Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Zakázaná slast

7. 8. 2015

 

a8c5562150e9e5e2081351021dfc68a9.jpgPhoenix Grant s útrpným povzdechem vystoupil z černého mercedesu, který zastavil před nenápadnou budovou v celkem poklidné čtvrti. Naklonil se k okýnku řidiče.

„Zavolám ti, až skončíme, Joe,“ pronesl směrem k muži v uniformě sedícím za volantem.

„Jistě, pane Grante,“ zamumlal ten a odjel.

Chvíli postával na chodníku, než se odvážil vykročit k cíli své dnešní cesty. Jak tak hleděl na obyčejné dveře z masivního dřeva, nikdy by ho nenapadlo, co se v onom domě odehrává. Dokud ovšem nezvedl oči vzhůru. V mírném vánku se mu nad hlavou pohupoval vývěsní štít. Nic křiklavého. Dvě neonové postavy zaklesnuté v té nejstarší póze, která nikoho nenechala na pochybách, co je to za dům. Bordel. A on se měl stát novým majitelem. Bylo to jeho „dědictví“.

Potlačil další povzdech a ušklíbl se. Měl podnik převzít po mocném Isaacovi Grantovi, který sám sebe rád nazýval podnikatelem a byl Phoenixovým otcem. Ten se na otcovo podnikání díval zcela jinak. Isaac Grant byl obyčejný pasák. A rozhodně nejen to.

Přešel ke dveřím, chvíli pátral očima po zvonku, a když žádný nenašel, pokrčil rameny a prostě zabušil. Ve ztichlé ulici mu to znělo jako hřmění. Několik vteřin se nic nedělo. Čelo se mu zachmuřilo a zvedl ruku, aby opět zabušil, když se dveře otevřely.

Na okamžik přemýšlel, jestli se nespletl, protože osoba, která mu přišla otevřít ani trochu neodpovídala jeho představě o bordel „mamá“. Z toho ovšem usoudil, že on nebude ten hlavní. Byl to majordomus se vším, co si dokážete o takové osobě představit.

Měl na sobě oblek s naškrobenou košilí a vázankou. Tvářil se naprosto nezaujatě, když promluvil. „Dobrý večer, vítejte,“ pronesl uhlazeně. Phoenix si moc dobře uvědomil, že nepoužil žádný název podniku. Mazané. Nadechl se, aby se mu představil, ale muž ho předběhl. „Jmenuji se Cedric, jsem zdejší majordomus. Pan Bonnaire vás očekává, pane Grante.“

S těmito slovy se otočil a vstoupil do domu. Samozřejmě předpokládal, že ho Phoenix bude následovat. Což udělal. Tiše za sebou zavřel dveře a překvapeně vydechl. To, co uviděl v hale, rozhodně neočekával.

Několik vkusných obrazů na stěnách, znázorňující milující se dvojice. Pár soch, muž a žena, každý v nějaké svůdné pozici, ale nic lascivního. Pochopil, že tohle má na svědomí onen pan Bonnaire, protože na jeho otce to bylo až příliš decentní.

Vyrušilo ho zakašlání, které ho upozornilo, že majordomus je už na druhé straně haly a očekává, že ho bude následovat tlumeně osvětlenou chodbou. Překvapeně si uvědomil, že dveře jsou jenom po levé straně. Po pravici měl pouze lampy, které zajišťovaly intimní atmosféru.

V tichosti následoval majordoma a přemýšlel, jak asi může vypadat ten Bonnaire. Podle majordoma si představoval staršího růžolícího tlouštíka se začínající pleší. Nicméně vybavení, nebo alespoň to co dosud viděl, se k někomu takovému rozhodně nehodilo.

Před nimi se objevily dvoukřídlé dveře, jako by prostě vyrostly ze zdi přímo na konci chodby. Majordomus zaklepal, na okamžik zmizel, aby se téměř vzápětí objevil a úslužně ho požádal, aby vstoupil. Phoenix vešel a musel ovládnout zalapání po dechu.

Muž před ním rozhodně nebyl malý růžolící tlouštík. Byl vysoký, zhruba o hlavu vyšší než Phoenix, což ale nebylo zas tak neobvyklé s jeho 167 centimetry. Hnědé vlasy měl sčesané z čela a vzadu svázané do ohonu. Nejpozoruhodnější na něm však byly oči. Phoenix ještě nikdy neviděl tak černočerné duhovky.

„Dobrý večer,“ pozdravil ho muž s úsměvem, který se mu odrazil v očích a na okamžik jako by je prosvětlil. Ne, neprosvětlil, to mu tam problikla svěží zelená barva. „Jmenuji se Thierry Bonnaire a dnes večer budu vaším průvodcem.“

Bože, on se mu opravdu mírně uklonil.

„Těší mě, já jsem…,“

„Já přece vím, pane Grante,“ usmál se na něj.

„Phoenixi,“ opravil ho okamžitě. „Nač ty formality,“ pokrčil lehce rameny.

„V tom případě já jsem Thierry. Něco k pití nebo budete chtít rovnou přistoupit k prohlídce?“ otázal se a upřeně se mu zahleděl do očí. Phoenix se snažil ze všech sil nedat najevo, jak moc ho ten muž vyvádí z míry.

„Něco si dám, díky. Brandy?“ povytáhl obočí. Zřejmě ho nemělo překvapit, že jen kývl a přesunul se k baru na druhé straně místnosti. Vzal dvě skleničky, vhodil do nich pár kostek ledu a naplnil je jantarovou tekutinou.

S úsměvem mu jednu podal a zcela úmyslně se otřel prsty o klouby na Phoenixově ruce. Led cinknul ve sklenici. Thierry potlačil úsměv a lehce pozvedl své pití k přípitku.

„Jak dlouho zde pracujete, Thierry?“ přerušil po chvíli ticho Phoenix.

„Téměř od prvopočátku. V létě to budou tři roky,“ odvětil lehce. Přešel k Phoenixovi a vzal mu již prázdnou sklenku z ruky. „Můžeme tedy začít s prohlídkou. Hádám, že asi nemáte celou noc čas na postávání v mé pracovně.“

„Já myslím, že mám, ale veďte mě,“ vyzval ho s úsměvem. Pak překvapeně povytáhl obočí, když Thierry přešel k prázdné stěně, chvíli po ní šátral, a pak nedokázal potlačit udivené vydechnutí, když se odsunula ke straně.

Poté vykročil za ním, aby se mu neztratil v temné chodbě, kterou osvětlovalo jen velice tlumené světlo. Když ho tak následoval, pomyslel si s pohledem upřeným na jeho pěkné pozadí, že takový výhled se mu rozhodně zamlouvá.

Došli na konec chodby a Phoenix se prudce zastavil, když si uvědomil, že po jeho levici je obrovská prosklená stěna. A za ní… Muž souložil s ženou. Nic neobvyklého ani úchylného, přesto zůstal překvapeně stát. Proč je tady ta obrovská stěna?

„Slouží pro ochranu našich zaměstnanců. Ujišťuji vás, že všichni klienti o tom jsou srozuměni a pokud si nepřejí být identifikováni mohou využít masku,“ odpověděl mu Thierry na otázku, o které si ani neuvědomil, že by ji pronesl nahlas.

„Jak poznáte, že je někdo v ohrožení?“

Thierry mávl rukou směrem k protější stěně, kde byl jakýsi box ze závěsů. „Támhle vždy sedí jeden člen ochranky. S daným zaměstnancem mají smluvený určitý signál, kdy už to zákazník přetáhl.“

„A to se na ně celou dobu dívají?“ nedokázal skrýt lehké šokování.

„Kdepak,“ zasmál se Thierry. „Možná je to ze začátku bralo, ale pak se z toho stane rutina. Teď většinou sedí a čtou si nebo se dívají na film.“

„Hmmm,“ zamumlal Phoenix, ale nic víc nedodal. Thierry tedy opět vykročil chodbou, ale tentokrát tak, aby šel jeho budoucí šéf vedle něho. Byl totiž nesmírně zvědavý, co ho dokáže vzrušit. Olízl si náhle okoralé rty a bedlivě sledoval jeho reakci.

Zrovna procházeli kolem dominy, která nutila svého otroka k poslušnosti. V další místnosti to bylo naopak. V té následující se zase vzájemně uspokojovaly tři ženy. V další dva muži uspokojovali jednu ženu. O dveře dál zase dvě ženy uspokojovaly jednoho muže.

Zdálo se však, že Phoenix je chladný jako arktický ledovec. Nezapůsobila na něj ani hra na zlobivou školačku a přísného ředitele. Ani dívka přivázaná k sloupu uprostřed místnosti a vydána na pospas pirátům jako jejich hlavní kořist. Thierry začal mít obavy. Copak ho nic nedokáže vzrušit?

Najednou se konečně dočkal.

Otočil se na místo, kde zůstal stát Phoenix. Všiml si jak fascinovaně hledí na akt před sebou. Zběžně pohlédl do místnosti. Muž orálně uspokojoval ženu, která ležela na okraji vysokého lůžka, zatímco on sám provokativně nastavoval svůj celkem ucházející zadek druhému muži, který stál za ním a bez rozpaků bral, co mu bylo nabízeno. Thierry sklouzl pohledem k Phoenixovi rozkroku, kde se dmula mocná boule. Mávnutím ruky odvolal hlídače, který beze slov opustil místnost.

Thierry přišel blíž. Znovu zvědavě nahlédl do místnosti, protože chtěl vědět, co jeho nového šéfa tak mocně vzrušilo. Všiml si na rameni muže, který byl dole, tetování. Překvapeně zvedl obočí, protože věděl, o koho se jedná. Bylo jasné, že to musí vědět i Phoenix. Přesto dál fascinovaně hleděl, jak se do těla jeho bratra opakovaně zanořuje mužský pyj.

Očividně ho to velice zaujalo.

„Tak tohle vás vzrušuje?“ zašeptal mu těsně u ucha.

Otočil k němu hlavu a jeho pohled doslova jiskřil žádostí. Thierry se přistihl, že si přeje, aby se takhle díval na něj. Stál těsně za Phoenixem a v hlavě mu bleskl šílený nápad. Phoenixovo vzrušení přímo volalo po doteku a tak se rozhodl mu vyhovět. Jednou paží ho objal kolem ramen, aby mu nemohl nikam utéct a druhou velice směle přejel po napnutém rozkroku.

Phoenix lapnul po dechu, ale ani na okamžik ho nenapadlo pokusit se odejít. Právě naopak. Smyslné doteky ho vzrušovaly o to mocněji díky obrazu, který měl před sebou. Samozřejmě, že poznal svého mladšího bratra Hawka, nejen podle tetování jestřába, kterého měl na rameni. Bylo to proto, že si mnohokrát přestavoval právě tuto scénu. Jen místo chlapa, který si jeho brášku tak samozřejmě nabodával na své vzrušení, byl právě on sám.

Ano, prahne po těle svého bratra, a ať ho za to Bůh klidně zatratí.

Ostře se nadechl, když ruka na jeho kalhotách byla náhle odvážnější.

Thierry se pro sebe usmál a lehce ho kousl do krku. Pak mu rychlostí, která Phoenixovi připadala nemožná, rozepnul knoflík a zip kalhot a vklouzl rukou do jeho boxerek, kde obemknul jeho tepající vzrušení dlaní.

„Panebože,“ vydechl. Stále se nepokusil ho zastavit ani se nijak bránit, i když věděl, že by to rozhodně udělat měl. Že se to od něj očekává. Jenže on už byl zatraceně unavený tím jednat, jak se od něj očekává. Proto se lehce uvolnil a opřel o Thierryho, kterému uniklo uchechtnutí.

Ve chvíli, kdy se Phoenixovi zrychlil dech, ho přestal laskat. Uniklo mu zklamané zasténání, které opět vyvolalo mužův smích. Náhle stál před ním a hleděl do jeho jiskřících očí. Než Phoenixovi došlo, co má za lubem, už před ním klečel a stahoval mu kalhoty na půl žerdi.

Fascinovaně hleděl na penis, který vysvobodil ze zajetí a který se hrdě vypnul před jeho oči. Lehce po něm přejel prstem a sledoval, jak se na špičce objevila kapička Phoenixovy touhy. Usmál se a sklonil se ještě blíž. Prst nahradil jazyk a on ho přejel po celé délce. Pak bez sebemenšího zaváhání obemkl vzrušení ústy a začal sát.

Phoenix mu zabořil ruce do vlasů a začal pohybovat boky. Očima těkal mezi temenem Thierryho a pohledem na scénu v pokoji před ním. Prudce se nadechl, když uviděl, jak Hawk jednou rukou přivádí k vyvrcholení sám sebe. Pohyb boků mimovolně zrychlil v reakci na tu podívanou.

Cítil, jak se blíží orgasmus a jeho sténání bylo stále procítěnější. Právě ve chvíli, kdy se chystal nabídnout Thierrym ochutnávku svého sémě, ho ten prudce zmáčkl u kořene a vyvrcholit mu nedovolil. Místo toho se narovnal držíc ho v šachu. Phoenix na něj tázavě hleděl.

„Chcete ho?“ trhl hlavou za sebe. Oba věděli, o kom mluví.

Zatvářil se zděšeně. „Ale… to přece... já...“ koktal bezmocně.

Thierry se jen usmál. „Věřte mi, jsem tu zvyklý na ledajaké úchylárny. Tohle je rozhodně nic oproti jiným choutkám,“ ujišťoval ho tiše.

Několik vteřin mlčel a jen na „správce“ hleděl. Nevěděl, co na to říct. Měl by se stydět za to, že o tom vůbec uvažuje. A pak ho Thierry odzbrojil jedinou větou: „Můžete si vzít masku.“

Všiml si jak Phoenixovi zahořely oči. Neřekl jediné slovo, ale jeho rychlé kývnutí mluvilo samo za sebe. Thierry si uvědomil až teď, že ho stále ještě svírá ve své dlani. Rychle ho pustil, jako by se spálil a počkal, až si mladík upraví oděv. Nijak ho nepřekvapilo, že jeho vzrušení je stále v pozoru. Usmál se a pokynutím ho vyzval, aby ho následoval.

Zavedl ho do malé místnosti, které tvořila jakousi předsíň pokoje, do kterého celou dobu nahlíželi. Podal mu jednoduchou masku, která zakrývala téměř celý obličej. Byly mu vidět pouze rty, což plně vyhovoval jeho záměru. Pak si ale uvědomil, že ho bratr i tak pozná. Díky tetování phoenixe, které měl na předloktí. Šeptem na to upozornil Thierryho.

„Můžeme mu zavázat oči,“ ujistil ho lehce pobaveně. Byl zvědavý, jestli to Phoenix skutečně udělá. Skutečně se zmocní svého bratra?

„V tom případě pojďme.“

„Počkejte tady, než vše domluvím,“ vyzval ho Thierry a vstoupil do místnosti. Oba muži si ničeho nevšimli, protože byli zabráni do činnosti, kterou prováděli. Nicméně lehce znuděná žena, která se zrovna chystala předvést dokonalý orgasmus, tázavě vyklenula světlé obočí. Usmál se na ni.

„Omlouvám se, že vás vyrušuji, pane,“ promluvil k Hawkovi, který okamžitě strnul. Muž, který ho obšťastňoval, se na šéfa otočil a mírně se zamračil, protože se mu nelíbilo, že byl vyrušen. Čekal, co bude dál. „Promiň, Shamusi, ale tvých služeb už není zapotřebí.“

Pokrčil rameny a vytáhl ho ze svého klienta. Natáhl se po boxerkách, které ležely nedaleko, rychle si je oblékl a prostě odešel.

Hawk se rozzuřeně narovnal, nedbaje na vlastní nahotu a vyprskl: „Co si to sakra dovolujete?! Ještě jsem zdaleka neskončil.“

„Toho jsem si plně vědom, pane, ale je tu jeden zákazník, který by se k vám chtěl přidat.“

Hawk na něj nevěřícně hleděl. „To jako jde?“

„Samozřejmě, snažíme se zákazníkům vyjít vstříc. Troufám si tvrdit, že nebudete zklamán, pane,“ pronesl podlézavým tónem, který se Phoenixovi, který se zatajeným dechem naslouchal, příliš nehodil k jeho sebevědomému majiteli.

„No jestli je aspoň z poloviny dobrej jako Shamus,“ mávl ledabyle rukou a Thierry to považoval za souhlas.

„Má ale jednu podmínku, pane.“

Obezřetně se k němu otočil. „Na žádné sado maso hrátky nepřistoupím!“

„Ne, toho se to opravdu netýká. Chce, abyste měl zavázané oči a abych já byl přítomen.“

„Hmmm, je to snad nějakej úchylnej dědek? Může si přece vzít masku.“

Phoenixe žádost o zůstání lehce zmátla, ale zároveň vzrušila ještě víc než dosud.

„To je pravda, nicméně klient se domnívá, že to bude více intimní.“

„Budiž. Je mi to vlastně jedno. Ona může zůstat?“

Thierry se nad jeho otázkou zamyslel. Pak si uvědomil, že čím méně lidí bude tušit, kdo by mohl být onen záhadný klient, tím lépe. „Ne.“

Žena s pokrčením ramen, ne nepodobnému jako u Shamuse, prostě sklouzla z postele, přehodila přes sebe župan a proplula místností ven.

Thierry přešel ke skříni, která byla na druhé straně místnosti, a vytáhl z ní černý šátek.  „S dovolením, pane,“ zamumlal a zavázal mu oči. Odvedl ho k posteli, kde se Hawk pohodlně natáhl a čekal. Thierry zalétl pohledem ke dveřím, ze kterých ho pozoroval Phoenix. Usmál se na něj a pozval ho dovnitř.

Se zatajeným dechem vešel a zastavil se těsně u postele. Thierry přešel k němu. „Je celý váš,“ zašeptal mu do ucha a sám se posadil do pohodlného křesla. Nevěděl proč se rozhodl zůstat.

Phoenix se na něj otočil, protože si uvědomil, že by ho Hawk mohl poznat po hlase. Thierry si blahořečil, že ho napadlo zůstat, protože si Phoenix zakryl dlaní ústa a on pochopil.

„Budu za vašeho klienta mluvit, pane,“ pronesl k Hawkovi, který jen neurčitě kývl.

Phoenix najednou nevěděl, jak pokračovat. Roztřásly se mu ruce. Párkrát se zhluboka nadechl a pak naznačil, aby se Hawk začal uspokojovat sám.

„Máte si začít dělat dobře,“ přetlumočil Thierry. Hawk tak učinil. Byl si zřejmě vědom převahy, kterou má, tak si velice pomalými pohyby začal přejíždět po penise, který opět začínal tvrdnout touto nezvyklou situací. Phoenix ho hladově sledoval.

Když dle grimas v jeho obličeji poznal, že se blíží vyvrcholení, zvedl ruku, aby ho zastavil.

„Stop!“ zamumlal Thierry a Hawk opravdu přestal. Phoenix přešel k posteli a uchopil ho za boky. Hawk pochopil a poslušně se posunul k okraji posteli. Phoenix mu roztáhl nohy. Lehce ho nadzvedl, aby k němu měl lepší přístup. Mírně ho překvapilo, že ho netoužil ochutnat. Chtěl se do něj prostě jen zabořit po kořen a zbavit se té spalující závislosti. Věděl, že by ho měl připravit, ale nechtěl už déle čekat. Krom toho ho pocit, že by to Hawka mohlo bolet, podivně vzrušoval.

Nicméně Thierry ho zastavil. Položil mu ruku na rameno a ukázal mu kondom, který držel v dlani. Phoenix na něj mlčky hleděl.

„Mohu?“ pronesl Thierry chraptivě a sklouzl pohledem k jeho vzrušení, které se opět hrdě hlásilo o slovo. Phoenix měl náhle sucho v ústech a přikývl. Roztřeseně sledoval, jak ho Thierry opět uchopil do dlaní. Navlékl mu kondom a neodolal, aby mu neobkroužil špičku penisu prstem.

Phoenix upřel oči na Thierryho rty a oči mu zaplanuly spalující touhou. Ponořil se sice do Hawka a byl to vzrušující pocit, ale nedokázal odtrhnout oči od Thierryho, který se nevrátil zpět do křesla, ale zůstal stát vedle nich. Z nějakého důvodu nedokázal odtrhnout pohled od Phoenixova údu prudce se zanořujíc do jeho bratra, který sténal blahem.

Pak zvedl oči a všiml si, že ho stále propaluje pohledem. Jako by Hawk přestal existovat. Jako by touha po něm vyprchala při prvním přírazu, který provedl.

Lehce se předklonil, až se téměř dotkli čely. Thierry se přestal ovládat a vášnivě se vrhl na jeho ústa. Líbali se divoce, protože je zcela ovládala touha. Jejich rty spolu splynuly, jazyky do sebe narážely se stále větší intenzitou a vášní. Ve chvíli, kdy ho Thierry lehce kousl do spodního rtu, vyvrcholil.

Odtrhl se od Thierryho úst a neslyšně zašeptal: „Chci tě!“

Usmál se. Jeho vlastní vzrušení se mu mohutně napínalo v kalhotách. „Tady ne,“ pronesl chraplavě. S tím vřele souhlasil. Vystoupil z Hawka a nechal ho ležet na místě. Dle jeho výrazu soudil, že je zcela uspokojen a vyčerpán.

Nevěnoval mu už jediný pohled. Rychle se opět oblékl a následoval Thierryho. Nezajímalo ho, kam jdou, jen když bude moci ochutnat Thierryho. Samotného ho ty myšlenky překvapily, protože u Hawka, pro nějž ho spalovala touha tak dlouho, takové pocity neměl. Toho se chtěl prostě jenom zmocnit. S Thierrym chtěl víc.

Vstoupili do tlumeně osvětlené místnosti s obrovskou postelí na stupínku. Thierry se k němu otočil a chtěl něco říct, ale nedostal se k tomu, protože Phoenix se opět zmocnil jeho úst.

Oblečení, jako by z nich spadalo v podstatě samo, tak rychle ho ze sebe dokázali strhat, ovládáni živočišnou touhou až do morku kostí.

Netrvalo dlouho a Phoenix se skláněl nad Thierryho vzrušení a bral ho do úst. Napjal se, když po něm přejel jazykem a spokojeně zabručel.

„Panebože!“ vydechl a vpletl mu ruce do vlasů, aby tak mimoděk určoval tempo. Takovou výhodu mu ale Phoenix dlouho nenechal. Sám chtěl určit, kdy ho přivede k vrcholu slasti. Vzhlédl k němu a zjistil, že nedokáže odtrhnout oči od jeho přivřených očí, kterými ho pozoroval a mírně pootevřenými rty, ze kterých vycházely steny, ze kterých ho mrazilo. Příjemně mrazilo.

Thierry měl pocit, že mu explodoval svět ve chvíli, když mu objel jazykem špičku penisu. Lehce se zastyděl, když si uvědomil, že mu vyvrcholil přímo do pusy. Ale Phoenix nevypadal, že by mu to nějak zvlášť vadilo. Posunul se vzhůru a zmocnil se jeho rtů. Bylo zvláštní cítit zbytky svého semene. Nicméně mu nepřišlo, že by se nějak lišilo od ostatních.

Zahnal pitomé myšlenky a cele se soustředil na vzrušení, které mu proudilo tělem. Měl dojem, že to má co dočinění s rukou, která jeho penis opět postavila do pozoru. Jediným rychlým pohybem se překulil a ležel na Phoenixovi. Dokonce se mu i podařilo nerozpojit jejich rty.

Když to udělal, hleděl na něj plavovlasý muž s lehce pozvednutým obočím. Thierry si ho mlčky prohlížel. Samozřejmě, že to už udělal v pracovně, ale byl to jen zběžný pohled. Teď si ho vychutnával. Vlasy tmavého písku měl střižené krátce, což v tomhle parnu bylo velmi praktické, nicméně ho zamrzelo, že mu nemůže prsty vjet mezi jemné prameny. Očima přejížděl po jeho tváři.

Šedé oči svítily vzrušením, které umocňovalo to jeho. Připadalo mu, že mění barvu podle pocitů svého majitele. Momentálně vypadaly jako bouřkové mraky, což přisuzoval právě touze. Nos měl mírně zahnutý, zřejmě se dostal do nějaké rvačky, což ale nebylo nic překvapivého. Jeho rysy nebyly nijak jemné, spíše trošku ostřejší, ale ne zas tolik, aby to člověka nutilo držet si ho od těla.

Nebyl to klasický nádherný Adonis, ale rozhodně byl přitažlivý. Sjel pohledem níž k jeho rtům. Nasucho polkl. Rozhodně přitažlivý! Uzavřel svou prohlídku, protože se chystal dopodrobna prozkoumat i jeho tělo.

Vsunul ruku mezi jejich těla a polaskal jeho opomíjené vzrušení a on jen lapnul po dechu. Chytil ten tlumený vzdech svými rty, pak se přesunul na citlivé místečko za jeho uchem. Začal mu šeptat, co s ním všechno hodlá celou noc, protože nepochyboval, že to bude na celou noc.

Phoenix se od něj odtrhl a zadíval se mu do očí. „Přestaň žvanit,“ vyzval ho ochraptěle „a začni!“

Thierry se zasmál a milerád mu vyhověl.

 

Ležel na boku a tiše pozoroval spícího Thierryho. Měl pocit, že ho nikdy v životě tak slastně bolelo celé tělo. Cítil se báječně. Díky skvělému sexu uvolnil všechno napětí, které ho posledních pár týdnů svíralo. Natáhl ruku a lehce přejel ukazovákem po jeho rovném nose. Neprobudil se, což ho rozhodně nepřekvapilo.

Zvedl zápěstí, aby se podíval na svoje hodinky a téměř zasténal. Sedm ráno. Opravdu tu strávil celou noc. Nevadilo mu to, ale věděl, že otec bude zuřit. Proto u sebe nikdy nenosil mobilní telefon. V dnešní to době sice bylo extrémně nemoderní, ale bylo mu to fuk. Rozhodně to bylo lepší, než být co hodinu bombardován hovory, kde sakra zase je. Přesně takhle to měl jeho starší bratr Raven. Možná proto se pořád tak zle mračil.

Vyhnal si myšlenky na bratra z hlavy. Stejně tak na Hawka, protože mu začala do mysli vtírat skutečnost, že se s ním včera vyspal. „Bože,“ zašeptal a přejel si rukou po tváři. Určitě shoří v ohni pekelném.

„Thierry postačí,“ ozvalo se vedle něj líně a on otočil hlavu, aby se setkal s rozespalýma půlnočníma očima. Lípnul mu rychlou pusu a pak se usmál.

„Dobré ráno.“

„Dobré ráno, i vám pane,“ zašeptal Thierry a přitáhl si ho k sobě. Phoenix si překvapeně uvědomil, že ho do boku opět tlačí jeho vzrušení. Sakra, on je k neutahání, pomyslel si.

„Už zase?“ zamumlal, když rukou zabloudil dolů, aby ho uchopil do dlaně. Thierry se přidušeně zasmál.

„Myslím, že bychom si měli dát sprchu. Hodně, hodně studenou,“ zamumlal, políbil ho na čelo a vyklouzl z postele, než se zase přestane ovládat.

Phoenix ho lenivě pozoroval a uvědomil si, že se mu vůbec nic nechce. Thierry od něj nedokázal odtrhnout pohled. Vypadal zatraceně „hot“ jak se tam tak rozvaloval v jeho posteli a hleděl na něj skrz přivřená víčka. Rychle se otočil a vyrazil do koupelny než se na něj znovu vrhne. Ačkoliv dle zklamaného povzdechu, který zaslechl, když za sebou zavíral, usoudil, že by to Phoenixovi zdaleka nevadilo.

Zavrtěl hlavou a vlezl si pod sprchu. Vlastně ho ani nepřekvapilo, když se odsunula skleněná zástěna a Phoenix vklouzl za ním.

„Taky se potřebuju umýt,“ pronesl a políbil ho mezi lopatky. Thierry se k němu otočil a s přehnaně teatrálním povzdechem ho začal líbat.

„Tak tobě to v noci nestačilo?“ zeptal se.

Phoenix chvíli přemítal, co odpovědět. Upřímnost nebyla na místě, protože by musel přiznat, že se ho nemůže nabažit. Místo toho jen pokrčil rameny a prostě odpověděl: „Ne.“

Thierry se zasmál a začal se věnovat očistě jeho těla. Nakonec se opět milovali a jejich vzrušené vzdechy naplnily koupelnu.

Phoenix se svalil na postel jen v ručníku a plácl si ruku přes oči. Vůbec nic se mu nechtělo. Nejraději by prolenošil celý den. Zaslechl, jak vstoupil Thierry. „Co vlastně přes den děláš?“ zeptal se náhle.

„Většinou se hrabu v účetních knihách, zjišťuji, jestli v noci nebyly nějaké problémy a tak. Proč se ptáš?“ povytáhl obočí.

Zadíval se na něj a přemýšlel, že by vůbec nebylo na škodu někam vyrazit. „Máš na to někoho, kdo je schopný tě zastoupit?“

„Samozřejmě.“

„Bezva, tak se obleč. Vyrazíme někam.“

Thierry zaváhal. Noc plná úžasného sexu byla jedna věc, ale vyjít si někam s budoucím šéfem? To už nebylo jen tak. Zavánělo to závazky. „Ehm… nejsem si jistý, zda je to vhodné.“

Otevřel jedno oko a upřel ho na Thierryho. Samozřejmě, pomyslel si a měl co dělat, aby se cynicky neusmál. Vymrštil se z postele a přešel k němu. Oči mu ztvrdly, když ho uchopil za bradu a tvrdě políbil. Po předchozí něze, či vášni, nebylo památky. „Máš pravdu. Necháme to takhle,“ uzavřel a šel se obléknout.

Když se vrátil i Thierry byl plně oblečen. „Myslím, že v dohledné době se budeme vídat často,“ začal Phoenix. Najednou nevěděl co říct. Že by si to rád zopakoval? Samozřejmě, že ano. Bylo to pro něj jako terapie, ale rozhodně to Thierrymu nemínil vyzvonit.

„Pravděpodobně,“ souhlasil. „Budete si přát zavolat auto?“

Povytáhl obočí nad tou náhlou formálností. „Přestaň,“ požádal tiše. „Ale jinak ano. Auto mi prosím zavolej, nemám mobilní telefon.“

Jen přikývl a vytáhl svůj. Rychle vyřídil hovor. „Bude tu do hodiny.“

Phoenix k němu přešel a zastavil těsně u něj. Pak ho uchopil za zátylek a přitáhl k sobě. Zmocnil se jeho úst, aby snad náhodou nezapomněl na touhu, která je oba spalovala. „Uvidíme se brzy,“ zašeptal.

 

Unaveně se vlekl do schodů do svého bytu. Všechny ty pochůzky, které absolvoval, ho unavovaly. Toužil jen po jediném, padnout do postele a už z ní nikdy nevylézt.

Poslední dobou se u Thierryho stavoval každý druhý den. Nebo noc. Přes den většinou řešili pracovní záležitosti, aby se Phoenix seznámil s chodem jeho budoucího podniku. Pořád se s tím nějak nemohl smířit, ačkoliv Thierry byl skvělou motivací. V noci… No v noci toho moc nenamluvili.

Zrovna přemýšlel, že by za ním mohl dnes večer zajít, když se prudce zastavil u svých dveří. Opíral se o ně jeho starší bratr Raven. Překvapeně na něj zíral. Tohle se nestávalo příliš často a většinou to znamenalo, že má pořádný průser.

„Ahoj, Ravene,“ pozdravil a odemkl dveře. Bratr ho následoval.  

Usadil svůj temný vzhled, jako vždy byl oblečen v černé, do křesla a čekal, až se i Phoenix posadí. Ne že by mezi sebou měli nějaké špatné vztahy, ale většinou byli natolik zaměstnaní, že se i několik týdnů neviděli.

„Co tě sem přivádí?“ zeptal se, ačkoliv odpověď skutečně znát nechtěl. Z nějakého důvodu ho mrazilo na zátylku. Díval se bratrovi do zářivě modrých očí, protože kdyby to nedělal, s největší pravděpodobností by zíral na tři obrovské jizvy, které se mu táhly přes pravou tvář.

Když bylo Ravenovi deset, unesli ho. Samozřejmě chtěli výkupné, ale otec nereagoval dostatečně rychle. Nechal ho v rukou těch zločinců celý měsíc. Měl týden na sehnání peněz, ale dal si načas, ačkoliv peníze měl na dosah. Za každý týden, kdy nedostali peníze, udělali Ravenovi jednu jizvu na tváři. Na víc zřejmě neměli odvahu, v obavě z pomsty, ale i tak ho poznamenali na celý život.

Možná proto se z Ravena stal tak tvrdý a nepřístupný člověk. Málo koho si pustil k sobě blíž. Dokonce i bratry.

„Otec,“ pronesl Raven a ušklíbl se. K otci vřelé city nechoval ani jeden ze tří bratrů Grantových, ačkoliv nejstarší měl ten nejpádnější důvod k nenávisti.

„Proč nepřišel sám?“ podivil se Phoenix. To nebylo podobné arogantnímu chování Izaaka Granta.

„Protože jsem tě přišel varovat.“ Získal si plnou Phoenixovu pozornost.

„Před čím?“

„Příliš často se vyskytuješ v tom bordelu, co máš převzít,“ pronesl naprosto bez obalu. Jistě, rovnou k věci, jako vždy, ušklíbl se mladší bratr v duchu.

„Myslel jsem, že právě tohle otec očekává. Že převezmu plnou odpovědnost. Nějak se musím dozvědět, jak ten podnik funguje,“ odvětil klidě.

„Jistě. Nevadí mu, že tam chodíš ve dne. Rozčiluje ho, že se tam zdržuješ přes noc.“

Věděl, že Raven sleduje každou jeho bezděčnou reakci, přesto nedokázal zabránit tomu, aby jeho obočí nevyjelo vzhůru. „A co mu vadí?“ otázal se lhostejně.

„Opravdu se musíš ptát?“

„Samozřejmě. Nechce, abych míchal práci a potěšení,“ pronesl klidně.

„Trefa. Nepřeje si, abys rodinný podnik využíval pro cokoliv jiného než práci. Bože, dokonce mi dal několik adres, kam si máš jít užít,“ zamumlal a prohrábl si rukou uhlově černé vlasy. Phoenix na něj zůstal šokovaně hledět.

„Ví, že tam chodí Hawk?“ zeptal se bezděčně a Raven sebou trhl.

„Cože?“

„No jo. Potkal jsem ho tam ten první večer, co jsem tam byl,“ pronesl. A bezostyšně si s ním užil, dodal v duchu. Nijak ho netrápily výčitky, protože jen díky tomu mohl později strávit noc s Thierrym.

„Vzhledem k tomu, jak rychle se dověděl o tom, že tam přes noc chodíš ty, tak si nemyslím, že by o tom nevěděl,“ odvětil rozvážně Raven v očekávání rozhořčené reakce. Které se samozřejmě dočkal.

„To si děláš srandu!“ Phoenix vyskočil z křesla, ve kterém se rozvaloval. Bezděčně si pomyslel, že nenabídl bratrovi ni k pití. „Takže Hawk může rodinný podnik využívat a já ne?!“

„Hawk ten podnik nebude řídit!“

„No a? Dokážu si udržet odstup!“ Ve chvíli, kdy ta slova vyřkl, věděl že lže. A stejně tak to věděl Raven. Znal ho až příliš dobře.

„Skutečně?“ povytáhl tmavé obočí. To jediné slovo stačilo, aby se Phoenix sesypal zpátky do křesla.

„Kurva!“ ulevil si. „Dáš si whisky? Já teda jo,“ zamumlal a přešel k baru. Raven se taky o sklenku přihlásil a za chvíli už oba utápěli pohledy na jejím dně. Každý na okamžik zabrán ve vlastních myšlenkách.

„Takže je to pravda, za nějakou děvkou tam chodíš,“ pronesl po chvíli Raven.

Phoenix se hořce zasmál. Prý děvka! Zavřel oči a vybavil si Thierryho tvář s těma neuvěřitelně černýma očima. Okamžitě pocítil vzrušení. „Ne, za děvkou ne.“

Raven na něj upřel svůj azurový pohled a čekal. „Spím se správcem.“

Ravenova sklenka třískla o stůl, jak ji tam prudce postavil. „Cože?“ Tentokrát to byl on, kdo vyskočil z křesla. Překonal vzdálenost a opřel se o područky Phoenixova křesla. „Zbláznil se?“ zasyčel na něj.

Bezmocně pokrčil rameny. „Občas mám taky ten dojem.“

„Jestli tohle otec zjistí, nejspíš tě vykastruje. Nebo jeho! Uvědomuješ si to? Zahráváš si s ohněm. Jak dlouho už to trvá?“

„Pár týdnů,“ uhnul očima.

„Týdnů? Proboha ztratil jsi rozum?“

„Nemůžu si pomoct!“ vykřikl hněvivě. „Nedokážu mu odolat. Prahnu po něm!“ Náhle mu došlo, že se Raven ani nepodivil nad tím, že je homosexuál. „Tys to věděl, že?“ zašeptal.

„Co?“

„Že jsem gay.“

„Nejsem blbej,“ zamumlal jako by to snad měl Phoenix napsané na čele. „On nic netuší, nemusíš se bát. Dokonce i Hawk je na tom stejně.“

„A ty?“ zeptal se a zadíval se bratrovi do očí. Nemusel mu odpovídat. Jeho pohled mluvil za vše. „A sakra, tak tohle fotřík nerozdejchá,“ vyhrkl náhle a začal se smát. K jeho údivu se k němu Raven přidal.

Když se po chvíli uklidnili, Raven na něj výmluvně pohlédl. „Měl bys to ukončit, Phoenixi,“ pronesl tiše, ačkoliv tušil, jaká bude bratrova odpověď.

„Nemůžu, Rave, opravdu nemůžu.“

Nakonec toto téma opustili a probírali každodenní záležitosti. Kolem desáté večer se Raven rozloučil a vyrazil domů.

Phoenix pak dlouho ležel na posteli a přemýšlel o Thierrym. Už dávno mu došlo, že se nejedná jen o sex. Že po něm prahne ze zcela jiného důvodu. Bavily ho jejich konverzace, rád si s ním povídal a řešil chod podniku. Dokonce už mu to nepřipadalo tak hrozné, když věděl, že na to budou dva. Že to nebude muset zvládat sám. 

Prudce se posadil.

Nutkání jet za Thierrym bylo náhle mocnější než cokoliv jiného. Věděl, že bude vzhůru. Vždycky byl vzhůru většinu noci. Zavolal si taxík a vrhl rychlý pohled na hodinky. Půl druhé ráno.

Netrpělivě zabušil na dveře a rychle proklouzl kolem mírně překvapeného majordoma. Bez klepání vtrhl k Thierrymu, který překvapeně vzhlédl od stolu.

„Phoenixi,“ splynulo mu neslyšně ze rtů, ale k ničemu jinému se nedostal, protože se na něj Phoenix doslova vrhl. Opětoval jeho polibky a stáhl si ho na klín.

„Co se děje?“ zeptal se zadýchaně, když konečně dostal šanci nabrat dech a zadíval se mu do očí. Phoenix však jen zavrtěl hlavou a položil mu hlavu na rameno. Jen tam tak seděli a objímali se. Thierry to vzdal a zabořil mu bradu do vlasů, které už byly o dost delší než když se potkali poprvé. Jednou se zmínil, že by chtěl jejich hebkost cítit mezi prsty a od té doby si je nechával Phoenix narůst.

„Nepřesuneme se?“ zeptal se po chvíli, když si uvědomil, že je to značně nepohodlné.

„Jasně,“ zamumlal a vstal. Cestu do Thierryho ložnice by našel už i poslepu. Svalil se na postel a zůstal nehybně ležet.

Thierry se opatrně uvelebil vedle něj a přitáhl si ho k sobě. Poznal, že tohle je jiné. Že to není obvyklá návštěva za účelem sexu. Srdce se mu zachvělo. Mohl snad Phoenix poznat, že se něco změnilo? Že už to není jenom sex?

„Takže co se děje?“ zeptal se lehce, ačkoliv srdce mu splašeně bilo. Phoenix měl poleženou dlaň na jeho hrudi, takže mu to neuniklo.

Vzhlédl k němu a jejich oči se do sebe zasekly. „Otec přišel na to, že sem za někým chodím.“

Zajíkl se. „Ví, že jsem to já?“ otázal se roztřeseně.

Zavrtěl hlavou. „Ne. Myslí si, že chodím za nějakou děvkou,“ ušklíbl se.

Děvkou, pomyslel si Thierry. Nejsem tak trochu taky děvka? Tvář mu stáhla bolestná grimasa, ale Phoenix vzal jeho obličej do dlaní. „Zapomeň na to. Nejsi žádná děvka!“ zamumlal a lehounce ho políbil na rty.

„Sakra, už mi čteš i myšlenky?“

Navzdory napjaté situaci se dokázali oba celkem uvolněně zasmát. Thierry nepřítomně přejížděl ukazováčkem po Phoenixově tetování, které měl na vnitřní straně předloktí.

„Proč máte tohle tetování?“ zeptal se náhle.

Phoenix, který v jeho útulné náruči začal klimbat, na něj ospale zamžoural. „Otec chtěl, aby nás mohli podle toho identifikovat, kdyby nás někdo sprovodil ze světa.“ Řekl to tak chladně, až se Thierry otřásl.

„Žertuješ,“ pronesl nakonec, protože cítil, že to říct prostě musí.

„Ani v nejmenším. Nevadí mi to,“ pokrčil rameny. Thierry se sklonil a tetování něžně políbil. Pomalu obkružoval jazykem obrysy fénixe, kterého tetování znázorňovalo, až Phoenixovy oči vzplály. Okamžitě na spánek zapomněl.

„Líbí se mi,“ promluvil zhrublým hlasem Thierry.

„A co ještě se ti líbí?“ zachraptěl muž v jeho náručí. Neodpověděl, ale rychlost s jakou je oba připravil o oblečení, mluvila za vše.

Slastně zaklonil hlavu, když se přisál k jeho citlivému krku. Cítil, jak do něj vnikl prstem a začal ho připravovat na svůj vstup. Zároveň jazykem olízl citlivou bradavku a Phoenix nedokázal ovládnout extatický výkřik. Cítil, jak se usmál.

„Vem si mě,“ zachraptěl. „Rychle. Potřebuji tě cítit uvnitř,“ žadonil. Thierry se rychle natáhl pro kondom a lubrikant. Měl stejnou potřebu jako Phoenix. Vnikl do něj a na okamžik zavřel oči. Ale on mu nehodlal dopřát ani trochu oddechu. Prudce zvedl boky a přinutil ho přirážet. Jejich pohyby byly stále divočejší.

Ve chvíli, kdy se Thierry udělal s Phoenixovým jménem na rtech, ho jeho milenec následoval do slastných výšin.

 

Nepřekvapilo ho, když se ráno probudil a Phoenix byl pryč. Otočil hlavu a zadíval se na důlek v polštáři, který byl jediným důkazem toho, že tam skutečně byl. Ten a nezaměnitelná vůně sexu. Povzdechl si. Včera to bylo jiné.

Nechtěl nad tím přemýšlet. Bylo to příliš nebezpečné. Bez budoucnosti. Přesto věděl, že bez Phoenixe bude neúplný. Ani nevěděl, kdy se to vlastně stalo. Kdy pro něj začal být důležitý? Kdy to přestal být jen sex?

Unaveně si přehodil ruku přes oči.

Jedno ale věděl naprosto přesně. Phoenixův otec ho radši zabije, než by tohle dovolil.

Vyrušilo zaklepání na dveře. Ujistil se, že přikrývka zakrývá vše důležité a zvolal: „Dále!“

„Omlouvám se, pane, že vás ruším, ale přišel pan Grant,“ pronesl jeho majordomus a on se prudce posadil.

„Phoenix?“ zamračil se zmateně.

Muž však zavrtěl hlavou. „Ne, pane.“

Jako by mu někdo vrazil nůž rovnou do zad. Věděl, jaký jiný pan Grant to může být. Ztěžka polkl. „Že budu hned u něho,“ zamumlal a vstal. Nedbal na to, že sluha zřejmě viděl jeho nahotu. Rychle se oblékl a podíval se do zrcadla.

Vypadal stejně jako vždy. Možná jen černé oči mu trochu více zářily a rty měl lehce oteklé od Phoenixových pustošících rtů. Upravil se, jak nejlépe svedl a pro jistotu zkontroloval, zda jejich vášnivé milování nezanechalo nějakou výraznější stopu. Nic nenašel a lehce si oddechl. 

Ještě párkrát se roztřeseně nadechl, aby se uklidnil. Pak vyšel z pokoje, nechť se děje vůle boží. Nebo ta ďáblova?

 

Phoenix nechápal proč je tak nervózní. K jeho údivu ho hned ráno navštívil Hawk. Vůbec nečekal, že se tu objeví oba jeho bratři v tak krátkou dobu. Jenže to co od něj Hawk žádal ho dokonale rozhodilo. Nyní na něj jen mlčky hleděl a přemýšlel, jestli je to nějaká hříčka osudu.

„No tak, Phoenixi, uděláš to pro mě?“ zaúpěl a složil se do křesla jako hromádka neštěstí.

„Proč bych měl být schopen něco takového zjistit?“ zeptal se, jak nejklidněji dokázal. Hawk totiž nechtěl nic míň než zjistit, kdo byl ten tajuplný cizinec, který ho ojel. Přece mu nemohl říct, že to byl on sám. Tohle začínalo být děsivý.

„Bude to přece tvůj podnik. Navíc u toho byl přítomen přímo ten Bonnaire, takže určitě musel vědět, o koho se jedná!“ vzkřikl téměř rozhněvaně.

„Nemyslím si, že by vyzradil totožnost klienta, který si to výslovně nepřál.“

„Ale já ho musím najít! Nikdy jsem nic lepšího nezažil!“

Ale já jo, pomyslel si mimoděk Phoenix při vzpomínce na první noc s Thierrym. V jejím světle bledla i ta touha, která ho dříve spalovala. Když teď na Hawka hleděl, necítil nic. Byla to úleva. Jediná osoba, po které prahl, byl Thierry. Zase pocítil tu nutkavou potřebu se za ním rozjet. Neviděl ho už týden, protože od té noci, kdy podlehl své slabosti už uběhl týden. Vzal si k srdci Ravenovu radu a snažil se své návštěvy omezit, aby otec nepojal další podezření. Dokonce zašel i do několika pochybných podniků, které mu otec přes bratra doporučil.

„Ty mě vůbec neposloucháš!“ prskl podrážděně Hawk.

„Hm, co? Promiň. Zkusím to nějak zjistit, ale nic neslibuju,“ zakončil. Zdálo se, že ho tím uchlácholil, protože mu začal vyprávět o tom, jak se mu vede ve škole.

Phoenix nebyl schopný se soustředit na to, co Hawk říká. Ten nakonec podrážděně ukončil svůj monolog a odešel.

Sotva se za ním zavřely dveře, vyskočil z křesla a přešel k oknu. Sledoval, jak před domem zastavil černý mercedes a naložil jeho bratra. Počkal několik minut, pak si zavolal taxi a vyrazil za Thierrym. Už nedokázal té touze odolat. Chyběl mu. Podrážděně si povzdechl a uklidňoval se vědomím, že za chvíli si bude vychutnávat jeho rty a vášnivé tělo.

Zaplatil řidiči a vystoupil. Náhle měl jakýsi pocit deja vu. Opravdu to byly jenom tři měsíce, co tu byl poprvé. Přišlo mu to jako roky. Vše bylo stejné jako předtím a přesto jiné.

Energicky zabušil na dveře a čekal.

Než mu majordomus přišel otevřít, trvalo to nezvykle dlouho. Překvapeně zamrkal, když ho uviděl. Ten tam byl uhlazený sluha. Vypadal lehce roztřeseně. „Cedricu?“

Muž sebou trhl, jako by nečekal, že by si někdo tak důležitý mohl zapamatovat jeho jméno. Několik vteřin na něj jen tiše hleděl.

„Co se stalo?“ Zlá předtucha mu přejela po zádech a on popadl sluhu za klopy kabátu a prudce s ním zatřásl. „Co se stalo?“

„Pan Bonnaire. Oni… oni ho odvedli.“

Phoenix si málem sedl na chodník před domem, jaký jím projel šok. „Co tím myslíš, že ho odvedli? Kdo? A kam proboha?!“

 

Rozzuřeně vtrhl do pracovny otce. Vůbec ho nepřekvapilo, že tam sedí za tím svým stolem s naprosto nevzrušeným výrazem. Za jeho židlí stál Raven a jeho tvář také neprozrazovala vůbec nic.

„Kam jsi ho odvedl?!“ zařval nepříčetně, protože jeho vztek dostoupal vrcholu. Probodl bratra nenávistným pohledem. Nikdo jiný přece nevěděl, s kým se scházel. A on mu věřil!

„Pan Bonnaire byl pouze nahrazen lepším kandidátem na požadovanou pozici. Tuhle změnu jsem plánoval už dlouho. Máš být novým majitelem, dostaneš nové pracovníky. Alespoň ty vrchní,“ ušklíbl se otec.

„To jsou kecy! Strč si je třeba do prdele! Nechci tam nikoho jiného. Pokud se Thierry nevrátí, tak podnik nepřevezmu!“

Viděl, jak sebou Raven bezděky trhnul, ale bylo mu to fuk.

Otec se rozzuřeně vztyčil ze své židle. „Ten podnik převezmeš! Nezajímá mě, jak dlouho jsi s tím špinavcem šoustal, ale podnik převezmeš přesně, jak jsem ti nařídil!“

„Ani hovno,“ pronesl drze. Raven téměř zasténal, ale včas se zarazil. Phoenix si poněkud morbidně vychutnával, jak otec brunátní vzteky. Sledoval ho, jak pomalu obešel stůl a zastavil se těsně proti němu. Neohroženě na něj hleděl, ačkoliv musel zaklonit hlavu, aby mu mohl zírat do očí.

„Nikdy! Rozumíš, nikdy nebudeš plést pracovní záležitosti s těmi soukromými!“ syčel mu do tváře.

„Tobě je kurva hovno po tom, co budu dělat ve svém volném čase!“ Phoenix cítil, jak se přestává ovládat. Jenže jeho otec na tom byl stejně.  Rozzuřeně se nadechl a zvedl ruku, aby Phoenixe, uhodil. Ale dlaň nikdy nedopadla.

Isaac Grant překvapeně otočil hlavu a hleděl do tvrdých očí nejstaršího syna, který mu ruku nekompromisně zastavil. Raven neřekl ani slovo, jen na něj mlčky hleděl. Otec stroze kývl a on ho pustil. Otočil se zpět na prostředního syna.

„Ten tvůj Thierry prostě dostal padáka a byl odklizen z tvého dosahu, aby tě nerozptyloval. Nemusíš se bát, je naživu. Dlouhá léta mi dobře sloužil, co by správce toho podniku, takže ačkoliv si dovolil příliš, nehodlám ho připravit o život. Ale ještě chvíli se mi vzpírej a možná to přehodnotím.“

Phoenix o krok ucouvl. „To bys neudělal,“ zašeptal zděšeně.

„Bez sebemenší výčitky,“ ujistil ho otec.

Najednou byl bezradný. Nevěděl, co má dělat. Bylo mu jako by někdo vyrval kus jeho duše a prostě ho někam zahodil, aniž by se obtěžoval oznámit kam. Ještě jednou se podíval na Ravena.

„Byl jsi jediný, kdo o tom věděl,“ zašeptal a pak se otočil na podpatku a odešel. Raven za ním zavolal, ale nezastavil se. Zrada byla příliš bolestivá.

 

Seděl v hotelovém pokoji a nepřítomně zíral na stěnu. Všechno se seběhlo tak rychle. Až teď si plně uvědomoval, co se vlastně stalo. Byl odstraněn. Isaac Grant si ho nepřál v životě svého syna. Dostane tučný šek, letenku někam hodně daleko a už nikdy Phoenixe neuvidí. Samozřejmě, že chtěl odmítnout, ale bylo mu názorně vysvětleno, že na to rozhodně nemá právo. Bezděky si promnul břicho, kam dostal pořádnou pěstí.

Bezmocně si prohrábl vlasy.

Už ho nikdy neuvidí…

 

Raven čekal na Phoenixe celou noc. Jenže on nepřišel. Ani tu další. A další. Začínal si dělat starosti. Kde sakra je? Opravdu to mezi ním a tím Bonnairem bylo tak vážné? Pak zavrtěl hlavou sám nad sebou. Jistě že ano. Jeho bratr nedělal nic polovičatě.

Když se tenkrát v deseti letech vrátil konečně domů, odmítal všechny. Nakonec to vzdali a nechali ho na pokoji. Ale Phoenix ne. Ten tvrdohlavý blázen za ním chodil tak dlouho, dokud ho nevrátil zpět do života.

A teď si myslí, že ho zradil. Sprostě zaklel a praštil pěstí do zdi.

Jenže on neřekl ani slovo. Někdo je viděl. Ten malej blázen nechal tu noc, kdy ho přišel varovat, že otec něco větří, šel za ním a nechal otevřené dveře pracovny. Někdo ho viděl, jak se na Thierryho vrhl a políbil ho.

Ze zoufalství zavolal Hawkovi, jestli ho neviděl, ale ten o něm také nic nevěděl. Začínal propadat panice.

A pak zaslechl kroky na schodech. V očekávání se celý napjal a zděšeně vydechl, když se bratr konečně došoural do jeho zorného pole. Vypadal strašně. Šaty měl pomačkané, na některých místech dokonce roztrhané a sotva se vlekl. Byl notně opilý a ke své hrůze si Raven uvědomil, že má monokl a roztržený ret.

„Kde jsi sakra byl!“

Phoenix sebou ani netrhl. Jen zvedl netečné oči a pokrčil neurčitě rameny. „Co tady chceš? Se zrádcem nechci mít nic společnýho,“ ucedil a prošel kolem něj do bytu. Nestihl zavřít včas, takže Raven se protlačil dveřmi za ním.

„Někdo vás viděl, ty tupče! Já tě nezradil!“ zařval, aby ho probral. Phoenix na něj hleděl a z očí mu začaly téct slzy. Zděšeně zvedl ruku a rychle je setřel. Raven si útrpně povzdechl a přešel pokoj, aby bratra objal. Ten stál toporně jako prkno, jako by stále nevěřil tomu, že mu říká pravdu.

„Nevím, kam ho poslal, brácho,“ pronesl tiše Raven.

Phoenix přikývl a odtáhl se od něj. „Já vím, že ne. Promiň,“ omluvil se tiše, protože ho zahanbilo, jak rychle uvěřil tomu, že by ho bratr mohl zradit. Ten jen mávl rukou. Pak ukázal prstem na jeho modré oko. „Kdes k tomu přišel?“

„Zmlátil jsem toho, kdo nahradil Thierryho. Myslím, že dá hodně rychle výpověď,“ ušklíbl se a sykl, jak ho zabolel natržený ret.

„Takhle to hodláš řešit? Zmlátit každého, kdo ho nahradí?“

„A co mám dělat, Rave?“ zašeptal bezmocně. „Nechci se někde v novinách dočíst, jak našli jeho tělo v nějaké řece.“

Raven viděl, že je vyděšený. Skutečně vyděšený a překvapila ho hloubka citu, který k tomu Thierrymu bratr zřejmě chová. „Nezabil by ho. Nikdy nikoho nezabil, ačkoliv tím vyhrožoval už tolikrát.“

„Jenže kde vezmu jistotu?“

Na to neměl odpověď. „Rave?“

„Hm?“

„Proč prostě Thierryho jen nepropustil? Kdyby to udělal, už by nebyl mým zaměstnancem, ale jen mým milencem. Nevzpíral bych se. Vedl bych ten zatracenej bordel!“ Zoufale zabořil ruce do dlaní.

Raven na něj hleděl, jako by ho praštil těžkou palicí po hlavě. Proč to nenapadlo jeho samotného? To by přece bylo dokonalé řešení. Přešel k bratrovi a zatřásl s ním. „Proč jsi mu to neřekl? V jeho nadutosti ho to jistě nenapadlo!“

Phoenix zvedl hlavu a tiše na něj zíral. „Ty snad myslíš, že by to pomohlo?“ Hlas mu téměř selhal, jak se bál chytat takové naděje. Raven ale neodpověděl, jen vypochodoval z jeho bytu. Phoenix za ním nevěřícně hleděl. Chtěl vyběhnout za ním, ale notná dávka alkoholu se podepsala na jeho stabilitě a on se svalil zpátky. Nezbývalo nic jiného než vystřízlivět.

 

Probudil se trhnutím, celý ztuhlý, jak usnul v tom pitomém křesle. Hlava mu třeštila, natržený ret pálil jako čert. Promnul si kořen nosu a povzdechl si. Pak mu pohled padl na přeložený list papíru. Naprosto jistě věděl, že když přišel domů, tak tam nebyl.

Naklonil se blíž a poznal Ravenovo písmo Nemáš zač! stálo tam. Vzal papír do ruky a opatrně ho rozložil. Ruce mu třásly. Arch spadl na zem, jak prudce vyskočil. Veškerá bolest či nepohodlí byly pryč. Zavolal si taxík a nadiktoval mu adresu.

Bral schody po třech, srdce mu zběsile bušilo. Co když jdu pozdě? táhlo mu hlavou. Co když už je pryč? Našel příslušné dveře a ani se nenamáhal klepat. Prostě je rozrazil s takovou silou až bouchly o stěnu.

Zůstal stát na místě a jen hltal pohledem muže před sebou. Ten se do něj vpíjel černýma očima, sotva stanul na prahu. Do té doby netečně seděl na posteli, ale ve chvíli, kdy se otevřely dveře, prudce vstal v domnění, že ho hodlají odvést.

Místo toho spatřil, Phoenixe, který vypadal jedním slovem příšerně a zároveň nádherně, bylo-li to možné. Hltali se očima, jako by ani jeden nevěřil, že toho druhého vidí.

A pak se pohnuli zároveň.

Setkali se uprostřed pokoje.

Stále si zírali do očí. Jen to.

Pak se Phoenix pohnul a vrhl se na něj. Povalil ho na zem a vášnivě se k němu přisál. Nedokázal se od něj odtrhnout. Těch posledních několik dní nedokázal myslet na nic jiného než na Thierryho. Rychle z něj sundal oblečení, stejně tak ze sebe a pomiloval se s ním. Dával si na čas. Něžně ho laskal a zkoumal každičký kout jeho těla.

Tentokrát to byl on, kdo si vzal jeho. Nevěděl, jaké s tím má zkušenosti a tak se snažil být co nejjemnější.

„Nemusíš se držet zpátky,“ zašeptal mu do rtů. Jako by to bylo nějaké magické zaklínadlo, které přetrhlo hráze. Uchopil ho za boky a téměř bezohledně do něj přirážel. Nezdálo se, že by mu to nějak vadilo. Právě naopak, jeho hluboké vzdechy svědčily o opaku. Naposledy zhoupnul boky a vyvrcholil.

Vysíleně se na něj svalil a vdechoval jeho opojnou vůni. Thierry ho hladil po zádech a okusoval jeho ušní lalůček. „Chyběl jsi mi,“ zašeptal mu do ucha.

Phoenix se nadzvedl a opřel se o ruce vedle jeho hlavy. Pak se pomalu sklonil a políbil ho. V tom jediném polibku bylo všechno a Thierry pochopil. „Nepřesuneme se někam, kde to bude pohodlnější?“ zeptal se, když se jejich rty odtrhly.

Přikývl a pomohl mu na nohy. Náležitě si přitom vychutnal křivky jeho těla. Pak ho s rozesmátým výrazem strčil do postele a hupsnul za ním. Thierry se rozesmál spolu s ním a přitáhl si ho blíž. Phoenix mu pak v rychlosti vylíčil, jak ho vlastně našel.

„Asi bychom měli tvému bratrovi poděkovat,“ zamumlal lehce ospale uveleben na jeho hrudi.

„Máš tu mobil?“ zeptal se.

„Samozřejmě,“ zamumlal a zašátral po něm na stole. Phoenix v rychlosti napsal smsku a odeslal. Stálo tam prosté: Díky, brácho!

 

Na začátku povídky je Phoenixovo tetování, jen pro představu. ;) 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Paráda.

(Karin, 2. 8. 2017 21:23)

To byla krása chvílema jsem málem brečela.

Jsem moc ráda

(Keiro, 3. 10. 2015 14:05)

že se Vám povídka tolik líbí. Bohužel mám teď nějaké potíže s počítačem, takže nemám šanci se moc dostat k psaní, ale slibuji, že se budu snažit. V dalším díle se objeví náš, jak jsem si všimla, oblíbený Raven. ;)

nádhera!!!

(Vanessa , 25. 9. 2015 11:14)

opravdu čekání se vyplatilo, povídka je úžasná jako vždy, prostě k Tobě hold vzhlížím Keiro jsi neskutečná osoba a zvladas v mnoha lidech probudit to co umí jen opravdu skvělí spisovatele nápad výborný a příběh celkově jakbysmet :-)

:D

(angie, 24. 9. 2015 20:03)

Som veľmi rada, že si si zase našla čas niečo napísať.:) Poviedka je ako vždy úžasná a už sa neviem dočkať pokračovania.:)

PS: Thierry se mi moc líbí.♥ Aj čeština. Už ju nevídam v podiedkach tak často ako kedysi. Môcť tak viac čítať.:)

Blá

(Tálí, 3. 9. 2015 21:10)

Z důvodu hrozby únosu mé kočky píšu rychle komentář :-D povídka se mi líbila, příběh dobrý, hlavní hrdinové nic moc :-D úžasný nápad s bratry samozřejmě :3 a konečně to po dlouhé době nekončí ubohou pusou :-D já vím, jsem uchýl, tak a teď rychle Ravena, na něj se totiž opravdu těším :3

...

(šárka, 25. 8. 2015 12:13)

Super : ) vždycky si od tebe ráda přečtu něco nového : D těším se na zbylé dva bratry :)

Juhu

(Nai, 24. 8. 2015 23:08)

Další povídka od tebe a jako vždy, skvost! :) Četla jsem jí už 2x. :) Moc se mi líbila a těším se na pokračování! :)

vau

(katka , 10. 8. 2015 15:29)

tak to vypadá tři bráchové tři díly těším se na Ravena díky