se mezi námi stalo?"

"Ano."

Vážně se na něj zadíval. "Ať se stane cokoliv, Xaviere," začal tiše a propletl si s ním prsty, "nebude to nic, co by mě přinutilo litovat toho."

"Můžou tě...," hlas se mu zlomil, jak se mu stáhlo hrdlo strachem, "můžou tě zabít?"

Siberius se k němu sklonil a políbil ho. Dlouze, s veškerou touhou, kterou cítil. Nenáviděl se za to. Nikdy mu nechtěl lhát, ale v tomhle případě musel. "Ne."

 

"Coope?" zaklepal na dveře koupelny. Dneska už tam byl potřetí a vůbec se mu nelíbilo, jaké zvuky odtama slyšel. "Je vše v pořádku?"

Siberius se pokusil spolknout další záchvat kašle. "Jistě. Nic mi není," zavolal přes dveře a opláchl si obličej ledovou vodu. Zatím na něm nebylo nic vidět, takže to bylo v pořádku. Ale dlouho už nevydrží předstírat.

Zhluboka se nadechl a opustil koupelnu. Stanul tváří v tvář Xavierovi, který si ho pozorně prohlížel. Usmál se na něj. "Večer jdu do kina," oznámil mu tiše.

"Takže jsi nakonec to pozvání přijal?" zazubil se, ale nešlo to od srdce. Uplynul týden od incidentu, kdy se neovládli a celý ten týden byl utrpením. Takhle to nemohlo fungovat a oba to věděli. Jeho nadřízení začali mít podezření, když Xavier odmítal všechny nabídky na rande a Siberiovo odstiňování začalo být příliš nápadné. A trest se blížil.

Xavier k němu vyslal pohled, kterým žádal, aby je na okamžik odstínil. Udělal to. Nemohl jinak. Vztáhl k němu a položil mu dlaň na tvář. "Co se děje, Siberie?" zašeptal. Jemně ho hladil palcem po tváři.

"Nic. Vše je v pořádku," přinutil se říct klidně. Nemohl mu říct, že už ví o citech, které k němu chová. Že bude muset odejít. Sklonil se k němu a rychle ho políbil. Ach bože, nemohl se jeho chuti nabažit. Xavier ho objal kolem krku a přitiskl se k němu. Polibek rychle skončil a cupid odstoupil.

"Doufám, že tentokrát to vyjde, Xaviere. Jsi příliš vybíravý," pronesl klidně. Xavier pochopil.

"Nemůžu za to, že jsou to troubové," zasmál se a protáhl se kolem něj do koupelny. Siberius se opřel čelem o stěnu vedle dveří. Bolelo ho celé tělo jako v horečce. Bylo těžké chovat se normálně. V hlavě mu hřměl hlas jeho nadřízeného, který ho povolával k sobě, aby vysvětlil, co se děje. Jak to že ještě nedokázal najít vhodného partnera pro Vyvoleného. Netušil k čemu tohle divadlo. Oni už věděli proč.

Večer přišel až moc rychle. Sledoval jak se Xavier připravuje na rande. Věděl, že Xavier jít nechce, že je to komedie pro ostatní, ale přesto se neubránil bodnutí žárlivosti. Vzápětí mu vnitřnosti sežehl oheň. Zkřivil tvář a byl rád, že k němu stojí zády. Musel se ovládat, aby se nezkroutil do klubíčka.

Xavier se k němu otočil. "Tak jak vypadám?" zamumlal a upřel na něj pohled.

"Řekl bych, že tě bude chtít dostat rovnou na sedadle v kině," ujistil ho a doufal, že to znělo lhostejně. On sám z něj chtěl strhat oblečení.

"Nevím, kdy se vrátím," zamumlal Xavier. Nevím, jestli tady ještě budu, pomyslel si Siberius. "Nemusíš na mě čekat."

Cupid se zvedl a pomalu k němu přešel. Zhluboka se nadechl a uvědomil si, že odstínění už není nutné. Stejně už o všem věděli. Proto ho pomalu mučili. Byla jen otázka času, než se bude muset vrátit zpět. Nemůže s tím nic udělat. A koneckonců, čím dřív tím lépe. Nebude muset prodlužovat jejich trápení. Oba je to trápilo. Že se musí skrývat, nemůžou projevit své city, tak jak by oba chtěli.

Uchopil Xaviera za zátylek a prudce ho k sobě přitáhl. Ten překvapením lapnul po dechu, ale neřekl ani slovo. Ztrácel se v těch šedivých hlubinách. "Siberie?" zašeptal, aniž by si uvědomil, že použil jeho pravé jméno. "Je všechno v pořádku? Nemám zůstat...," nedokončil, protože ho umlčely cupidovy rty, které přitiskl na ty jeho.

Dal do polibku všechny city, které nemohl říci nahlas. Přitiskl ho k sobě a drtil jeho ústa. Xavier mu ochotně oplácel, ačkoliv mu vzadu v  hlavě blikalo rudé výstražné světlo. Tiskli se k sobě v dlouhém polibku. Jejich ruce začaly bloudit po těle toho druhého. Horečně. Zoufale. Chtivě.

Zvonek je přinutil se od sebe odtrhnout. Siberius se opřel čelem o to jeho. Ještě naposledy ho něžně políbil. Bolestně si uvědomoval, že je to zřejmě skutečně naposledy. Přinutil se ovládnout. "Uvidíme se později," zašeptal.

Xavier si ho prohlížel. Červené světlo v jeho hlavě stále zuřivě blikalo. "Opravdu nemám zůstat?" zeptal se tiše.

Cupid o krok ustoupil a narovnal se, přestože to byl díky bolesti, která mu sežehla vnitřnosti, téměř nadlidský úkol. "Jen jdi a užij si to," mrkl na něj.

Než vyšel ze dveří, aby se přivítal s tím, jehož jméno ani neznal, se naposledy ohlédl přes rameno. Siberiova podoba se mu vpalovala do sítnice. Tmavé vlasy mu za tu dobu, kdy byl tady narostly trochu víc a spadaly mu teď do čela. Šedé oči svítily neuvěřitelnou září. Chtěl se vrátit zpět. Nikam nejít. Ale v tu chvíli na něj promluvil ten-jehož-jméno-si-nepamatoval.

"Můžeme?"

Ještě než se od cupida odvrátil viděl, jak pokýval hlavou a usmál se. Pak za ním zaklaply dveře.

V ten samý okamžik se pod Siberiusem podlomila kolena, jak ho přemohla bolest. Zatínal zuby a dýchal mělce, jak se snažil ovládnout. Zakašlal a na ruce, kterou si přiložil před ústa uviděl krev.

Už to nebude trvat dlouho, pomyslel si. Namáhavě se zvedl a došoural se do pokoje, kde spával. Zhroutil se na postel a čekal.

 

Xavier se nemohl zbavit tíživého pocitu. Nedokázal se soustředit na film, na muže vedle sebe, který ho absolutně nezajímal. V polovině filmu se prostě zvedl, a aniž by se obtěžoval něco říct, odešel. Bylo mu úplně jedno, že se chová jako totální pitomec, které nesnášel. Potřeboval se dostat domů.

Otevřel dveře a přivítalo ho ticho. Sevřelo mu útroby. Připravilo ho o dech. "Siberie?" zašeptal. Jako by se bál to ticho narušit. Ne! proletělo mu hlavou. Skopl boty a klopýtavě se vydal do pokoje, kde Siberius poslední týdny spal. Zakašlání, které se ozval ho přinutilo běžet.

Vpadl do pokoje a zůstal nevěřícně stát. Na posteli ležel Siberius, zmožený záchvatem divokého kašle. Když odtáhl ruku, uviděl na ní krev.

Vrhl se k posteli a padl na kolena. "Siberie?" zašeptal.

Muž k němu vzhlédl a on zalapal po dechu. Byl bledý jako křída, pod zapadlýma očima temné kruhy.

"Xavi," zašeptal unaveně a pokusil se usmát. Přemohl ho však další záchvat.

"Co se to děje, Siberie?" ptal se vyděšeně. Otřel mu pramínek krve, který se usadil na bradě. Uchopil jeho tváře do dlaní.

"Trestají mě," vysoukal ze sebe namáhavě cupid.

"Co? Proč?" Xavier nedokázal ovládnout strach, který se mu promítl do hlasu. "Je to kvůli tomu, že jsem se do tebe zamiloval? Trestají tě pro to? Ať přestanou! Přísahám, že si najdu někoho jiného, ale ať přestanou," šeptal zoufale. Siberius se zasmál, ale smích přešel do dalšího záchvatu. Posunul se v posteli a Xavier pochopil. Vlezl za ním a přitiskl se k němu. Cupid kolem něj obtočil paže a poprvé tak mohli ležet vedle sebe. Jako by se nic nedělo a chystali se jít spát.

"Netrestají mě, protože ses do mě zamiloval, hlupáčku," zašeptal cupid a políbil ho na čelo. Než stihl Xavier něco namítnout pokračoval: "Trestají mě proto, že jsem se já zamiloval do tebe."

"Ne. Siberie, prosím. Tohle přece nemůžou." Už se nesnažil skrýt slzy, které mu stékaly z očí. Zoufale ho hladil po tvářích a tiskl ho k sobě při dalším záchvatu kašle.

"Nebuď smutný, lásko," šeptal mu do ucha Siberius. "Byl jsi moje světlo."

Xavier ovládl vzlyk, který se mu dral z hrdla. Zadíval se do těch nádherných očí. "Nemůžou mi tě vzít! Měl jsi mi najít lásku a to se stalo," šeptal zoufale.

"Takhle to nefunguje." Další kašel, další krev. "Porušil jsem všechno, co jsem jako cupid mohl. Zasloužím si potrestat."

"Ne! To není pravda!"

"Odpusť mi to, Xaviere," prosil tiše.

"Co bych ti měl odpouštět?! Ničím ses neprovinil!" Tiskl se k němu a zoufale se snažil ho udržet. Jenže si s hrůzou uvědomil, že Siberius začíná mizet. Snažil si vzpomenout, co všechno mu cupid vyprávěl. O jeho světě.

"Siberie!" Zvedl k němu unavené šedé oči. "Miluji tě. Nikdy o tom nepochybuj, rozumíš?! Nikdy!"

Cupid se na něj naposledy usmál a byl pryč. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Děkuji

(Keiro, 2. 10. 2017 11:39)

Jsem ráda, že se Vám povídka líbí, protože co si budeme nalhávat, měla by pokračování, i kdybyste o něj nestáli. :3 Protože prostě Siberius je miláček. <3 Ano, Angie, věnovala jsem Ti povídku. Převážně proto, že jsi jedna z těch co se se mnou stěhovala tolikrát, až je mi z toho stydno. :( Nicméně jsi vydržela a za to si Tě nesmírně vážím. :)
Nechtěla jsem Ti přilít slz do Tvého dne, Sineado, ale doufám, že Ti to vynahradím dalším dílem těchto dvou. :)
Karin, jsem ráda, že se povídka líbila. :) Pokračování bude. :3

OMG

(angie, 1. 10. 2017 14:54)

Venovala si mi poviedku?! Wow, ďakujem.♥

Ten začiatok s Cupidom bol krásne vtipný, od karate až po žmurkanie som sa len usmievala od ucha k uchu. Prísť sem len tak nohodou pozrieť sa, čo je nové a nájsť túto poviedku bol super pocit.

Potom to už bolo len lepšie a lepšie, napr. "Pro ostatní to byl signál, že Xavier asi nebude tak chladný, jak se zdá a začali se pomalu stahovat jako žraloci kolem oběti. " sa mi fakt páčilo.:) Ale ten záver. Chcem pokračovanie! Oni si ho zaslúžia. A pre zmenu by mohlo byť s dobrým koncom.^^

Dnešní várka slz

(Sineada, 25. 9. 2017 18:03)

Mám za sebou naprosto otřesný den. Protivní nadřizení v práci, kde se zřejmě dnes rozhodli fungovat podle hesla "rozbreč co nejvíc podřízených a buď na ně hnusný". Doma se pak všichni rozhodli že budou soutěžit kdo na mě vybalí víc katastrof a kdo mě víc zdeptá.
A teď jsem zjistila že na iluzi přibylo něco nového. A okamžik překvapení, ano, zase mě to rozbrečelo. Ale narozdíl od ostatních mých dnešních slz, v tomhle pláči není zlost, nenávist, bezmoc ani bolest. Brečím pro ty dva a zároven doufám a věřím ve štastný konec a méně krutý svět.
Takže za mě jednoznačně pokračování. A klidně i krochu toho klišoidního sentimentu a romantiky prosím.

Paráda.

(Karin, 23. 9. 2017 22:32)

Krásně napsané prosím pokračko.