Iluze

"Siberie," zašeptal do tmy tisknouc si k sobě polštář, na kterém spával. Jeho vůně sice pomalu vyprchávala, ale přesto ji stále mohl cítit. Netušil, že objekt jeho touhy stojí několik kroků od něj a toužebně na něj hledí. Jeho duše se odpojila od mučeného těla a přenesla se sem. Byl to následek toho, že mu řekl své pravé jméno.

Xavier o něm samozřejmě neměl nejmenší tušení. Ačkoliv si sedl k němu na postel a průsvitnou rukou ho pohladil po tváři. Vpíjel si do paměti jeho oči prodchnuté toužebnou bolestí, která se mu zařezávala do srdce. Nevěděl, jak dlouho už tohle trvá. Ztratil pojem o čase ve chvíli, kdy se jeho nadřízení pustili do mučení. Parchanti zvrácení.

Mladík na posteli najednou vzhlédl a Siberiem proběhlo vzrušení, že by ho snad mohl vidět. Tak to ovšem nebylo. V obývacím pokoji se rozsvítilo. Zachvěl se obavou, která jím otřásla do morku kostí. Našel si snad někoho jiného? Ta představa bolela. A znamenala pro něj konec.

"Bráško?" ozval se z vedlejšího pokoje ženský hlas a Siberius se pod přívalem úlevy roztřásl. Xavier se pomalu posadil a protřel si oči. V ten okamžik se cupid opět vrátil do svého těla v kobkách pod palácem.

Tiše vyšel z pokoje a zadíval se na sestru. "Co tady děláš?" zeptal se překvapeně. Úplně zapomněl, že jí dal své náhradní klíče. Už to byl nějaký rok zpátky.

"Vzhledem k tomu, že nereaguješ na moje zprávy, tak jsem přišla přímo ke zdroji," zašklebila se na něj.

Zamračil se. "Na něco jsem zapomněl?"

"Ne," zavrtěla hlavou. "Ale tvůj synovec už tě nějakou dobu neviděl a stýská se mu. Když jsi mi nezvedal telefon, měla jsem obavy, to je vše. Mimochodem vypadáš příšerně. Co se děje, Xavi?"

Tentokrát bylo na něm, aby se zašklebil na ni. Nevěděla nic o Siberiovi a on jí rozhodně nehodlal, cokoliv vykládat. Nepotřebovala to vědět. Cupid byl pryč už skoro dva měsíce, ale jemu se po něm stýskalo stejně, jako když se poprvé probudil s vědomím, že s ním není. Uvidí ho ještě někdy? Znamenalo snad to, že zmizel, že zemřel? Děsila ho ta představa, kradla mu dech.

Rychle tyhle myšlenky zahnal. Neměl tušení, co Siberiovi provedli, ale doufal, že stále žije. Ničilo ho vědomí, že to nemůže zjistit. První týden, co cupid zmizel, dokázal jen chodit jako tělo bez duše a řvát na ně, ať už jsou oni kdokoliv, aby ho vrátili zpátky. Nic se samozřejmě nestalo. Několikrát měl pocit, jako by s ním v pokoji někdo byl, ale nikdy nikoho nezahlédl tak předpokládal, že ho jen trápila jeho mučená obrazotvornost. Přesto nadále lehal v posteli, kde spával Siberius a tiskl si jeho polštář k sobě, ačkoliv z něj jeho vůně dávno vyprchala.

"Xavi?" ozvala se Selena a on si uvědomil, že ji neodpověděl.

Přinutil se podívat se jí do očí. "Nic se neděje. Jen jsem poslední dobou unavený. Asi nějaký únavový syndrom." Což byla částečně pravda.

"Byl jsi u doktora?"

"Samozřejmě. Dal mi nějaké prášky a doporučil přiměřenou dávku odpočinku." Páni to byla ale krásná lež. Naštěstí mu Selena uvěřila. "Dáš si kafe?" Nakonec když už je tady můžou si aspoň popovídat. Omlouval se, že zanedbával synovce, ale mávla nad tím rukou, že mu to nějak vysvětlí. Povídali si asi do jedenácti, když se Selena konečně ubezpečila, že je vše v pořádku a zvedla se k odchodu.

"Zavolám ti taxi," nabídl se.

"Nemusíš," políbila ho na tvář, "přijede pro mě Luchas." Jako na zavolanou jí pípnul mobil. Zvedla ho a zamávala s ním. "Už je tady." Rozloučili se a Xavier zalezl do postele. Ještě naposledy poslal myšlenku Siberiovi a poté usnul neklidným spánkem stejně jako tolikrát předtím.

Návrat do těla nebyl tak bolestivý, jak by si představoval. Tělo se pomalu uzdravovalo. Ze začátku se z něj pokusili lásku "vymlátit", ale tyhle pokusy brzy vzdali, když viděli, že to nefunguje. Siberius si dál tvrdohlavě trval na svém. Nikdo neměl tušení, že téměř denně vídá Xaviera, jehož smutek ho posiluje. Znamená to, že na něj nezapomněl. Že ho stále miluje.

Křečovitě svíral víčka, aby se si milého obraz uchoval, co nejdéle. Ať si ten, kdo ho dnes hlídá myslí, že spí. Srdce mu svírala bolestná touha. Sice mohl Xaviera vidět, ale spíše to jeho muka zvětšovalo. Bolestně toužil se ho dotknout, přitáhnout si ho do náruče a tak měsíc či dva ho z ní nepustit.

"Jaké to je?" zeptal se nakonec muž, který ho střežil. Byl to jeho přítel Casius, který seděl na zemi a opíral se o dveře. Zřejmě tedy poznal, že je vzhůru.

Siberius otočil hlavu a tázavě se na něj zadíval. Casius byl jediný, kdo s ním promluvil. Ostatní strážci na něj hleděli s opovržením. Nechápal to. Věděl, že existovaly případy, kdy se cupidové do lidí zamilovali a bylo jim umožněno odejít do normálního světa. Nikdy už se nemohl vrátit, ale Siberius byl více než ochotný to podstoupit. K čemu byla tedy tahle komedie?

"Co?" zaskřehotal nakonec, protože nepromluvil už několik dní a hlas tomu odpovídal.

"Být zamilovaný."

Překvapeně zamrkal. Hledal v tom nějakou past, ale Casius se tvářil jen zvědavě. Doufal tedy, že když mu odpoví nebude to považováno za navádění k rebelii. To by mu tak ještě scházelo. "Nevím, jak to popsat slovy," skřípal Siberius. "Nic nádhernějšího jsem nezažil," pronesl nakonec upřímně. Vzpomněl si na Xavierův vřelý úsměv a horké rty při ukradených polibcích. Tělem mu projela prudká touha, ale výraz ve svém obličeji udržel neutrální.

"Hmmmm," zamumlal Casius. "Stojí to za to?" pokračoval ve vyptávání. Siberius jen povytáhl obočí. "Pokud ti dovolí být s ním, přijdeš o vše čeho jsi tady dosáhl. Zázemí, postavení, přátelé."

Siberius se ušklíbl. "Víš moc dobře, Casie, že přátelství tady není moc běžné. Občas se najdou výjimky, jako my dva, ale není to příliš časté. Ale ano, všechno stojí za to, abych byl s Xavierem." Na chvíli se odmlčel, a pak se mu na tváři objevil ironický úšklebek. "Žádnou takovou možnost jsem, ale nedostal, že?"

Casius pokrčil rameny a cela se ponořila do ticha.

Siberius zíral do stropu. Netušil kolik je hodin, nebo zda je noc či den. Snažil se neusnout, protože se obával snů. Jeho věznitelé totiž přišli na to, jak ho mučit. Nasazovali mu do hlavy sny o tom, že Xavier má někoho jiného. Ačkoliv věděl, že to není realita, pokaždé mu to zlomilo srdce a po probuzení lapal po dechu. U jeho hlídačů to vyvolávalo jen veselý smích.

Nakonec ho spánek přece jen přemohl.

Sledoval Xaviera, který se usmíval na jakéhosi muže, který stál zády k němu a připravoval snídani. Bylo to stejné, jako když s ním byl ještě Siberius. Jenže podle držení těla, ten jehož Xavier pozoroval Siberius nebyl. Chtěl se odvrátit, ale mohl jen bezmocně sledovat, jak k muži přešel a objal ho zezadu kolem pasu. Mezi lopatky mu vtiskl něžný polibek a zasmál se něčemu, co dotyčný řekl. Pak se otočil s vařečkou v ruce a políbil Xaviera na rozesmáté rty. Přitiskl si ho k sobě a polibek prohloubil.

Siberius se trhnutím probudil a posadil se na posteli. Prudce oddechoval a nevšímal si výsměšného řehotu, který se ozýval ode dveří. Takže Casiova směna už skončila. Přejel si rukou po mokrém obličeji a opřel se zády o zeď. Na svého strážce se ani nepodíval. Seděl a civěl do prázdna.

Zhluboka dýchal. Byl to jen sen, přesvědčoval sám sebe. Včera jsi ho viděl a stále na Tebe myslí. Jeho myšlenkám to trochu ulevilo, přesto ho bolelo srdce strachem, že se to může stát. Že Xavier může přestat čekat. Pak se mu ale vybavila jeho rozhodná slova na rozloučenou: "Miluji tě. Nikdy o tom nepochybuj, rozumíš?! Nikdy!" Jen tohle ho udrželo při zdravém rozumu.

Xavier fungoval v jakémsi automatickém módu. Dělal běžné úkony. Chodil do práce, jedl, spal. Už dva a půl měsíce uběhlo od doby, kdy Siberius zmizel. Každou noc se mu o něm zdálo. Po probuzení mu srdce bušilo buď touhou, nebo strachem. Nevěděl, co se s cupidem stalo a jeho podvědomí mu to vykreslovalo v nejhorších barvách.

Zemřel?

Odmítal si tuhle možnost připustit. Přesto občas zapochyboval. Pravidelně chodil do parku a doufal, že se tam Siberius někdy objeví. Dokonce si ho tam začínali všímat. Několikrát ho pozvali na rande, ale pokaždé odmítl. Copak by mohl po dvou měsících zradit? Když mu tvrdil, jak moc ho miluje? Nepřipadalo v úvahu. Jeho srdce bylo se Siberiem, dokud se nevrátí.

Dneska dostal na starost malého Seana. Selena potřebovala něco zařídit a její manžel byl v práci. Xavier měl volno, tak spolu zašli na hřiště. Až když mu pohled padl na protější lavičku, si uvědomil, že je to místo, kde poprvé spatřil Siberia. Na okamžik si s jeho podvědomím zahrálo slunce, protože se mu zdálo, že ho vidí sedí naproti sobě. Když však znovu mrknul, nikdo tam nebyl. S povzdechem si projel vlasy rukou.

"Siberie," zašeptal.

Zmítal se na posteli uvězněn v noční můře. Prudce se posadil a roztřeseně se nadechl. Neozval se žádný smích, takže tu byl Casius. Siberius si přitiskl ruku na oči a snažil se ovládnout třas. Už několik dní neviděl Xaviera. Zapomněl na něj snad?

Rázně zavrtěl hlavou. Tohle chtějí. Nesmí jim to dovolit. Miluje ho. Ví to. Nemůžou mu to vzít. Nenechá si to vzít, ať si mu do hlavy strkají, co chtějí. Přesto nechápal proč si ho Xavier nezavolal. Mohli na to snad nějak přijít a zamezit tomu?

Po zádech mu přejel mráz.

Náhle si uvědomil, že vedle jeho postele někdo stojí. Unaveně vzhlédl a zadíval se na Casia. "Pojď," vyzval ho ten a uchopil ho za loket. Poslušně se zvedl a následoval ho ven z cely. Bylo to poprvé od té doby, co ho sem zavřeli, kdy mu dovolili vyjít ven. Vnitřnosti mu sevřela hrůza. Znamená to konec? Přijde rozsudek.

Nedal na sobě nic znát a poslušně následoval přítele až do síně, kde byl hlavní cupid. Ano, dnes se rozhodne o jeho osudu. Xaviere...

"Siberie!" zvolal hlavní cupid, když se za ním zavřely dveře. Siberius vzhlédl a poslušně padl na kolena. "Vstaň," vyzval ho jeho nadřízený a pokynul k židli naproti sobě.

"Určitě už jsi vytušil proč jsi tady," začal obšírně starší cupid a Siberius jen přikývl. Nevěděl, co by mě říct. "Znáš příběh Prvního cupida, Siberie?"

"Samozřejmě," zaskřípěl.

"Pak jistě víš, že se zamiloval, ale jeho láska ho zradila, že?"

"Ano."

"Víš, co se stalo?"

"První cupid se zamiloval do smrtelníka, ten však po třech měsících na něj zapomněl, když se pán vrátil sem, aby odešel do normálního světa jako člověk."

Cupid proti němu se zasmál. "Velice hrubě řečeno, ale máš pravdu. Myslím, že je načase ti ozřejmit celý příběh."

Siberius mlčky vyčkával. Je snad možné, že se První cupid zamiloval do muže?

"Ne, Siberie. Cupidova vyvolená byla žena. Nádherná, ačkoliv trošku svéhlavá. Zamiloval se do ní. A ona do něj. Nebo to alespoň tvrdila. Vysvětlil jí, že se musí vrátit do paláce, aby zajistil svého nástupce a mohl odejít za ní. Souhlasila, že na něj počká tak dlouho, jak bude třeba."

"První cupid se tedy vrátil a oznámil své rozhodnutí radě. Dovolili mu odejít, ale pouze pod podmínkou, že podstoupí zkoušku, která dokáže jejich lásku. Bez zaváhání souhlasil, protože věřil, že jeho milovaná na něj počká. Předhazovali tedy jeho vyvolené nespočet nápadníků, kteří o ní najednou začali usilovat. Mladá dívka odolávala, jak jen mohla, protože stále myslela na cupida. Nicméně po třech měsících se našel ten, jemuž kouzlu podlehla," cupid se odmlčel a Siberius se neodvažoval ticho porušit.

"Zamilovala se do někoho jiného, ačkoliv přísahala, že bude milovat jen Prvního cupida. Jak to bylo dál, víš že?" otázal se.

Siberius několikrát polknul. "První cupid se zabil," zašeptal.

"Ano. Ustanovil svého nástupce, svého mladšího bratra a poté spáchal sebevraždu. Tři měsíce. Tak dlouho trvala její věčná láska. Jak dlouho myslíš, že jsi tady?"

Došlo mu to oslepující rychlostí. Ach bože. Jsou to tři měsíce. Pokud na něj Xavier zapomněl, nebo si našel někoho jiného za tak krátkou dobu... "Tři měsíce," odpověděl na cupidovu otázku.

"Správně, Siberie. A teď mi řekni, miluje tě stále?"

"Ano!" nezaváhal ani na vteřinu.

Cupid na něj zkoumavě hleděl. Siberius pochopil, co to všechno znamenalo. Oni opakovali zkoušku, kterou musel podstoupit První cupid. Pokud prošel... Neodvažoval se nechat rozhořet naději, která se mu objevila v srdci.

"Ty ho stále miluješ," pronesl cupid smutně.

Siberiovo srdce vynechalo úder. Co to znamená? Xavier už ho snad nemiluje? Zatnul pěsti a jen stroze kývl. Neodvažoval se promluvit, protože by ho hlas mohl zradit.

Xavier probudil pocit, že mu někdo kreslí kolečka do dlaně. Zřejmě dozvuk nějakého hezkého snu, který si nepamatoval. Na rozdíl od nočních můr.

Zazíval a protáhl se. Chtěl se ještě uvelebit a chvíli spát, když mu došlo, že se kolečka přesunul z dlaně na vnitřní stranu zápěstí.

Co to sakra? pomyslel si a otevřel oči. Dech se mu zadrhl v hrudi. Několikrát zamrkal, ale přelud tam stále byl. "Siberie," zasípal a na tváři muže, jež mu seděl u postele se objevil nejnádhernější úsměv, jaký kdy viděl.

"Ahoj," zašeptal cupid, i když teď už byl člověkem. Xavier se vymrštil tak prudce, že málem spadl z postele. Doslova mu skočil kolem krku a pevně držel. Zabořil mu tvář mezi rameno a hrdlo. Přitiskl rty na divoce pulzující tepnu, která dokazovala, že i Siberiem zmítají silné emoce. Pokusil se ho od sebe odtáhnout, aby ho mohl políbit, ale Xavier vrtěl hlavou a tiskl ho ještě více. Bál se, že se probudí, že je to jen krutý sen.

"Nikam nepůjdu," šeptal mu do ucha Siberius. "Dovol mi tě políbit," prosil.

Konečně se mu podařilo ho od sebe odtáhnout natolik, aby mohl uchopit jeho tvář do dlaní. Vzájemně si hleděli do očí, vpíjeli se jeden do druhého. A pak se Siberius sklonil a něžně přitiskl své rty na Xavierovy.

"Miluju tě!" vyhrkl ten a stáhl ho k sobě do postele.

"A já tebe," ujistil ho Siberius. Tiše vyprávěl Xavierovi, co se za ty tři měsíce dělo. Nechtěl před ním mít žádné tajemství. Krom toho si zasloužil vědět, že jen díky němu a jeho lásce jsou teď spolu.

Leželi naproti sobě, vzájemně si hleděli do očí. Xavier položil ruku na Siberiovu tvář a usmál se. "Není to jen díky mé lásce. Je to i díky tvé víře. Mohl jsi to prostě vzdát. Myslet si, že už tě nemiluji," zajíkl se, jak ho přemohly city. Siberius pootočil hlavu a políbil ho do dlaně.

"Teď už se mě rozhodně nezbavíš," zasmál se a konečně z něj opadl strach, který ho svíral po tři měsíce. Xavier měl podobné pocity. Přisunul se k němu blíž a políbil ho.

"To rozhodně nemám v úmyslu," zašeptal do jeho rtů a prohloubil polibek.